Hořčík: V čem se nachází a jak zvýšit jeho vstřebávání?
Články
Hořčík je jedním z nejvíce zastoupených minerálů v lidském těle. Díváme-li se na bazalku, avokádo, špenát nebo listy stromů, vidíme je zelené právě díky hořčíku, který je základním prvkem chlorofylu. I přesto, že je životně důležitým minerálem, je po vitamínu D nejvíce deficitní. Jaké funkce v těle plní, v jakých potravinách se nachází, jak ho správně suplementovat a je to vůbec nutné?
Co se v tomto článku dozvíte?
- Proč máme nedostatek hořčíku?
- Jaké funkce plní hořčík v těle?
- V čem je hořčík?
- Hořčík v potravinách
- Kdo by měl užívat hořčíkové doplňky?
- Jak zjistím, že potřebuji více hořčíku?
- Kolik hořčíku bych měl/a denně přijmout?
- Které formy jsou dobře vstřebatelné?
- Co si z článku odnést?
Proč máme nedostatek hořčíku?
Přesto, že je tento minerál pro lidské tělo nezastupitelný a sehrává v těle tolik důležitých funkcí, většina osob trpí jeho chronickým nedostatkem. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že nedostatkem trpí až 75 % americké populace a nesplňuje denní příjem 420 mg. Co se týče České republiky, podle národního monitoringu prováděného Centrem zdraví, výživy a potravin (CZVP ČZU) nedosahují v podstatě všechny věkové skupiny populace doporučených denních dávek přirozenou stravou, protože si tento minerál naše tělo neumí vytvořit samo.
Hlavní příčiny nedostatku hořčíku v populaci zahrnují:
Vyčerpání půdy a zpracování potravin: Obsah hořčíku v ovoci a zelenině klesl za posledních padesát let a až 80 % tohoto minerálu se ztrácí během průmyslového zpracování potravin.
Nevhodné stravovací návyky: Půdy s nízkým obsahem minerálů, strava bohatá na ultra-zpracované potraviny, umělé přísady a nadbytek cukru aktivně odčerpávají hořčík z tělesných zásob.
Životní styl a stres: Konzumace alkoholu, kofeinu, užívání diuretik nebo některých léků zvyšují vylučování hořčíku. Významný vliv má také fyzická zátěž (při cvičení vzrůstá potřeba hořčíku o 10 až 20 %) a zejména chronický stres.
Jaké funkce plní hořčík v těle?
Hořčík je tzv. esenciální minerál, který se podílí na stovkách biochemických dějů. V dospělém organismu se ho nachází přibližně 20 až 30 gramů, přičemž naprostá většina není volně v krvi, ale uvnitř buněk, v kostech a ve svalech. Právě proto bývá jeho nedostatek těžko odhalitelný.
Stavba kostí a zubů
Nadpoloviční většina, přibližně 60 % tělesného hořčíku, se nachází v kostech, kde slouží jako pohotová zásoba a podílí se na správné mineralizaci kostí a zubů. Vyskytuje se zde především v komplexu s vápníkem a fosforem. Dlouhodobý nedostatek hořčíku se proto může podílet na nadměrné ztrátě kostní hmoty.
Aktivace enzymů a energetický metabolismus
Většina hořčíku se nachází uvnitř buněk, kde ovlivňuje celou řadu enzymatických reakcí. Je vědecky doloženo, že se podílí nejméně na 300 reakcích v lidském organismu. Působí jako aktivátor mnoha enzymů, zejména těch, které se podílejí na energetickém metabolismu – hořčík totiž napomáhá při přeměně všech tří základních živin (bílkovin, tuků i sacharidů). Podílí se rovněž na tvorbě a úpravě DNA a RNA a na dělení buněk.
Nervosvalová rovnováha: „relaxační minerál“
Významnou funkcí hořčíku je regulace nervové a svalové činnosti. Tím, že udržuje vápník mimo prostor buněk (blokuje vápníkové kanály), snižuje nervosvalovou dráždivost a pomáhá chránit nervový systém proti „předráždění“. To se projevuje i navenek: jedním z příznaků nedostatku hořčíku bývá křeč v lýtku, „mravenčení“ v končetinách nebo třes očního víčka.
Hořčík tak přispívá k normální funkci nervové soustavy, normální činnosti svalů a k normální psychické činnosti, a podílí se i na snížení míry únavy a vyčerpání. Doplněním hořčíku vracíme tělu fyziologickou rovnováhu a podporujeme jeho schopnost se zklidnit.
Svalová funkce včetně srdce
Přibližně 40 % tělesného hořčíku se nachází ve svalech (především v kosterní a srdeční svalovině), kde se podílí na mechanismu stahu a uvolnění svalu. Jelikož je i srdce sval, přispívá hořčík k jeho normální funkci a zároveň k udržení elektrolytové rovnováhy. Jeho role v kardiovaskulárním zdraví je nadále předmětem výzkumu.
