V průběhu našeho života musíme všichni čelit nejrůznějším situacím, ať už je to změna zaměstnání, tréma, emocionální zhroucení nebo fyzické nemoci. Řada z nich nás nečekaně vyvede z běžného rytmu, generuje vysokou míru stresu a nese psychickou nepohodu vyjádřenou pocity strachu, frustrace, zbytečnosti. Mnohdy reagujeme pod vlivem emocí nebo negativní energie.
Jak získat schopnost pozitivně se adaptovat na různé situace či překonávat nepřízně a poučit se z nich, abychom vyšli silnější a připraveni čelit novým výzvám? Jak tuto schopnost ovládají profesionální sportovci nebo manažeři? Jak se úspěšně zbavit zlozvyků nebo si osvojit návyky nové? A jak s tím vším souvisí kvalita naší energie a jak se vědomě naučit s ní zacházet?
Hostem posledního podcastu v tomto roce byl Radim Valigura, mentální trenér, konzultant a kouč vrcholových manažerů a sportovců. Trénoval špičkové tenisové hráče ve Švýcarsku, včetně tenisové legendy Martiny Hingisové. Jeho nová kniha Mentální odolnost, napsaná velice poutavým způsobem, předává cenné rady, jak zvládat každodenní stresové situace a optimalizovat svou výkonnost.
Všechny díly můžete sledovat na Youtube, Spotify nebo Apple podcast
Podcast naleznete také na našem YouTube kanálu.
Transkript podcastu:
00:00:05 [Michal]
Dnes tady mám naproti sobě netradičního hosta, Radima Valiguru. Radime, vítej.
00:00:10 [Radim]
Zdravím.
00:00:11 [Michal]
Přemýšlím, jak tě pozdravit. My se s Radimem známe už hodně dlouho. Já s Radimem několik let spolupracuju. Radima Valiguru někdo zná možná jako bývalého trenéra z tenisu, speciálně díky třeba Martině Hingis. A dneska školí, trénuje, koučuje spoustu manažerů, podnikatelů a tak dál. Ještě vyšla jeho čerstvá kniha. Radime, čím se zabýváš?
00:00:37 [Radim]
Tak. Já se zabývám věcí, nebo respektive tématem, který se nazývá mentální odolnost. Je to v podstatě určitá forma, řekněme, seberozvoje nebo respektive dovednosti, tréninku určité dovednosti, která nám slouží k tomu, abychom si dokázali víc vědoměji a vědomě zacházet se svým životem. Respektive, když to řeknu víc technicky, tak mentálně odolný člověk je tehdy, když jsou jeho buňky, šedá kůra mozková aktivní, a v podstatě nejedná pod emocí, ale je schopen díky aktivní šedé kůře mozkové si uvědomovat věci, a tím pádem má přístup k maximální inteligenci, jak je to jen možné. To znamená, ten trénink, který nám tahle dovednost dává, nám v podstatě zvyšuje kapacitu energie na periferii našeho neokortexu, nebo respektive na našem mozku.
00:01:48 [Michal]
Pojďme po těch jednotlivých oblastech, co vlastně, nebo jak ty konkrétně trénuješ, nebo jak funguješ. To znamená, ten sport – ty jsi původně z tenisu, trénoval jsi Martinu Hingis, ale tam ještě byl jako trenér fyzického tenisu.
00:02:03 [Radim]
To bylo od roku 2007, ano. To znamená do nějakého roku 2010 jsem se pohyboval hlavně v tenisu, kdy v podstatě od nějakého roku 2005 jsem pobýval ve Švýcarsku. Tak samozřejmě díky spolupráci s Martinou, která tou dobou byla čtyři roky první na světě. Do nějakého roku 2001 pak měla pauzu, a když vlastně v roce 2005 měla comeback a dostala se znovu na páté místo, tak jsem byl u toho tehdy.
[00:02:36] Michal
To jsi byl strašně mladej na to trénovat takovouhle hvězdu, ne?
[00:02:37] Radim
No a to je právě to, to je právě ono, protože mě bylo tehdy čtyřiadvacet let a byl jsem původně samozřejmě jako sparingpartner. Když jsem tam vstupoval, její trenérka byla její máma, Melanie Monitor. A já jsem jí v podstatě nějaké dva roky asistoval. Byl jsem u té Martininé techniky, byl jsem s ní denně, hrával jsem s ní denně sparingové sety, díval jsem se pod ruky tomu, jak spolu trénují. No a když Martina v roce 2005, to byl podzim 2005, ohlásila comeback, že se zase chce vrátit do vrcholového tenisu, tak tehdy jsem dostal nabídku, že mám jet s ní. Takže vlastně takhle to začalo a tehdy mi bylo čtyřiadvacet let. A samozřejmě, teď si představte čtyřiadvacetiletýho kluka, který sice už má nějakou průpravu, to znamená, že už žije v cizině, ovládá jazyk, už je zvyklý na nějaký jiný způsob uvažování a najednou dostane nabídku jet s takovou hvězdou. Představte si to – přijdete do Austrálie, kde jsou plné noviny, že bude turnaj, kde Martina hrála a byla hlavní hvězda. A teď se otevře letištní hala a na vás se sesype kupa novinářů a před vámi stojí bílá limuzína. To si pamatuju, ta dlouhá. Nebo máte pronajaté patro v pětihvězdičkovém hotelu, máte dvoupatrový apartmán. A tohle je vlastně první kontakt s tím velkým světem. A Martina, ač nebyla ještě na žebříčku WTA, byla opečovávaná skoro jako světová jednička.
[00:04:24] Michal
Bylo to spíš jako nadšení, nebo naopak stres?
[00:04:27] Radim
No to je právě ono, jo. Protože to byly vlastně pocity, které se míchaly. Já jsem šel do obrovského neznáma pro mě, ale tak šíleně jsem se těšil. To si pamatuju, že pro mě to byl splněný sen, kdy jsem se jako z člověka, který ten velký svět vrcholového sportu viděl zpovzdálí, najednou dostal přímo do centra dění. A samozřejmě, ačkoliv jsem si to nepřipouštěl, tak to vůbec nebylo jednoduché. To znamená, že to byl i důvod, proč jsem se začal věnovat těmto věcem. Protože napřed mě to zajímalo nejvíc, jak zvládat ten tlak. Proč se děje to, že hráč, který, jako třeba Martina, nebo jakákoliv jiná hvězda, když na tréninku hrál nějak, tak pak přišel zápas, který byl před publikem, byl před kamerami, hrálo se o body, o slávu, o spoustu peněz a najednou její výkon šel nahoru. No a to bylo vlastně něco, co já jsem zažíval každodenně. Byl jsem velice blízko tomu přítomen a mě to zajímalo, protože to bylo to gró. Jedna věc je umět techniku, to znamená umět pracovat s tělem, druhá věc je umět pracovat s taktikou a s nějakýma šablonama, no ale třetí věc je to umět celé provést, zrealizovat.
