Umíráme na nemoci z podvýživy nad plným talířem jídla? Jak je možné, že trpíme podvýživou v době, kdy máme dostatek potravin a prakticky neomezený přístup k jídlu? Jaké jsou nejvíce deficitní mikronutrienty v naší společnosti? Proč tomu tak je? Stačí nám pouze pestrý a vyvážený jídelníček, nebo kdy sáhnout po doplňcích stravy? Rozhovor s Jakubem Přibylem, nutričním specialistou a autorem receptur doplňků stravy Trime.
Všechny díly můžete sledovat na Youtube, Spotify nebo Apple podcast.
Podcast naleznete také na našem Youtube kanálu
00:00:05 Jakub Umíráme na nemoci z podvýživy, a přitom máme plný talíř jídla. Většina populace tím trpí, a to překvapivě i u nás, kde máme jídla dostatek. Kolik živin doopravdy obsahuje jídlo, které běžně jíme? A proč stále opakujeme stejné chyby, když se snažíme zhubnout? To jsou jen některé otázky, na které by měl přinést odpověď tento díl Trime Podcastu, ve kterém vás vítám. Dobrý den. Se mnou na moderátorské straně stolu je tady Michal Kočí, zakladatel společnosti Trime. Michale, ahoj. A naproti jako host přijal pozvání nutriční specialista a autor receptury doplňků Trime, Jakub. Jakube, ahoj.
00:00:36 Kuba Ahoj.
00:00:37 Jakub Úplně první otázka, pánové, kolik procent lidí vlastně žije dlouhodobě v nějakém nutričním deficitu?
00:00:45 Kuba 100 %. To je ta odpověď.
00:00:48 Jakub Což je docela drsné, že ano.
00:00:49 Kuba Je to 100 %, ale to by až tak nevadilo. Tam jde spíše o to, kolik procent z těch 100 % je už v nějaké závažnější deficienci, depleci těch látek, které potom mohou vést vlastně k vyvolání chorobného stavu. Takže tam už bychom potom mohli mluvit o tom, že to je nějaké procento.
00:01:12 Jakub Já bych se chtěl zastavit primárně u toho, že jsi říkal 100 %. Že opravdu nám všem, nebo v podstatě v drtivé většině všem, vlastně nějaké živiny chybějí. Jak to třeba poznám, dá se to vůbec poznat?
00:01:26 Kuba Dá se to rozklíčovat buď pomocí nutriční analýzy, kdy se v podstatě podíváme na nějaký záznam, co ten člověk jí, a tam jednoduše vytypuji, kde ty deficience toho kterého člověka jsou, anebo pomocí biochemického screeningu – rozbory krve a podobně. Tam se také dají zjistit v podstatě prokazatelně některé deficience, ale zdaleka ne všechny. Lidé mají zase představu, že když darují krev a přiběhnou radostně, že mají vlastně perfektní krevní obraz, tak to je iluze, protože to je prostě nějaký střípek toho aktuálního okamžiku a sleduje se tam jen několik parametrů, několik markerů.
00:02:08 Jakub No jo, ale pak máš spoustu firem, které ti vysloveně nabízejí, že ti udělají tvůj krevní obraz z toho důvodu, aby zjistily, co bys měl třeba jíst, nebo co ti právě naopak chybí. Tak je tohle třeba cesta, na kterou bych se měl obrátit, když bych se tím právě chtěl zaobírat trochu víc? Já nechci ty firmy úplně jmenovat.
00:02:28 Kuba Zatím mě to nepřesvědčilo. Jako určitě je to perspektivní, je dobře, že se hledají ty metody nebo se někdo pokouší stanovit metodiku, která mi to pomůže určit nějak prokazatelně, ale ten, kdo se tomu věnuje, tak prostě ví, kde jsou ty limity.
00:02:43 Michal Já k tomu mám takovou zpětnou vazbu. Snažili jsme se právě udělat... nebo já jsem vždy přišel za Jakubem s otázkou: jsou tady nějaké relevantní testy na nějaké minerály, potažmo další věci, které se dají testovat? Často to třeba firmy, zejména v Americe, posílají – pošlou takové sady, píchneš se do prstu a z kapky krve to poznají. Pošleš jim to zpátky a oni ti pak udělají suplementační plán. No ale vlastně vždycky jsme došli zatím k tomu, že by to byl jenom marketing, byť asi hodně dobře vypadající, protože Jakub to pak asi vysvětlí lépe – z jedné kapky krve se nedá poznat všechno. To znamená, proč by ti jinak lékař bral tři, čtyři ampule krve, což známe asi všichni.