V čem je hořčík?
Hořčík se v přírodě nachází především v rostlinné říši, kde plní klíčovou roli v procesu fotosyntézy. Je vázán na chlorofyl, takže jeho vynikajícím zdrojem je jakákoliv tmavě zelená zelenina a mořské řasy. Rostliny si navíc své nejdůležitější živiny ukládají do míst určených k reprodukci a přežití, tedy do semen, ořechů, slupky a dužiny plodů. V menší míře se hořčík vyskytuje také v živočišných produktech, jako je maso, ryby, mléčné výrobky a vejce. Dále ho najdeme v kvalitní pitné a minerální vodě.
Při příjmu hořčíku ze stravy je však nutné počítat s tím, že ne veškeré obsažené množství dokáže tělo využít. Vstřebávání hořčíku ze stravy mohou komplikovat takzvané antinutriční látky:
Fytáty a šťavelany obsažené v některých obilovinách a luštěninách
Vysoký příjem vlákniny a fosfátových přísad (například v sycených nápojích)
Nadbytek vápníku nebo zinku, které s hořčíkem soupeří o stejné vstřebávací cesty v trávicím traktu – více o vztahu vápníku a hořčíku se dozvíte v našem podcastu o vápníku
Hořčík v potravinách
Chcete-li zvýšit příjem hořčíku přirozenou cestou, zaměřte se na pravidelné zařazování následujících skupin potravin do svého jídelníčku:
Tmavá listová zelenina a řasy: Špenát, mangold, petrželka, brokolice, chlorella a spirulina patří k nejsilnějším přírodním zdrojům díky vysokému obsahu chlorofylu.
Semínka a ořechy: Dýňová, slunečnicová, lněná a chia semínka, stejně jako mandle, kešu, para nebo lískové ořechy obsahují vysoké koncentrace hořčíku.
Luštěniny a pseudoobiloviny: Černá i červená fazole, čočka, hrách, tofu, quinoa, pohanka a ovesné vločky poskytují stabilní dávku hořčíku spolu s kvalitní vlákninou.
Ovoce: Skvělým zdrojem jsou banány, avokádo, maliny, ostružiny a sušené ovoce (datle, fíky, meruňky).
Kakaové boby a hořká čokoláda: Kvalitní nepražené kakao a hořká čokoláda s vysokým podílem sušiny (70 % a více) představují velmi bohatý zdroj tohoto minerálu. Zajímá vás, zda je čokoláda skutečně superpotravina? Poslechněte si náš podcast o čokoládě jako superpotravina.
Živočišné zdroje a minerální vody: Menší množství hořčíku získáte z kvalitního masa, ryb (např. losos nebo makrela), vajec a minerálních vod bohatých na hořčík.
Kdo by měl užívat hořčíkové doplňky?
V podstatě každý, kdo je vystaven každodenním náročným situacím dnešní doby. Pokud procházíte psychicky náročným obdobím, pravidelně cvičíte, připravujete se na zkoušky - zkrátka čím náročnější stav, tím více naše tělo vyčerpává zásoby hořčíku, a tím více je potřeba ho doplňovat. Vhodná suplementace je určitě na místě také v případě, že není vaše strava vyvážená a neobsahuje dostatečné množství potravin, které jsou přirozeným zdrojem hořčíku.
Speciálně pro rodiče: pokud řešíte suplementaci u nejmenších, přečtěte si náš článek Hořčík pro děti: proč je důležitý, jak poznat nedostatek a jaké formy jsou vhodné.
Jak zjistím, že potřebuji více hořčíku?
Prvními projevy nedostatku nebo určité dysbalance, které můžete vypozorovat, mohou být občasné svalové křeče, únava, ztráta chuti k jídlu nebo klasický tik očního víčka. Silnějšími projevy pak může být velmi časté mravenčení v končetinách, časté křeče, zácpa, nespavost, neklidný a nekvalitní spánek a celkový stav určité nepohody a neklidu. Hořčík zkrátka hraje úlohu v tolika významných funkcích, že jeho dlouhodobý nedostatek může mít celou řadu akutních i chronických důsledků. Nechat si změřit hořčík z krve nám přitom o zásobách uvnitř buněk mnoho neřekne, proto může být jeho deficit těžko diagnostikovatelný.
Kolik hořčíku bych měl/a denně přijmout?