[00:06:01] Michal
To je právě to, co mě na tom zajímá, protože já si myslím, že to úplně každý zná, stejně jako každý zná principy, když, já nevím, matka jde třeba do nějaké krizové situace, co se týče dětí nebo svého dítěte, tak najednou je schopná, dejme tomu, se tomu říká nadpřirozené schopnosti, nebo zvednout třeba... jsou případy, kdy matka nadzvedla auto, když se tam nějak zakutálelo dítě a podobně. Jaký je teda pro to vysvětlení? Protože já to znám, asi každej to zná, ale dokážeš nám to nějak přiblížit?
[00:06:34] Radim
Tak teďka jsi nasadil laťku hodně vysoko, protože samozřejmě tady se dostáváme do nějaké jiné roviny práce s energií, která dost už souvisí i s nějakým duchovnem, protože samozřejmě, jak se říká, jak je to – víra tvá tě vyléčí, nebo respektive když je o něčem člověk přesvědčen, tak nepochybuje a veškerá jeho energie je zaměřena jedním směrem. A tady v tomto ohledu, když budeme trošku do střev tady těch věcí, tak je potřeba si uvědomit vlastně, co to energie je, protože a k tomu, abychom něco mohli udělat, něco, na co racionálně není vysvětlení, to znamená, když si vezmete netrénovanou osobu, která v podstatě nemá svaly, že nemá výkon, nikde nezvedá činky a tak dál a najednou udělá výkon, který je srovnatelný s někým, kdo naopak tu sílu používá denně, tak samozřejmě pak se naskýtá otázka, jak je to možné? A tam se právě bavíme o energii, protože když bych to úplně zjednodušil, tak člověk si pod pojmem energie vždycky představí nějakou sílu. Ale protože když se řekne, co to je energie, tak je spousta lidí, kteří si uvědomí nebo si představí energii, tak někdo pod tím vidí elektriku, někdo pod tím vidí nějakou atmosféru, myslím náladu, když to tak řeknu, někdo si to představí jako motivaci, někdo jako sílu a někdo prostě se na to dívá čistě jako fyzikálně, to znamená jako energii, nějaký blesk nebo něco. A samozřejmě jsou tady lidi, nebo spousta lidí, co se na to dívá čistě esotericky, to znamená energii jako něco mezi nebem a zemí. A teďka máme tady v tom, že prostě je na to tolik pohledů. Tak samozřejmě, člověk, jak to nedokáže úplně jasně a racionálně uchopit, tak pak nedokáže s ní ani tolik pracovat, nebo bere to jako něco nadpřirozeného. A já, když bych to měl jednoduše vysvětlit, tak energie v podstatě může být jak fyziologická, nebo respektive můžeme si to dát do dvou šuplíku. Je energie, kterou si vyrábíme. Tu si vyrábíme jako fyziologicky na základě našich fyziologických pochodů v těle. A to je samozřejmě energie, kterou ovlivňujeme podle toho, jak jíme, jak se stravujeme, jak odpočíváme, jak se hýbeme a ten způsob, jak ovlivňujeme tuto energii, se nazývá úplně jednoduše zdravý životní styl. Jenže to, že se člověk dobře vyspí, dobře nají a že je odpočatý, neznamená, že potom je schopen ovládnout třeba své emoce, nebo je schopen udělat něco, co je mu nekomfortní, třeba dát výpověď v práci, nebo někoho propustit, nebo naopak mluvit před lidmi, nebo právě zvládnout tady ten soutěžní tlak, protože to samozřejmě souvisí už s druhým typem energie, který už tak jako lehce uchopitelný není. Můžeme to nazvat třeba volnou energií nebo emoční energií. No a tady tato energie, kterou různé náboženství a různé kultury nazývají různě, to znamená, Indové ji říkají prána, Číňani říkají chi, Japonci ki, Izraelci mana, my ji čistě říkáme energie, takže to je potřeba napřed umět rozlišit, že tady tyto energie spolu nějakým způsobem souvisí, vzájemně se doplňují a najednou se stane něco, že prostě se obrovsky navýší, z toho vznikne tento výkon.
[00:10:25] Michal
Chápu to správně, dejme tomu, mám málo mentální energie, jdu si na třicet minut zaběhat a hned ten mozek funguje o dost líp, což je takový to fyziologický, přízemní vysvětlení nějakým způsobem? No a potom já to třeba vnímám tak, že když člověk má hodně energie a teď nevím, jestli to je fyziologická, nálada a tak, najednou vlastně nic není problém, člověk vidí vlastně takový ty velký myšlenky, co všechno se dá udělat. No a potom, když jako třeba té energie málo, tak vlastně člověk všechno hned vidí v nějakém špatném světle nebo je spíše takový pesimističtější. Jak vlastně toto, čemu ty se věnuješ, ta mentální odolnost, jak to trénovat? Protože svaly umíme trénovat, zhubnout lidi poměrně jednoduše stravou a tak dál, ale jak se s tím pracuje?
[00:11:14] Radim
Tak já zkusím odpovědět co nejvíc jednoduše, protože tady to téma samozřejmě vůbec jednoduché není. To, jak člověk smýšlí, jinými slovy to, jak se staví k věci, to že se na něco dívá negativně nebo se na to dívá pozitivně, nebo se hledá řešení, nebo naopak hledá problémy, tak je v podstatě spojeno s tím, jakou má energii nebo jakou má kvalitu energie. A kvalita energie se pozná podle pocitu, protože pocit je to, jak my komunikujeme s naším podvědomím, a pocity jsou to, jak v podstatě my komunikujeme za hladinou naší energie. A teď se nebavím o pocitech – cítím se dobře nebo špatně, to je obecný, já se bavím o pocitech, které ne často si uvědomujeme, že vůbec se tak cítíme. A to jsou pocity jako je třeba, řeknu v tom negativním slova smyslu, třeba když se cítím ohrožený nebo se cítím napadený, nebo přehlížený, opuštěný, neceněný, a v podstatě chycený v pasti, nechaný na holičkách, a tak dál. Těch pocitů je celá škála. A oproti nim jsou zase pozitivní pocity jako je třeba například motivovaný, hrdý nebo oceněný. Jo? Představ si, Michale, co se stane s tebou a tvou energií ve chvíli, kdy přijde někdo, koho si třeba vážíš, někdo, kdo je ti blízký a teď ti řekne "jo, seš dobrej". Jo, za něco tě pochválí. Přesně tak, automaticky se to projeví na tvém pocitu, kdy se začneš cítit třeba oceněný, aniž by sis to uvědomil. Ale výsledek, jak se to projeví navenek, je, že se najednou narovnáš, najednou začneš koukat do dálky, jo? Najednou ti vyjede rohlík, to znamená začneš se usmívat a najednou se stane něco, co v podstatě málokdo řeší, že jenom tím, že se změní pocit, tak se změní postoj těla a automaticky člověk, který je narovnaný, který se dobře cítí, tak i pozitivně smýšlí. Jo, takže bych to takhle přirovnal, máme skleničku a já se zeptám, je plná, je z poloviny plná, nebo je z poloviny prázdná? Podle čeho se rozhodneš?