00:03:26 Kuba Ano, muselo by to být mnohem složitější a taková nutriční anamnéza by potom zabrala možná i... mluví se asi o sedmi hodinách. To znamená, že to jsou kombinované testy – krev, analýza stopových prvků z vlasů, genetika, stolice, kompletní moč, prostě všechno.
00:03:46 Jakub No a potřebuji tedy tuto analýzu?
00:03:49 Kuba Pokud ten člověk nemá subjektivně žádné potíže, tak se udělá jen takový základní screening, kde se prostě hledají ty opravdu nejčastější problémy. Takže v podstatě hledáme nejčastější dyslipidémie, deplece železa, funkce štítné žlázy, nějaký hormonální profil a podobně. To význam určitě má a to jsou objektivní výsledky. Potom je důležité umět to interpretovat zase v kontextu k tomu danému jedinci.
00:04:19 Jakub Jasně, tak to je důležité, protože ve chvíli, kdy bys tohle chtěl obsáhnout nějak komplexně, tak člověk asi nemá šanci. Vždycky to musí být ve vztahu k tomu danému člověku.
00:04:29 Kuba Určitě, je potřeba udělat tu anamnézu tak, jak v podstatě pracuje lékař – také vám nezaškrtne žádanku za desítky tisíc. Určitě to bude zajímavé, ale důležité je vyšetřovat na základě nějaké anamnézy.
00:04:44 Jakub Ty jsi ještě říkal, že ten člověk, pokud nemá nějaké subjektivní potíže... Co jsou třeba nějaké subjektivní potíže, které už by měly vést k tomu, že něco je třeba horší, než by mělo být?
00:04:55 Kuba A tohle je zdánlivě jednoduchá otázka, ale já se setkávám s tím, že v podstatě lidé dnes považují za normu to, co je ve většinové populaci normální, což je obezita. A to už je komorbidita, to je jedno z těch civilizačních onemocnění, už je to tak diagnostikované. Pak tam jsou různé dyslipidémie, narušený hormonální profil, dysfunkce štítné žlázy a další. A tohle se v dnešní době stává pomalu takovou normou v tom západním vyspělém světě. Takže tady bychom se bavili o tom...
00:05:36 Jakub To je pravda, norma je taková, protože když je člověk obézní nebo má nadváhu, tak to bere jako normální běžnou součást života v tu chvíli.
00:05:45 Michal Já teď nemám v hlavě tato data, ale kolik lidí v Česku trpí cukrovkou? Je to snad 700 až 800 tisíc lidí nebo něco takového, s tím, že naprostá většina je druhého typu, která je přímo svázaná s životním stylem. A kolik lidí umírá na srdeční choroby, rakovinu... Je to fakt běžné, že když v šedesáti letech nikdo nemá žádný prášek, tak je to až divné.
00:06:08 Jakub Jasně, no a pak se... pardon, tedy ještě vlastně častokrát čteš někde na Novinkách nebo prostě někde na internetu, že každý druhý Čech má nadváhu, nebo každý druhý český muž je obézní, nebo něco takového častokrát vychází. Takže to bereme jako takovou přirozenou součást života.
00:06:25 Michal Trpíš nadváhou. Je smutné, že když já třeba někdy řeknu, že pětkrát týdně sportuji, tak lidé říkají: „Ty jo, sakra, co to jako je?“ Mají pocit, že to je nějaký extrém, což je divné. Já jsem sice ve své bublině, kde je to normální, ale je zajímavé, když někomu řekneš, že se jdeš po práci projet na 60 kilometrů na kole a dáš to za dvě hodiny patnáct, že to berou jako něco nadstandardního. Mně přijde, že dělám takové to minimum, abych vůbec přežil.
00:06:50 Jakub A proč je to minimum třeba podle tebe?