Doporučené denní dávkování se liší od člověka k člověku a velmi záleží na pohlaví, věku, fyzické aktivitě a dalších mnoha faktorech. Obecně je stanoveno pro ženy 320 mg a pro muže 420 mg na den. Zvýšená potřeba příjmu pak platí samozřejmě pro sportovce, při dlouhodobém a chronickém stresu, při nadměrném příjmu sacharidů a cukrovinek, průmyslově zpracovaných potravin a alkoholu nebo pokud trpíme nějakou poruchou vstřebávání.
Hořčík se vyznačuje vysokým bezpečnostním profilem a nízkou toxicitou, neboť případný nadbytek organismus efektivně vylučuje ledvinami do moči. Vzhledem k tomu, že náhlé vysoké dávky mohou vyvolat nevolnost či jiné gastrointestinální obtíže (včetně průjmů), doporučuje se začínat pozvolna a nepřekračovat doporučené denní dávkování.
Které formy jsou dobře vstřebatelné?
Při výběru hořčíku hraje klíčovou roli jeho chemická forma, která zásadně ovlivňuje biologickou dostupnost. Za nejvhodnější se považují vysoce vstřebatelné chelátové a organické vazby: bisglycinát hořečnatý, malát (spojený s kyselinou jablečnou, ideální pro podporu energetického metabolismu) a taurát.
Jako méně vhodný se jeví citrát hořečnatý – přestože vykazuje vyšší vstřebatelnost, u citlivějších jedinců nebo při vyšším dávkování snadno vyvolává projímavé účinky. Z toho důvodu může být tato forma vhodná pro jedince trpící zácpou.
Na samém konci spektra stojí oxid hořečnatý jako nejméně vhodná varianta; tato anorganická forma má extrémně nízkou biologickou dostupnost (přibližně 4 %) a funguje spíše jako osmotické laxativum než jako efektivní zdroj systémově využitelného hořčíku.
Podrobný přehled všech forem a jejich rozdílů najdete v článku Druhy hořčíku: jaký je nejlepší a jak se liší. Při výběru doplňku stravy s hořčíkem je však důležité věnovat pozornost nejen jeho formě, ale také kvalitě suroviny a možnému obsahu těžkých kovů. Tomuto tématu se podrobně věnujeme v článku Hořčík a obsah nebezpečných kontaminantů.
Co si z článku odnést?
Chronickým nedostatkem trpí většina populace: Přestože je hořčík životně důležitý, po vitamínu D jde o nejvíce deficitní mikroživinu. Podle WHO až 75 % lidí nesplňuje doporučený denní příjem, a to kvůli vyčerpané půdě a průmyslovému zpracování potravin.
Hořčík plní v těle desítky klíčových funkcí: Podílí se nejméně na 300 enzymatických reakcích, na energetickém metabolismu, stavbě kostí a zubů i na normální funkci nervů a svalů. V těle ho máme asi 20 až 30 g, z toho zhruba 60 % v kostech a 40 % ve svalech.
Potřeba hořčíku roste se stresem a aktivitou: Zásoby hořčíku v těle rychle vyčerpává psychický i fyzický stres, konzumace alkoholu, kofeinu, cukru a ultra-zpracovaných potravin. Při cvičení stoupá jeho potřeba až o 20 %.
Deficit se projevuje únavou i křečemi: Mezi první varovné signály patří svalové křeče, tiky v očním víčku, vyčerpání, nekvalitní spánek nebo zácpa. Běžné krevní testy přitom nedostatek uvnitř buněk nemusí vůbec odhalit.
Hlídejte si doporučené denní dávky: Obecné doporučení je 320 mg denně pro ženy a 420 mg pro muže. Vyšší dávky nejsou toxické (tělo nadbytek vyloučí močí), ale při jednorázovém přebytku mohou způsobit zažívací potíže.
Záleží na správné formě a kvalitě: Vyhněte se špatně vstřebatelnému oxidu. Pro doplnění hořčíku volte vysoce biologicky dostupné chelátové vazby (např. glycinát, malát nebo taurát hořečnatý) a sledujte čistotu suroviny.
Zdroje:
DiNicolantonio, J. J., O'Keefe, J. H., & Wilson, W. (2018). Subclinical magnesium deficiency: a principal driver of cardiovascular disease and a public health crisis. https://openheart.bmj.com/content/5/1/e000668
Nielsen, F. H., & Lukaski, H. C. (2006). Update on the relationship between magnesium and exercise. https://journals.physiology.org/doi/full/10.1152/
Costello, R. B., et al. (2016). Perspective: Characterizing Medicine-Based and Public Health Implications of Magnesium. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/
Walker, A. F., et al. (2003). Mg citrate found more bioavailable than other Mg preparations in a randomised, double-blind study. https://www.jle.com/fr/revues/mrh/e-docs/mg_citrate_found_more_bioavailable_than_other_mg_preparations_in_a_randomised_doubleblind_study__260858/article.phtml