[00:13:24] Michal
Můžu to změřit, anebo každý se na to podívá jinak?
[00:13:27] Radim
Tak jo, teď jde o to, že v té chvíli, kdy já se na to budu dívat, záleží na mojí kvalitě energie, jakou zrovna v tu danou chvíli mám. Protože pokud mi bude dobře, jinými slovy, budu mít v těle kvalitní pocit, tak automaticky budu mít dostatek energie a ta hlava bude smýšlet. Jo, ještě mám, protože nemám v sobě pocit, že mi něco schází. Takže bude z poloviny plná. V okamžiku, kdy se budu cítit špatně, to znamená, řekněme, po cestě sem jsem se třeba s někým pohádal, nebo mi něco nevyšlo, nebo v sobě mám nějaký pocit, který neodpovídá řekněme kvalitnímu pocitu, tak automaticky budu koukat na tu skleničku deficitně, už mi schází, protože já v sobě něco mám, co mi schází, a to je ten kvalitní pocit, neboli kvalitní energie.
[00:14:14] Michal
A o tom je vlastně ta mentální odolnost, že když na mě jdou tyhle ty negativní vlivy, tak já bych na to dokázal adekvátně dobře rychle reagovat.
[00:14:24] Radim
A zase, mentální odolnost je vlastně dovednost, která se skládá z pochopení celého kontextu, řekněme, tady jak funguje energie a jaký má dopad na naše chování a jednání. Jinými slovy, já použiju větu, kterou jsem slyšel od člověka, který už nežije, David Hawkins, který pronesl větu – síla informace leží v jejím kontextu. A to je přesně, to je přesně ono. Jo, ve chvíli, kdy já chápu kontext, to znamená, tady je nějaká situace a na ni pohlédnu v širším kontextu, to znamená například ty za mnou přijdeš a budeš mi říkat, že ti je špatně, ale já vím, že týden předtím už nic jiného neděláš než že řešíš, já nevím, řeknu třeba nějaký osobní trable, třeba rozvod nebo něco takového, tak automaticky se na to tvoje, že ti je špatně, budu dívat jinak, než když přijdeš a já uvidím, že tě někdo uhodil do břicha a ty mi řekneš, že tě bolí žaludek. Jo, on sice triviální příklad, ale v podstatě ten kontext, který já vnímám spojený s tou danou situací, tak je vlastně moje vnímání, moje odpověď v podstatě na to, co bys měl dělat. Takže v prvním případě ti poradím něco jinýho než ti poradím v druhým případě. V druhým případě ti řeknu, ať si jdeš pro led, a v prvním případě ti řeknu, ať se jdeš vyspat, ať si v klidu, ať si z toho nic neděláš, co se ti děje doma. A to je vlastně, mentální odolnost je na základě racionálního pochopení těch zákonů energie a to, jak to všechno funguje, tak jsme schopni v dané situaci vždycky rozšířit kontext pochopení toho daného tématu a samozřejmě už následně aplikovat různé metody, ať už jsou to metody dechu, ať už jsou to metody vizualizace, ať už jsou to v podstatě určité principy, které vím, že nějak fungují, ať už jsou to v podstatě fyzická cvičení, ať už jsou to nějaká, řekněme, energetické masáže, ať je to cokoliv, tak já v tu danou chvíli to aplikuji tam, kde je to zrovna potřeba. Takže když vím, že mi padá energie, protože mám třeba nějakej pocit, tak já potřebuju ten pocit prostě nahradit pocitem jiným. Tím zvednu energii, když zvednu energii, automaticky začnu jinak smýšlet a automaticky mi jinak začne fungovat tělo. Takže je to komplexní v podstatě vzdělání k tomu, jak se mít více ve své moci.
[00:17:08] Michal
Docela vnímám takovou paralelu. My se věnujeme doplňkům stravy, výživě, obecně lifestyle, sportu, no a vlastně přicházejí dost nám takový ty dotazy, který jsou zaměřený na to, zase jsem nezhubl, tak co jako teď, co s tím... Za mě tam vždycky vidím, když budu mít ze sta procent pořešenou stravu, na sto procent nějakou druhou část a potom nebudu dobře spát a nebo přesně každej den budu v práci zpruzelej, tak to vlastně dohromady nemůže fungovat. Je to teda o tom hledání aktuálně nevyřešených témat nebo slabých částí a umět rozpoznat vlastně, kde jsou ty moje slabiny.
[00:17:47] Radim
Já bych to trošku, nebo ze svého pohledu přemýšlím, jak to jako verbalizovat, protože vemte si, že nebo vem si, že máme nějakou prostě energii. Já tomu říkám, že to jsou nějaká polínka, nějaké palivo na ten den. A to se skládá tady z těch dvou typů energií, to znamená, podle toho jak jsem na tom fyzicky, to znamená jak žiju, jak se stravuji, jak mám pořešené všechny tady ty věci, je jedna věc. A druhá věc je ta volná energie. To znamená, ať už ho nazveme emoční, duchovní, jakkoliv... to znamená něco, co v podstatě nás navzájem ovlivňuje. A teďka já vlastně z tady toho, tady ten svůj energetický fond, ten kanál, kterým ty energie jako proudí, tak já vlastně to můžu přirovnat, že mám nějaké palivo na ten den. A teďka to jsou polínka, symbolicky, nějaké palivo a vlastně každé téma, na které já zaměřím pozornost, tak vlastně tam symbolicky hoří ohýnek a já tam symbolicky začnu házet to polínko. Jinými slovy, když něčemu věnuji pozornost, tak tomu dávám energii. A teďka si vem, buď to může být ohýnek typu zhubnout, chci zhubnout, nebo to může být ohýnek typu práce, nebo to může být ohýnek typu cesta do práce, nebo nějaký vyřízení mailu a tak dále. A nebo politika. A nebo politika, samozřejmě. A teďka já vlastně tím, že se tam na to zaměřím pozornost a začnu tomu věnovat, začnu nad tím přemýšlet, začnu ještě k tomu něco fyzicky třeba dělat, tak já tam hážu ty polínka svoje. A teďka si vemte, nebo vem si, kolik těch vlastně ohýnků patří do toho kurzu toho hubnutí. To znamená, pokud já mám například ten ohýnek, jako chci zhubnout, tak já vlastně potřebuju co nejvíce těch ohýnků, kam já hážu ty svoje polínka. A musí odpovídat vlastně tomu, tomu hlavnímu ohni, tomu hlavnímu cíli, aktivitám, kolik aktivit zhubnout. Jo? Já to přirovnám trošku na jiném příkladě. Například když někdo chce třeba přestat kouřit, tak vemte si, vem si, že já mám v podstatě energii a tu energii ta energie někam jde a tam je nějakej návyk, třeba to kouření. Ale ve chvíli, kdy já chci přestat kouřit, tak tím pádem říkám, já přestávám dávat energii kouření. No jo, ale když přestanu dávat energii, energie se nedá zastavit, energie jde pouze přesměrovat. Anebo změnit. Buď změnit směr, nebo prostě přeměnit. Jinými slovy, já nemůžu něco zastavit, přestat. Já můžu akorát přehodit pozornost jiným směrem. Do jiného ohýnku. Takže já místo toho, abych házel polínka do ohýnku kouření, tak začnu házet polínka do ohýnku třeba běhání nebo zdravého životního stylu. Jinými slovy, já potřebuju nahradit ten ohýnek něčím jiným. A to je stejné i s tím hubnutím. To znamená, že jestliže já mám tady hlavní oheň hubnutí a k tomu mám x aktivit, které vůbec povahově k tomu nesouvisí, tak samozřejmě ty moje polínka jdou do jiných směrů a já automaticky potom mi chybí energie následovat ten hlavní cíl, což je to zhubnutí. A teď nevím, jestli jsem srozumitelný, tak jak jsem to řekl.