00:06:52 Michal No tak tam vždycky jde o ten kontext. Když to beru tak, že kdybych celý den někde pracoval manuálně nebo někde chodil, tak asi v zásadě nepotřebuji nic a mohu se úplně v klidu rozvalit u televize. Ale v případě, že celý den sedím u počítače nebo na schůzkách, tak pak už se mi ani nechce prostě sedět nebo ležet u televize a vlastně mi to nedává smysl. Takže pokud bych celý den dělal nějakou práci trenéra nebo, já nevím, učitele tělocviku – nemám teď lepší příklad – tak pak...
00:07:22 Jakub Nemusíš jít ještě na kolo, že ano?
00:07:24 Michal Přesně tak, tak pak se v klidu asi rozvalím u televize a budu mít úplně čisté svědomí.
00:07:28 Kuba Tohle jde ruku v ruce i s tím dnešním tématem nutriční deficience, ano? Protože pro ten organismus je pohyb v podstatě fyziologický a nám se z toho moderního způsobu života vytrácí. Je tam čím dál menší podíl fyzické práce, nějakých přesunů, ať už klidně do práce, na nákup, nebo něco – většina lidí to přejede autem atd. Takže potom je vlastně nutné to nějak systematicky kompenzovat, nebo nějakou systematicky vykonávanou řízenou pohybovou aktivitou, což je tedy ten sport, jak je to dnes bráno. Takže to je asi ten hlavní bod.
00:08:03 Jakub No a kdybychom se, Kubo, měli podívat na to, jaké jsou třeba ty nejčastější deficience, to, co nám nejčastěji chybí, tak co by to bylo?
00:08:14 Kuba Já se úplně nechci bavit o nějaké energetické živinové bilanci. Tam si myslím, že to bude téma spíše na samostatný díl, to je docela zajímavé. Ale když se podíváme na ty mikronutrienty nebo na takové ty superlátky, supermolekuly, tak úplně mezi nejčastější, celosvětově nejčastější deficience patří vlastně deficit jódu a železa anebo poruchy metabolismu železa. A to platí takto pro celou světovou populaci. A pak se to liší lokálně. Pokud nejsme přímořský stát, tak tady bude určitě problematičtější doplňovat dokosahexaenovou kyselinu nebo omega-3 mastné kyseliny obecně. Určitě tam bude deficit selenu, který vlastně chybí v půdě. Takže do toho našeho potravního řetězce se v podstatě nedostává a je to tedy čistě hra nějakých exotických potravin – para ořechy, ryby, mušle a podobně. To, co přesně každý z nás každý den jí. Pak je to už hodně individuální, takže u některých lidí je problém s příjmem zinku, hořčíku, B-komplexu, vitaminu C... těch látek je tam několik.
00:09:33 Jakub No a stačí třeba tohle nahradit nějakou jednou tabletou denně, nebo jak se to vlastně potom řeší? Protože... Možná mě napadá...
00:09:42 Michal To je otázka od většinové populace: „Pestrá a rozmanitá strava – když ji mám, budu tohle všechno mít pokryté, nebo ne?“ Jakub se usmívá, protože tyto dotazy dostává asi pořád.
00:09:54 Jakub Záleží, co je to pestrá strava.
00:09:55 Michal A na to se asi lidé ptají pořád, ne?
00:09:57 Kuba Ano, já se tomu směji, protože mě pak vždycky zajímá: „Zkuste mi říct, co to je ta pestrá rozmanitá strava,“ a tam jsme skončili, že ano.
00:10:06 Michal A spousta výživářů to dneska tlačí horem dolem.
00:10:08 Kuba Je to takové alibistické, populistické.
00:10:12 Jakub Já si většinou pestrou stravu představoval jako barevnou stravu, nevím proč, z nějakého důvodu.
00:10:20 Kuba Když to nebudou barevné bonbony, tak...
00:10:23 Jakub Musí to být barevné, musí to být zelené, trochu bílé.
00:10:27 Kuba Je to tak. Ono kdybychom se bavili o tom, že ten primární sektor produkce potravin bude v pořádku, což není, a že ten sekundární, zpracovatelský sektor bude v pořádku, což také není, tak potom je ta úvaha jednoduchá: ano, bude mi stačit nějaká rozmanitost, pestrost, barvičky na talíři. Ale to dneska neplatí. Takže často se lidé brání tomu pojmu suplementace, nebo je jim nepříjemné přistoupit na tu hru, že jejich jídelníček, i když se snaží a záleží jim na tom, není plnohodnotný. Že prostě v kontextu k tomu modernímu způsobu života je z principu věci deficitní.
00:11:08 Michal A dá se to říct takto v kontextu zeleniny, ovoce nebo i třeba pěstitelů těch věcí, jestli je to takový problém? Když to lidé chodí kupovat do supermarketu, tak si vlastně myslí... přečtou si, co všechno jablko obsahuje, a jaká pak je ta realita.
00:11:26 Kuba Tam už bychom se museli bavit o každé komoditě zvlášť, ale v zásadě ta hlavní úvaha je, že ty potraviny jsou dnes produkovány přesně pro potřeby toho supermarketu – aby tam byla dobrá údržnost, skladovatelnost, takže jsou odrůdy zeleniny nebo ovoce vyšlechtěné tak, aby splňovaly tyto parametry. A v podstatě, když to přirovnám i k lidem nebo k živým organismům – když ti vytvořím naprosto perfektní podmínky (teplotní, osvětlení, spánek, prostě všechno) a nechám tě tady, tak z tebe bude troska. Protože nemáš žádné podněty k adaptaci. A stejné je to v případě těch rostlin. Ony produkují různé rostlinné sekundární metabolity, což jsou většinou nějaké polyfenoly a obecně se jim říká fytochemikálie, které je vlastně chrání a stávají se díky tomu odolnějšími. Takže ten solitér, strom, který bude někde na palouku samostatně, tak vlastně bude na tyto látky bohatší a bude tím větrem ošlehaný. Ale když budu mít, nevím, napadá mě mandlový háj, tak to prostě budu muset kropit velkým množstvím agrochemikálií a starat se o to. A samozřejmě potom ten nutriční potenciál, ten původní, je naprosto odlišný oproti těm přirozeným potravinám. Když to roste někde na náhorní plošině, tak pak to označíme za superpotravinu, a přitom je to obyčejná brambora, ale vyrostla v těch přirozených podmínkách.
00:12:50 Michal A řeší tenhle problém třeba biocertifikace?
00:12:53 Kuba Částečně. To je také téma úplně zbytečně diskutované, vůbec se o tom nemusíme bavit. Je to vlastně takový základ, kdybychom se měli začít trošku navracet k tomu organickému způsobu pěstování. A nemusí to být výhradně tak, abych to musel certifikovat jako bio a zaplatit za to velké peníze, což je náročné, ale taková ta kombinace – zlepšit osevní postupy, trochu přemýšlet nad těmi agrochemikáliemi. Já znám třeba firmy, které vlastně pěstují v tomto systému, nemají biocertifikaci, ale jedou převážně organicky. A když je potřeba, tak to podpoří. Než aby přišli o tu odrůdu, tak to podpoří. A jestli to je z pěti sezón jedna, tak v pořádku. Ale ten problém je v tom, že tady se prostě jede na dotace a jedou se monokultury, které se tlačí pak do celého světa. A nejenom v tom potravinářském sektoru, ale i do kosmetického, chemického průmyslu a tak dále.
00:13:50 Jakub Pravděpodobně tohle platí i o masu.
00:13:54 Kuba Tam je to jasné, tam se to promítá ještě možná víc, i do toho chuťového profilu, i do struktury toho masa.
00:14:08 Jakub To znamená, že když se bavíme o nějaké snaze dostat se k opravdu rozmanité a pestré stravě, tak pojďme zkusit dát třeba nějaký... nechci říct úplně návod, protože to je fakt komplexní, ale jaké jsou možnosti toho člověka, který opravdu žije ve městě, pracuje 8 hodin denně a nemá úplně třeba čas každý den sportovat, a teď se potřebuje nějak dostat do stavu, kdy nechce mít ve 40 nebo v 50 letech nějaké zdravotní problémy. Tak co jsou nějaké kroky, které by měl třeba podniknout?
00:14:47 Kuba Tak pokud už máme spotřebitele s tímto profilem, to znamená, že se zajímá a aktivně ho to zajímá, a opustíme ty lovce cen, co se orientují podle slev a podobně...
00:14:58 Jakub To asi musíme, ti se k tomuto podcastu asi nedostanou.