[00:21:22] Michal
Já to docela chápu tak, že když někam budu věnovat pozornost, tak to vyvolá nějakou reakci, někdy dřív, někdy pozdějc. Je možný, že takhle se to dá vysvětlit? Protože já třeba používám úplně takový ty jednoduchý metody. Často jsem měl zlozvyk – ráno jsem zapnul telefon. První věc, což je asi jako šílený. Tak vlastně první týden si ho, dejme tomu, hodinu a půl nezapnout, tak je to poměrně dřina, ale potom už je to jako jednoduchý a je to automatický návyk. Stejně tak jako sledovat zprávy a každej den si na patnáct minut něco přečíst. Tak mi přijde, že to je poměrně jako jednoduchý návyk a vlastně mně přijde, že když někam, já nevím, hodím míč o zeď, tak se vlastně mi vrátí tím adekvátním směrem nebo způsobem.
[00:22:08] Radim
Tak tady jsi mi nahrál na příklad, který mě napadá. Abych mohl se lépe stravovat, nebo abych mohl v podstatě lépe vypadat, tak logicky potřebuju kvalitněji jíst. Například, že? V menších porcích, kvalitněji, více se hýbat a tak dále. A ve chvíli, kdy já si řeknu, tohle nebudu jíst, tak automaticky zastavuji energii. Buď můžu udělat to, že to místo tohohle budu jíst tohle, nebo můžu dělat to, že prostě jenom zvýším, nahradím tu kvalitu třeba, že místo salámu začnu jíst šunku. Jo? Že začnu postupně nahrazovat a já půjdu vlastně po malých krůčcích. To je stejné jako když někdo třeba chce začít cvičit, ale nedovede si představit, že by třeba šel do té posilovny, protože je to pro něho jako velký výdej energie. Ať už myslím ta cesta s tím teď to zařizování a všechno a tak dále. Tak buď počkáš, až se ta motivace opravdu ta energie nakumuluje, tak že se prostě naštve a jde do toho. A nebo může začít pomalu, to znamená, může si napřed udělat, já nevím, pět kliků, pak deset kliků, jo, pak pět kliků zase, pak třeba tři kliky a když se to nasčítá za ten den, tak za ten den nebo týden, tak najednou zjistí, že udělal sto kliků za týden. A kdyby se na to podíval tou optikou toho prvního dne a řekl, teď mám udělat sto kliků, tak v podstatě si řekne, tak to stejně nedám, na to už se rovnou můžu vykašlat.
[00:23:36] Michal
Jo, já si myslím, že profi sportovci by ti potvrdili, že ty první tréninky po volnu jsou asi nejtěžší, přestože nejsou tvrdý jako ty předtím.
[00:23:45] Radim
Samozřejmě, no.
[00:23:46] Michal
Pojďme možná k tomuhle, jak ty teda konkrétně pracuješ a začneme třeba u těch sportovců. Jak s nima vlastně řešíš tu mentální přípravu? Protože to je něco tak strašně neuchopitelného a znám lidi, kteří si říkají, ten má ohromnou mentální sílu nebo je strašně odolnej a někdo přijde důležitej závod, no a najednou se sesype.
[00:24:08] Radim
Tak. Vždycky vlastně v první řadě je nejdůležitější vlastně chápat, proč bych něco takového měl dělat. Jo, to znamená ve chvíli, kdy já jsem třeba sportovec a teďka se mi děje něco takového, že třeba na tréninku podávám určitý výkon a pak najednou přijde zápas a já nejsem schopný tu stejnou činnost zopakovat v té stejné kvalitě, tak to znamená, že v podstatě něco mě ovlivňuje do takové míry, že mi to vlastně brzdí ten můj výkon. A já potřebuji napřed pochopit, co to něco je. Jinými slovy, já potřebuji chápat, co se se mnou děje v tom momentu, kdy jsem na tréninku, jak to funguje a co se se mnou děje ve chvíli, kdy tam prostě, když jsem mimo trénink, když jsem v zápase, kdy jsou tam diváci najednou, kdy na mě koukají sponzoři, najednou kdy jde o výsledek, kdy se o tom bude psát a tak dále. To znamená, když najednou jsou tam úplně jiné okolní vlivy než předtím a já potřebuji napřed chápat, jak mě to ovlivňuje energeticky, protože dneska, když se podíváme na výzkumy různé a všude je o tom psáno, tak se říká, že dneska, že člověk vědomě funguje třeba na pět procent. To znamená, pětadevadesát procent toho, co děláme, se odehrává na podvědomé rovině. A co tím konkrétně mám na mysli, protože samozřejmě to je taky zase složité téma pro lidi, kteří se v tom neorientují. Tak si třeba vem, Michale, když si poprvé dělal autoškolu, tak pamatuješ si tu cestu? Jak jsi vlastně dělal zkoušky, pamatuješ si to?
[00:25:57] Michal
Jo jo, to si pamatuju moc dobře.
[00:25:58] Radim
Pamatuješ si, kudy jsi jel?
[00:26:00] Michal
Jo jo jo, já jako nevím přesně, ale osmdesát procent asi bych si jako ty...
[00:26:04] Radim
Pamatuješ si, jak vypadal ten instruktor, co s tebou seděl?