00:15:01 Kuba ...tak potom je to o tom, aby opravdu systematicky kultivoval své nákupní chování. A je to prostě samostatná disciplína, vyžaduje to nějaké úsilí, čas a nestane se to přes noc. Moje zkušenost je, že i když se tomu vlastně profesionálně věnuji ve své poradně s klienty, tak většinou jim trvá zhruba půl roku, než to kultivují na nějakých 70 až 80 %, aby pochopili, po čem sáhnout, kde co hledat, na co si dát pozor.
00:15:32 Jakub A co třeba lidé nejčastěji odstraňují ze stravy? Co jsou takové ty největší položky?
00:15:37 Kuba Takhle se to asi nedá říct, že bych označil, že to je ovoce nebo něco... Jednoznačně je potřeba začít tím, že tam nemají prostě co dělat ty vysoce průmyslově zpracované výrobky. A pokud tam budou, nemusí to být špatně, ale ten člověk už musí být opravdu specialista, aby přesně porozuměl těm technologiím a tomu, jak to vlastně mění nutriční profil těch potravin. To už je vyšší dívčí. Ale u těch základních potravin je potřeba rozvíjet vnímání toho celého koloběhu, příběhu potraviny, jak já říkám. A to se můžeme pak bavit o každé komoditě – co sledovat v pečivu, co u masa, co u mléčných výrobků. Rozhodně nestačí orientovat se jen podle ceny. Tak to není.
00:16:20 Jakub To znamená, že neplatí vlastně to, co si třeba i spousta lidí myslí, nebo já jsem si to také ještě před lety myslel, že jíst zdravě znamená jíst draze.
00:16:30 Kuba Ne, určitě tam ta cena někde začíná, rozhodně to nebude nejlevnější systém stravování, neporazíme fast food a podobně. Ty potraviny musí mít nějakou svou tržní hodnotu, pod kterou to nejde udělat v těch parametrech kvality, které mohu považovat za správné. Ale nestačí jen orientovat se podle toho, že jsem v tom prémiovém segmentu podle ceny. Tam spadne i spousta takových šejdířů, kteří se svezou na té vlně prémiovosti, ale pak víme, jak to vypadá. Když se podíváme do detailu toho produktu, do specifikace, tak prostě zjistíme, že to je vlastně průměrná kvalita, která má třeba drahý marketing a podobně.
00:17:13 Jakub Mělo by třeba patřit k základní lidské výbavě umět číst složení těch výrobků?
00:17:18 Kuba Bez toho se neobejdeme. Já vlastně osobně, když se sám dívám na potraviny, tak se jednoduše dívám na složení: a tam prostě musíte mít vypsané, pokud je to tedy nějaká zpracovaná potravina nebo je zabalená. To je první věc. Druhá věc je nutriční profil, to znamená taková ta tabulka energetických hodnot – kolik tuků, kolik bílkovin, jakých tuků, sacharidů a tak dále. A pak je to takové celkové know-how, kdy já se podívám, jak ta potravina vypadá celkově, jak je balená, co tam je, datum spotřeby, jak vypadá ten obal... I ta obalová technologie je důležitá.
00:17:58 Michal A když vidíš takhle to nákupní chování tvých klientů, potažmo dalších lidí, kteří se tě asi pořád ptají... Kdykoliv jsem s tebou a znají tě ode mě, tak vždycky moji kamarádi říkají: „Hele, zeptej se ho na tohle,“ nebo už se tě na něco doptávají. Takže věř mi, těch dotazů bude asi dost. Ale když vidíš, jak se ti lidé chovají v tom nákupním chování, a zároveň vidíš, jak žijí, dá se tedy jednoduše říct, i třeba jak se to vyvíjelo, nebo jaký je ten stav dneska – které ty konkrétní třeba mikronutrienty nebo živiny jsou fakt problematické?
00:18:30 Kuba Já mám pár potravin, na kterých to ilustruji, a obecně ta nutriční gramotnost Čechů je hodně mizerná. My nemáme úplně tu historii, že bychom měli olivové háje a že bychom poznali olivový olej. Ono to vypadá: „Je tam extra virgin, tak mám splněno,“ ale tam je ta legislativa hodně benevolentní a pak zjistíš, že je to taková močka do traktoru. Když se podívám na pečivo, tak lidé si myslí: „Je celozrnné, tak mám splněno,“ a pak zjistíš, že ono to vyžaduje nějakou péči, nějaký čas, nějakého mistra kváskového a tak dále. Máme tu možnost mít opravdu super prémiové, kvalitní potraviny – a nemluvím o ceně, o nějaké cenové exkluzivitě, mluvím o poctivém řemesle, ať už je to mlékárenský průmysl, pekárenský, masný, tak máme špičkové potraviny. Jenom jim neumíme dát tu pozornost. To, co mě obecně trápí, je, jak je ta doba zrychlená, takže si neuvědomujeme, jak moc vlastně to prostředí kultivujeme tím každodenním rozhodnutím. Že ve spěchu někam naběhnu a teď koupím vlastně i ten šmejd, protože v tom diskontu nebo v tom malém supermarketu se to pořád řídí tou většinovou poptávkou. A jakmile tam spadnou i ti lidé, řekněme 20 % podle Paretova principu, kteří to prostředí v tomto směru drží, tak je to špatně. Takže ono to vždycky půjde přes ty inovativní zákazníky, kteří si řeknou: „Podpořím to bio, vím, že to je nesmyslně drahé, ale to je nějaký začátek, abychom se někam mohli dostat.“ Jinak zůstaneme pořád... Myslíš si, že tohle...
00:20:12 Jakub Je nějaká kulturní záležitost, až skoro to, že to tady s tou nutriční gramotností je takhle nízké? Protože jsme národ, který vyrůstá na, já nevím, knedlíku, vepřovém, zelu nebo na svíčkové se šesti, a to si pojďme říct, že není úplně nutriční bomba.
00:20:31 Kuba Asi to tím částečně bude. Asi to může být i tím, že jsme byli několik dekád pod nadvládou režimu, takže tam ta individualita byla do jisté míry potlačená.
00:20:47 Jakub Že vlastně i to, jak jíme, se nějakým způsobem vztahuje k minulosti – myslím totalitní.
00:02:52 Kuba Ano, já bych řekl, že to určitě na tom podíl mít bude.
00:20:56 Jakub Ale tak ono asi ano. Já jsem to samozřejmě nezažil, ale jestliže máš banány jenom párkrát do roka, tak to s tebou a s tvými návyky také něco udělá, když to máš takhle půlku života.
00:21:08 Kuba Určitě se to na tom podepsalo. A pak, jak se to vlastně rozvolnilo, tak se otevřely dveře té gastronomii a viděli jsme takové ty falešné Itálie a Číny a tohle. A vlastně ono to pak s tím pravým street foodem nebo s tou etnickou kuchyní nemá nic společného, takže se ten odpad sem vlastně ještě víc rozšířil. A teď je na čase, abychom to pomalu...
00:21:31 Michal Ono se vlastně říká, že Česko je odpadkový koš Evropy.
00:21:36 Jakub Ono se říká, ano.
00:21:37 Kuba Ano, já si myslím, že jsme potravinářskou popelnicí Evropy.
00:21:42 Jakub Řeší se nějaká dvojí kvalita těch potravin.
00:21:45 Michal Tak oni Češi vyžadují tu druhou vlastně.
00:21:47 Jakub Ano, to je vlastně pravda.
00:21:49 Kuba Jakoby jsme schopni to tolerovat. To je asi ta hlavní smutná myšlenka. Že to je zbytečné.
00:21:57 Jakub Tady v tomhle směru mně třeba přijde, že ten nákup je v tomto ohledu až skoro stresující záležitost. Protože když do toho supermarketu naběhneš, tak tam všude kolem sebe vidíš ten zpracovaný cukr na všechny možné způsoby. A když máš málo času, tak nevíš, co máš dělat. Víš, ale nemáš na to čas. A teď se to v tobě mísí, chceš udělat něco pro své tělo, abys nakoupil relativně zdravě, ale zároveň vlastně... ne že nemůžeš, ale nejde ti to tolik třeba. Takže o to jednodušší je potom třeba uklouznout a nakoupit něco špatného. Co třeba bys doporučil v tomto směru?