[00:26:08] Michal
Jo jo, úplně přesně.
[00:26:10] Radim
Tak a teď se podívej, že vlastně když si poprvé dělal autoškolu, tak si pamatuješ všechno z té cesty. Jinými slovy, maximální pozornost šla na uvědomování si té cesty. No a dneska, když jedeš třeba, já nevím, z Prahy do Brna po D1, kolik si z toho pamatuješ z té cesty?
[00:26:30] Michal
Vůbec, poslouchám audio knížku.
[00:26:31] Radim
To znamená, pamatuješ si akorát tu audio knížku. Když bych se tě zeptal, co v té knížce bylo? Co na té cestě? Ne na knížce, co na té cestě bylo?
[00:26:39] Michal
Na Vysočině sníh.
[00:26:41] Radim
Na Vysočině sníh, to si možná zapamatuješ, ale samozřejmě my si uvědomujeme, že třeba deset minut uběhne, deset minut cesty, a já vůbec nevím, co se na té cestě dělo. A to je právě to, že ve chvíli, kdy... ten náš mozek, vědomí se vypíná ve chvíli, kdy na něčem přemýšlíme. Jinými slovy, když přesměrujeme pozornost jinam. Takže v okamžiku, kdy já začnu poslouchat audioknihu, a tu audioknihu v podstatě začnu přemýšlet ještě navíc nad těma věcma, co jsou tam řečeny, tak automaticky někdo musí dál řídit za tebe, protože tvoje vědomí jde úplně jiným směrem. Takže vlastně za tebe řídí podvědomí, autopilot. No tak a...
[00:27:25] Michal
Víc nevědomě.
[00:27:26] Radim
Samozřejmě, to se říká, těch pětadevadesát procent, takže pokaždé, kdy naše pozornost jde směrem, třeba například je zaměstnána přemýšlením, řešením nějakého problému, přemýšlení nad něčím a tak dále, tak v tu chvíli někdo musí vést náš život. Jako za nás hýbat rukama, nohama, teď nemyslím jenom vitální funkce, ale myslím třeba někomu odpovídat, řídit, jo, prostě provádět nějaké činnosti a to dělá za nás podvědomí. A teďka vlastně to, co se děje u toho sportovce. Tak ten sportovec nějak tiká v té tréninkové fázi a nějak tiká v té zápasové fázi. Ale to, co rozhoduje, je z pětadevadesáti procent jeho podvědomí. Jinými slovy, on vůbec neví, proč najednou mu vypíná nějaký sval. Proč najednou začíná přemýšlet nad něčím, nad čím nechce přemýšlet. Proč mu najednou do hlavy skočí myšlenka, to nedám, nebo co když to zkazím. On vůbec vlastně nad tím nemá vládu, protože pětadevadesát procent se děje podvědomě. A vlastně, když to řekneme, co s těma sportovcema je potřeba dělat? Napřed je vzdělat o tom, jak funguje jejich podvědomí. A jak se projevuje pokles kvality energie, což vlastně... A čím méně kvalitní energie máme v sobě, tak tím víc za nás jedná naše podvědomí a naše staré návyky, které máme nabrány z dětství, z dospívání, od našich rodičů v podstatě a tak dále, protože ty jsou tam zakódovaný. Jak kdybychom jeli na playback. Takže to je vlastně ten první krok, to je vzdělání. A na základě toho, když ten sportovec začne už tomu rozumět, to znamená chápe, co to je energie, chápe, jak ta energie ovlivňuje, prostě jak mu klesá, tak tím, že tomu začne rozumět, tak pro něho celá tady ta práce začne dostávat větší význam. A když pro nás má něco význam, tak automaticky tomu věnujeme větší pozornost. Takže pokud například já budu nějak vypadat, budu třeba, řekněme, při těle, jak říká můj kolega kondiční trenér, budu mít na sobě hodně pasivní hmoty, tak do jaké míry s tím začnu pracovat? No do té míry, jaký to pro mě má význam tu pasivní hmotu nemít. A najednou potkám třeba nějakou holku, která se mi líbí. No a co začnu dělat? Automaticky pro mě začne být význam lépe vypadat, takže automaticky tam bude i víc motivace na sobě začít pracovat a začít cvičit. Proto třeba lidé nejvíc začínají cvičit a pracovat na sobě třeba, když se rozejdou z nějakého dlouhodobého vztahu nebo když dostanou výpověď v práci, když se jim stane něco v životě, co v podstatě s nimi zatřese. A co vlastně oni vygenerují třeba energii vzteku na to, aby, kterou pustí do toho, že se pustí a začnou třeba cvičit, aby lépe vypadali. Takže zpět k tomu, abych zas nebyl dlouhej z hlediska tady toho, jako košatej, z hlediska toho vysvětlování. Tak víceméně ten sportovec musí napřed být vzdělán. A když je vzdělán, tak automaticky už potom nebojuje tady s tou formou přípravy, protože tím pádem to pro něho je uchopitelné. Není to něco prostě nějaký čáry fuk nebo vymývač mozku nebo jak se tady ta profese taky nazývá. Ještě pořád? No, dnes už tolik ne, ale dřív si pamatuju, že jsem tak byl nazýván. A v tu chvíli se to stane jenom součástí něčeho. Tak jak pracujeme na té fyzické rovině, stejně tak pracujeme na emocionální rovině. Stejně tak je potřeba pracovat na mentální rovině. A mentální rovina znamená, že já chápu racionálně, co se se mnou děje a používám nástroje k tomu, abych dokázal okamžitě tu energii zase si zvednout. Protože ve chvíli, kdy mi jde do mozku kvalitní energie, automaticky funguje neokortex. A neokortex je to, co nás odlišuje od zvířat. Tam je naše inteligence a ve chvíli, kdy já třeba soutěžím, tak samozřejmě všechny ty dovednosti, ať už jsou to taktika, ať už je to prostě ty šablony, ať je to v podstatě to, co nás napadá, jak vyřešit situaci, tak sídlí v neokortexu. A my pokud k němu nemáme přístup, tak holt prostě nám chybí na jedno místo a na tréninku střílíme kulometem a najednou se dostaneme do zápasu a máme v ruce špuntovku.
[00:32:00] Michal
No chápu, asi potom, když už se lidi s tebou potkají, tak je poměrně jednoduché, nebo už jsou nějakým způsobem vedený. Já třeba, nebo každej si dneska může na internetu dohledat informace, jak suplementace, spánek, světlo a tak dál. No ale vlastně, jak by normální člověk, jak může začít nějakým způsobem pracovat na svým mentálním zdraví, mentální odolnosti? Nebo teoreticky až teda práce na tom podvědomí, jakoby sám, je to vůbec možný?
[00:32:33] Radim
Teďka myslíš práce na podvědomí sám, jestli je možný?