00:22:40 Kuba Tak za ideálních podmínek bychom se o tom nemuseli bavit a nic doporučovat, protože bychom v tom vyrůstali a jen bychom přebírali návyky toho nutričního profilu rodiny. Ale realita je taková, že většina z nás se s tím seznámí – ti lepší v druhé dekádě, většina ve třetí dekádě života nad tím začne přemýšlet a začne ten proces jako u čehokoliv jiného. Když se učíš něco nového, tak to prostě jsou obrovské investice času, nervů a všeho. Takže není to zadarmo a je potřeba se tomu prostě věnovat. A pak, jakmile to ovládneš a propašuješ to vlastně do těch každodenních návyků, tak zase ta pozornost je nulová, je to pro tebe prostě automatizovaný proces. Dokud ti to někdo nezmění nějakou zase úpravou v legislativě, nebo že to nějakým způsobem zmizí, tak zase musíš přemýšlet. Ale už máš to know-how, už víš, už znáš ty principy, jaké jsou objektivní parametry, jak hodnotit ty kvalitativní charakteristiky.
00:23:39 Michal Já tedy musím říct, že mně tohle naštěstí řeší Rohlík. Snad se jim ten byznys bude dál rozvíjet a bude víc takových firem, protože to je fakt super. Já tam mám svůj regál, a tím pádem mám vyřešeno – mám od Jakuba nákupní seznam a je to pak reálně docela pohodová věc na 3 minuty.
00:23:57 Kuba Ano, je to tak. Udělat si ten svůj nákupní seznam a věnovat tomu na začátku tu pozornost, to dá určitě práci, a pak už prostě ten člověk přesně za tři minuty to má. A to je stejné i v tom reálném supermarketu, to je úplně stejné. Jenom si to musím odjezdit tím košíkem, ale prostě sahám po těch potravinách, které prošly nějakým uvědomělým výběrem, a neřídím se tím, co je v regálu na očích se slevou a tak dále.
00:24:24 Jakub No, když se podíváš ještě na nějaké nejčastější chyby, tak co bys ještě zmínil, že jsou nějaké opravdu top chyby, které prostě lidé dělají, když se snaží třeba jíst zdravě, ale je to takové to vlastně falešné?
00:24:43 Kuba Tam už půjdeme od kvality potravin a v podstatě se dostáváme do toho segmentu vnímání skladby talíře – jak má ten člověk ten svůj dietní nebo výživový směr. A pokud je takzvaně smíšený, normální, hybridní, tak tam těch chyb bude spousta a bude to přesně to, co pak vidíme v těch civilizačních chorobách. To jsou onemocnění, která pramení z civilizace, a velmi důležitou roli tam hraje právě to dietní chování. Takže prostě přesně nadmíra cukru, ale obecně i sacharidů, jejich nepochopení a význam v jídelníčku, potom nerovnováha vlastně konzumovaných tuků – takže typický deficit omega-3 mastných kyselin, naopak nadbytek omega-6 mastných kyselin, a pak bychom se mohli bavit, co to v praxi znamená. A u nás velmi často, a to se pak pouštějí rozdíly mezi pohlavími a věkovými skupinami, že třeba někomu ta bílkovina chybí, někomu přebývá, někdo má nedostatečnou rozmanitost a tak dále.
00:25:55 Michal Pojďme možná do toho, co jsi říkal na začátku. Říkal jsi jód, selen, železo. Jaká je třeba ta historie nebo i ten důvod, proč je ten jód deficitní, nebo jak moc velký je to problém?
00:26:06 Kuba Je to, jak jsem říkal – nejsme přímořský stát, takže ten jód tady v půdě prostě není, a nemůže se tedy dostávat do toho potravního řetězce. Proto se také, a teď nevím, co to bylo za roky, ale začala vlastně plošně fortifikovat sůl právě kvůli tomu, aby se zabránilo tomu deficitu. Protože se rodily děti s vývojovými vadami a docházelo ke kreténismu jenom kvůli této drobnosti za pár haléřů v podstatě. Takže vy obohatíte kuchyňskou sůl jódem, aby tam byla ta denní doporučená dávka při předpokládané spotřebě, já nevím, pěti, deseti gramů – teď plácám, dá se to obohatit různě – na nějakých 150 mikrogramů. To je strašně malé množství, to ani nebudete schopni odvážit, ale udělá to obrovskou neplechu v tom organismu, když to chybí.
00:26:55 Michal Takže se vyřešil ten největší problém, ale pořád to problém je?