[00:32:36] Michal
Myslím jako, že obecně, chci se nějak teda vzdělávat v tom mentálním zdraví nebo nějakým způsobem mě ta psychika zajímá, tak můžu číst knížky...
[00:32:45] Radim
Samozřejmě, vzdělávat se vlastně je na prvním místě. To znamená, vzdělávat se v téhle oblasti, ano.
[00:32:50] Michal
Ale potom ty věci, který jsi zmiňoval ty, tak už jsou asi dost jako komplikovaný. Třeba jak konkrétně ten sportovec, co se mu vypíná, a v těch krizových situacích...
[00:33:01] Radim
Já to vlastně vysvětluju v té knize, kterou jsem napsal. Ve chvíli, kdy abychom byli schopni se dostat na téma, uvědomit si téma, to znamená dostat ho do vědomé roviny, potřebujeme vystoupat, teď to řeknu takovým způsobem, vystoupat energeticky do takové výšky, abychom ho viděli z určitého nadhledu. To téma. Abychom se na něho dokázali podívat objektivně. Jinými slovy, taky vystoupit z té emoce, která nás třeba svazuje. A buď to mohu dělat sám tím, že v podstatě se vzdělávám, tím že nějakým způsobem zraju jako člověk, že získávám zkušenosti. A nebo mohu využít zkratku. A to je to, že si půjčím energii, pronajmu energii někoho jiného. Jinými slovy, jdu za koučem, jdu za terapeutem nebo jdu za odborníkem, který mě poskytne v podstatě svoji kompetenci, svoje know-how, poskytne mně svoji energii v podobě svého bio pole. A na základě vlastně, ať už rozhovoru nebo nějaké metody nebo prostě to je jedno co, tady těm metodám se říká metody energetické psychologie, tak mně se podaří společnými silami vystoupat do té výšky, že já to téma pochopím. A takzvaně ho, jako když ho pochopím, tak ho dostanu do vědomé roviny. Protože tam už se stává vlastně... tam už se děje takový jev, že vlastně já, když tomu tématu porozumím, pochopím proč to téma vlastně mám já, proč se týká právě mě, a co mi to může přinést do života, v tom pozitivním slova smyslu, tak v tu chvíli vystoupím z té role oběti a naopak to téma začnu vítat. A když ho začnu vítat, tak jsem na té nejlepší cestě, jak se z toho dostat ven, jo? Takže když já vlastně vím...
[00:35:08] Michal
O nějakým tématu nebo nějaký situaci, která mě stresuje, tak pak spolu jsme schopný na tom pracovat, zjednodušeně.
[00:35:17] Radim
Ano, buď spolu, nebo prostě s terapeutem obecně, jo, protože vlastně koučink, když se podíváme na slovo koučink, tak koučování je vedení. Je to práce na mentální rovině, skrz kterou se samozřejmě zapojí určité emoce. Přes kterou se dá zapojit i určitě tělo – těch metod je spoustu. Ale když se bavíme o terapii, tady té terapii energetické psychologie, tak těch je taky spoustu a tam v podstatě se pracuje s energií volnou nebo respektive tam se pracuje s emocemi a daleko hlouběji, přímo s podvědomím, které v podstatě ovlivňujeme pětadevadesát procent naší... a zase to číslo je v podstatě neber ho jako dogma, jo?
[00:36:08] Michal
Jo jo, chápu. My už spolu spolupracujeme dlouho, já už jsem zažil několik workshopů, kde vlastně ty paradoxně na té psychické stránce pracuješ s tělem, nebo všechno si ty lidi můžou zažít reálně na těle, a potom to jenom dáváš u flipchartu do kontextu a vysvětluješ, jak to funguje. A ostatně o tom je ta kniha, kterou jsem zhltnul asi během týdne, kde je vlastně popsaný tuším celodenní seminář.
[00:36:33] Radim
Přesně tak. Mně vlastně dva roky zpět, kdy byla ta první vlna covidu, na jaře, tak mě vlastně ze dne na den odpadla většina tréninků. Firemních tréninků, prostě kde jsem měl skupiny lidí a tak dále, protože se nemohlo potkávat a tak dál. No a já jsem tehdy naznal, že je čas tvořit, že konečně je prostor pro něco, pro co jsem před tím prostor neměl. A řekl jsem si, když nemohu mezi lidi, tak v podstatě tu svoji práci ztvárním do literárního díla. Takže vlastně ta kniha je autentickým záznamem z toho, jak já vedu seminář.
[00:37:17] Michal
Můžeme ukázat možná pro ty, koho by to zajímalo?
[00:37:21] Radim
Je to vlastně knížka, která je mým pohledem, respektive já tam vystupuju jako ten vypravěč, s tím, že je tam nahlédnuto do toho, jak přemýšlím. Je tam nahlédnuto do toho, jak přemýšlejí ti lidé, které já vedu, a je to vlastně o tom, jak vedu šestnáct vrcholových manažerů velké firmy, která je víceméně pod tlakem své zahraniční matky, která vlastně lidi, ať se snaží sebevíc, tak pořád jsou jim zvedány laťky. Pořád jsou chtěny větší výkony a v podstatě ten management už jako neví, co má dělat. Takže to je zadání, že vlastně jsem na semináři s takovou firmou, s těmito manažery, a vlastně celá ta kniha je o tom. Je to reportáž, je to vlastně záznam z toho, jak já je vedu. Takže tam ty techniky jsou popsány vyloženě v akci. To znamená, všechno, co tam v té knížce je, tak je autenticky odžito za patnáct let mé praxe a je to seskládáno ze stovek seminářů, které já jsem vedl, tak, aby to dávalo jednotnou linii a aby to odpovědělo na ty otázky, o kterých se taky spolu bavíme.
[00:38:40] Michal
Když půjdou lidi na radimvaligura.com, doufám, že to je správný web, jo, super. Tak vlastně tě tam uvidějí v obleku, v kimonu, potom tě tam uvidějí s gumovým mečem. Ty vlastně vycházíš z aikida, jestli se nepletu.
[00:38:56] Radim
To ani tak ne z aikida, ale samozřejmě to, co mě tak nějak a mou práci definuje, tak je propojování dynamických pohybů z profesionálního sportu, respektive z bojových sportů, to znamená práce s tělem a překládání do té mentální roviny. To znamená aplikace do oblasti byznysu, do oblasti vrcholového sportu, víceméně ty věci, co já vykládám, jak funguje energie, tak já dám do takové uchopitelné roviny, do dynamického pohybu. Takže když ti mám ukázat, jak se budeš chovat ve chvíli, kdy vedeš třeba poradu a někdo tam začne třeba sabotovat nějaké řešení, to znamená neustále jenom hledat problémy, tak já ti dám třeba do ruky meč, vezmeme si meče a já ti vysvětlím, co se tam vlastně děje na úrovni těla. Jakým způsobem jako člověk reaguje a co dělat pro to, aby v podstatě se došlo ke konstruktivní spolupráci. Takže to vlastně to je tam taky popsáno, jako samozřejmě je to v kontextu, protože je to dvě stě osmdesát stran. Takže si myslím, že je tam hodně jako vysvětleno vše kolem dokola, ale na druhou stranu tam samozřejmě není všechno, co je potřeba tady pro to dělat.
[00:40:15] Michal
Ty pracuješ i s hemisférama a s podobnými věcmi, vlastně některý lidi si můžou zažít na vlastní kůži, což já když jsem byl na tom semináři, nebo několikrát, tak vlastně dost často ty lidi, který tě neznaj, tak jsou takový skeptický, si říkaj nějakej tenisovej trenér nás tady – pardon, málem jsem se přeřekl, nás tady bude motivovat, no a vlastně ty po chvilce nějakýho úvodu řekneš, pojďte se převléct a jdeme se hejbat a oni to zažijou na vlastní kůži. Pracuješ zároveň i takhle s dětma? Jak vlastně fungují ty hemisféry, nebo jak ses k tomuhle všemu dostal, jak ta metodika vznikla?
[00:40:51] Radim
No to je vlastně... Já když 2005 na sobě zažíval situace, které jsem vůbec neznal, to znamená prostě najednou, to jsem tady říkal na začátku, to bylo vlastně s tou Martinou, tak já jsem potřeboval vědět jak to zvládat. A tehdy jsem potkal lidi, kteří jako tyhle věci dělali zase v jiných sférách, na jiné úrovni. A já jsem se začal vzdělávat tady v té... můžeme říci i tady v tom ezo světě. A dneska můžu říct, že vlastně já, když se mě někdo zeptá, co vlastně dělám, tak já říkám, já racionalizuji esoteriku, jinými slovy a tlumočím něco, co je mezi řádky, tlumočím tak, aby to ten člověk pochopil, aby s tím dokázal pracovat. To znamená, a teď ti odpovím na ty hemisféry. Protože levá hemisféra, spoustu lidí ví, že prostě je analytická a je tam vlastně paměť. Je tam ta vnímavá část, kdežto ta pravá hemisféra, ta analytická není, ta je kreativní, ta víceméně ta vůbec nevnímá čas. A teďka samozřejmě, jedna věc je vědět, k čemu ty hemisféry jsou, ale druhá věc je chápat význam těch hemisfér na náš život. A když to přeložím právě tady do té praktičiny, jak já říkám, tak ta levá hemisféra, tam sídlí veškeré naše dovednosti, to znamená tam jsou ty, když to dám na sport, tak tam jsou ty šablony, tam jsou ty techniky, tam je to, co mám dělat, tam je vlastně ten výkon jako takový, to znamená schopnost provést věci. Kdežto ta pravá hemisféra, tak ta zase vnímá tu jemnou hmotu, ta vnímá ten aktuální moment. Jestli je správný timing, jestli mám zaútočit, nebo se mám stáhnout, naopak se bránit. Jestli mám vystřelit, nebo nahrát, protože to, že mám, když to převedu třeba do byznysu, to, že mám super argumenty a jsem perfektně připravený, ještě není zárukou toho, že když je použiju, tak že je použiju ve správnej čas a na správném místě. Protože ta druhá strana třeba vůbec na to není zvědavá a já najednou se vystřílím z argumentů jenom proto, protože nedokážu přes tu pravou hemisféru odhadnout ten správnej timing. A třeba tam do toho vkládám nějaké svoje emoce, které mě nutí mluvit víc než bych měl, a tak dále. A to je v podstatě to, co zase řeší tady ten přístup mentální odolnosti, kdy já tím, že poznávám sám sebe, tak jsem schopen v podstatě mít sebe více pod kontrolou a efektivněji zacházet se svými polínky.
[00:43:27] Michal
Spousta knížek v tomhle oboru se dost často věnuje úspěchu, jak být bohatý. Pět dalších kroků k tomu, jak posunout svoji firmu. Obracej se lidi a věnuješ se taky tomuhle tématu, jaký úspěch, jít dál, zlepšovat se, nebo spíš je to o tom mentálním zdraví, klidu, pohodě, nebo je to propojení těch věcí?
[00:43:50] Radim
Je to všechno dohromady, jo, protože kdy je člověk úspěšný? Když se mu daří realizovat to, co chce. A pro každého znamená úspěch něco jiného. Samozřejmě každý má nějaký cíl. Jestli teď je otázka, jestli vůbec víme, co je našim cílem. A samozřejmě, když se nám daří k tomu cíli se blížit a toho cíle dosahovat, tak se považujeme za úspěšné. A teďka je ta otázka, co vlastně by tím cílem mělo být. Protože pro někoho jsou to peníze, pro někoho jsou to materiální cíle, pro někoho jsou to zase abstraktní cíle v podobě nějakého řekněme duchovního růstu a tak dále. A každý ten cíl přináší něco jiného, že? A my žijeme ve hmotném světě a potřebujeme realizovat fyzicky a potřebujeme umět řekněme ten fyzickej svět jako zvládat stejně jak ten duchovní svět. Takže vlastně tady ta témata jsou propojená a řekněme ty, teď to tu nazvu poptávku nebo v podstatě ti klienti přicházejí z různých oborů, protože já chodím tam, kde se otevírají dveře a nebuším na ty dveře. Takže ve chvíli, kdy prostě je to firma, která pro něco takového je otevřená, tak pracuju s firmou. Pokud je to univerzita, vysoká škola, sportovní klub nebo prostě jsou to individuální klienti, tak v podstatě tam, kde je půda připravena, tak tam se dají tady tyhle myšlenky zasévat a dá se s nimi prakticky pracovat.
[00:45:23] Michal
To, co mě zajímá a fascinuje zároveň, dokážeš říct, proč někdo má fakt jako velkej hlad po úspěchu, zlepšovat se a někdo vlastně jako v klidu, v pohodě. Je to jako geneticky věc, se kterou se rodím, nebo...?
[00:45:36] Radim
No, tady je to hodně složité, protože samozřejmě záleží v jakém kontextu na to pohlížíme. My můžeme na ty věci pohlédnout jenom pouze z našeho života, to znamená řekněme od našeho početí až do současnosti, to je vlastně něco. Ale taky můžeme rozšířit ten kontext, že na to budeme pohlížet přes takzvanou epigenetiku, to znamená můžeme jít přes to, co děláme, to, co si bereme od našich rodičů a od jejich prarodičů, v podstatě z našeho systému. A nebo taky můžeme rozšířit úplně ten kontext do esoteriky a můžeme se na to dívat z nějakého pohledu, prostě minulých životů. Jo, to znamená záleží v jakém kontextu na to pohlížíme. To znamená, když se na to budu dívat úplně v tom nejširším kontextu, tak samozřejmě to může být jako, že v tomto současném životě, v tomto těle, já v podstatě jako chci si splnit určité poslání, které jsem prostě jindy splnit nemohl. Pokud se na to budeme dívat třeba z pohledu jenom té malé optiky, to znamená z našeho aktuálního, řekněme života od našeho narození do současnosti, tak to může být taky prostě o tom, že jsem třeba v dětství byl nějakým způsobem potlačován, nebo že prostě mě opustil otec, protože se naši rozvedli a já v podstatě teďka jako měl spoustu mých klientů třeba, a mnoho mých klientů takových těch hodně ambiciózních, tak pak, když se bavíme o jejich jako rodině, tak zjistíme třeba, že nemají otce, třeba nežijí s otcem, jsou rozvedení nebo s ním nemají kontakt a tak dále, a to je velice časté. To znamená ve chvíli, kdy se to projevuje v tom fyzickém, řekněme, výkonu, to znamená když je někdo opravdu jako výkonný, tak většinou za tím je nějaká prostě jako přehnaná ambice, něco vykoupit, co dříve nebylo. No ale to samozřejmě, nechci to házet do jednoho pytle, může to být čistě prostě povahový rys.
[00:47:51] Michal
Opět nejednoznačná, nebo respektive dost komplexní odpověď, díky za ni. Na vlastně poslední věc, co mě taky zajímá. My jsme v tom tématu zdraví a dneska to je obrovský téma a jsou vlastně lidi, který jakoby to řešej od A do Z. Snažej se pro to něco dělat, někdo to za mě až moc přehání, je z toho ve stresu, no a pak jsou lidi, který vlastně si jdou pro pilulku, zároveň k tomu tam jdou s flaškou Coca-Coly a já nevím, s bagetou a vlastně je jim to jedno. Jaký je pro tohle vysvětlení? Protože tady už napřímo každej ví, nebo kdo třeba vykouří dvě krabičky cigaret denně, že ho asi za pár let nečeká něco hezkého, že ten instinkt přežití je strašně silný, si myslím, pro každého, ale vlastně někdo to jakoby, je mu to úplně jedno na první pohled a někdo to prostě furt řeší.
[00:48:43] Radim
To jsme přesně u těch protikladů. Jo a u té komplexity vlastně té odpovědi, protože za tím může být tolik v podstatě jako témat, proč to tak je. Proč si třeba člověk jako nevědomky ubližuje z důvodu toho, že třeba si opravdu ničí zdraví. Ať už je to kouření nebo prostě je to něco vyloženě prostě, co ho destruuje a on to ne... a on to jak kdyby popírá. Jo, tak to jsou prostě opravdu... že to podvědomí, jako jednoduchá odpověď, že to podvědomí je daleko, daleko, daleko silnější než nějaká schopnost uvědomit si to, taky souvisí s nějakou sebehodnotou, jo, protože ve chvíli, kdy člověk se destruuje v dlouhodobém jako horizontu, tak za tím může být opravdu nějaký model sebetrestající, něco, kdy já se v podstatě... kdy já mohu něco dědit nebo si můžu něco jako nést z generace svých rodičů, jo a nebo se vyloženě mohu jako trestat za nějaké svoje v podstatě... Byl jsem třeba na základce mezi těma horšíma a teď jim to chci ukázat. Například, jo, velice zjednodušeně řečeno. Tady na to se hrozně těžko odpovídá ve chvíli, kdy jako mám odpovědět v několika větách. Opravdu, když bych to zjednodušil, tak ta podstata věci je v tom, že vlastně to, cítit se dobře, být v kontaktu se svým vnitřním prostředím a mít kvalitní jako pocit, tak pro mě nemá větší význam než si dát tu pizzu třeba, jo, nebo než si dát to nezdravé, jo. Teď jsem já slyšel takový krásný... takovou krásnou historku od mého lektora z konstalační školy. A ten říkal, a to je pěkná historka, prostě jsou dva bráchové. A ten jeden brácha je bezdomovec na ulici. A teď tam sedí a leží tam prostě a válí se tam a teď k němu přijde jako jiný člověk a vidí ho tam a říká mu: "Co tady děláš, jako jo, prostě jak ses sem dostal?" No a ten člověk mu říká: "No tak, mého tátu zavřeli, když mně bylo deset, je ve vězení, matka pije, nemáme peníze a tak dál, co jsem měl dělat, no tak jsem dopadl tak, jak jsem dopadl." A ten člověk, který se ho na to ptal, tak jde dál a teďka přijde k takovému krásnému domu, prostě, kde je párty na zahradě, spoustu usmívajících se lidí, drahá auta, jako je tam materie. A teď najednou on zjistí vlastně, že to je ten brácha toho bezdomovce. A tak jde a zeptá se ho: "Ty jak si to takhle zvládl, jak ses sem dostal a tak dál?" A on mu na to řekne: "Tak můj otec v deseti letech šel do vězení, matka pila, tak co jsem měl dělat, musel jsem se postarat." Takže to je jenom o tom, jak prostě se každý postaví k tomu svému tématu. A jak moc jako vidí význam v tom se posunout a význam... to znovu zopakuji roste kontextem pochopení. Takže čím víc my se budeme tady v těch věcech vzdělávat a hledat a rozšiřovat ten kontext, o to můžeme najít více energie a motivace na sobě něco měnit.
[00:52:20] Michal
Složitá odpověď, ale strašně hezkej příklad. Já si myslím, že to i tím můžeme uzavřít, Radime. Koho by to dál zajímalo, kde tě lidi můžou najít?
[00:52:28] Radim
Samozřejmě, mám webovky. Žiji v Brně, ale funguji Brno-Praha, kancelář mám Brno - Praha. A víceméně říkám, sociální sítě. A sociální sítě, mentální odolnost, to je teďka vlastně nějaký nick, pod kterým funguji z hlediska tady jako propagace a tady vůbec tady toho tématu jako takového. A samozřejmě já, kdo si mě najde, ten si mě najde, takže kdo funguji tak, že co má být, tak bude, no. Takže.
[00:52:58] Michal
A dneska vlastně na všechny číháš skoro z každého knihkupectví.
[00:53:02] Radim
No, dneska je to pro mě nová situace, kdy je to měsíc venku na trhu, takže je to pěkný, když to vidím za výlohou, samozřejmě, nepopírám.
[00:53:10] Michal
Hezký. No tak ať se daří i prodeje a děkujeme a doufáme, že zas někdy přijdeš.
[00:53:15] Radim
Taky moc děkuju, Michale, za pozvání.
[00:53:16] Michal
Mějte se na shledanou.
[00:53:18] Radim
Nashledanou.