00:26:59 Kuba Je to problém. Vyřešilo se to právě tím, že neprodáváme lidem jód v kapslích – i když se to také dělá, kelp třeba a podobně – ale vlastně vrátili jsme ho do toho potravního řetězce tím, že jsme plošně obohatili, fortifikovali potravinu, kterou používá každý. Ale s příchodem takzvaného fitness a racionálního způsobu stravování a se strašákem v podobě soli lidé začali méně solit a vlastně zase dochází k tomu, což potvrdí asi každý endokrinolog, že se objevuje vlastně ten deficit a poruchy funkce štítné žlázy na obyčejném podkladě deficitu jódu.
00:27:35 Jakub Že nám vlastně jenom chybí jód, tak tohle dokáže udělat takovou neplechu.
00:27:39 Kuba Proto to doporučení u mě... Kdybychom měli dát divákům nějaké doporučení konstruktivního řešení, tak nejjednodušší, co je – pokud solím méně, nebo nepoužívám z nějakého důvodu tuto obohacenou sůl (jsou tam pak třeba aditiva, která já osobně také moc do jídelníčku dobrovolně nedávám) – tak použij koupací sůl... pardon, kuchyňskou sůl, která je přirozeně obohacená o mořskou řasu, která je právě přirozeným zdrojem toho jódu, extrémně koncentrovaná. A získáte vlastně naprosto přírodní produkt, obyčejnou sůl, a v tom je ten obyčejný jód v obyčejné řase. A to je primární potravina, která mi dává smysl. A tím vy kompenzujete to nejhorší, když průměrně solíte. Druhá věc je, že ne každý si dneska třikrát, čtyřikrát denně vyvařuje. Takže potom nastává situace, kdy on má sice doma super fortifikovanou sůl, přírodní, ale reálně si vaří třikrát týdně. Takže zase je v tom odkázaný vlastně na ten příjem z toho veřejného sektoru stravování. A potom je to o tom, že ten jód někde cíleně vyhledávám, ať už v potravinách, které jsou koncentrované... nevím, jestli můžeme jmenovat značky, ale jako různé minerální vody – Vincentka bude prostě vysoce koncentrovaná na jód, tak stačí prostě frťan denně a mám to pokryté. Nesmím se s tím zase přepíjet, samozřejmě.
00:29:03 Michal To jsem tedy viděl člověka, který dal dvě denně, když byl nemocný, že ho to jako postaví na nohy.
00:29:07 Kuba Krátkodobě to nevadí, dlouhodobě už je to poškozující. Anebo právě nějaké ty doplňky stravy, že ten člověk si buď může koupit ty řasy a přidávat si je zase někde do jídla – jsou nori vločky třeba, nevím, kolik tam toho jódu bude, ale kelp řasa, ta je hodně koncentrovaná. A to stačí opravdu úplně... to jsou stovky miligramů. A je to natolik koncentrované, že mi to pokryje. Takže ty hospodyňky, které se to naučí, tak vlastně tu rodinu tímto úplně vyřeší. Přihodí to občas do polévky a nemusí se o nic starat. A to jsme vyřešili jednu takovou karence, která už může vést vlastně k tomu onemocnění.
00:29:47 Jakub No a pak tady máš spoustu dalších deficitů, které se vlastně úplně třeba neřeší. Já nevím, jakým způsobem vyřešit třeba ten deficit toho hořčíku, nebo jak ho vlastně zakomponovat.
00:29:57 Michal Nebo třeba ještě se vrátím k tomu, jak jsi říkal ten selen, že tam bude... Kolik jsi říkal procent populace by mělo být... nevím, dá se to asi jednoduše říct, ale dá se říct, jestli to je každý druhý, nebo 10 %?
00:30:07 Kuba Já na to ta data nemám, není to úplně moje disciplína, ale bude to velké procento populace. A samozřejmě je to zase dané tím, že nepoužívají ty potraviny, které jsou přirozeně bohatým zdrojem toho selenu. Že zase buď to určím jako nějaký kritický kontrolní bod toho nutričního profilu, zaměřím na to tu pozornost a ty potraviny do toho nákupního chování a do té kulinární invence vlastně vrátím. Takže začnu používat... Nejjednodušší, co se běžně ve veřejnosti ví, tak je doplňování vlastně pravých brazilských para ořechů, kdy na 100 gramů se udává ten rozptyl někde kolem 100 mikrogramů selenu. Ta nejnižší doporučená denní dávka pro to, abych zachoval to zdraví, je nějakých 40–50 mikrogramů selenu denně. Takže mně stačí, abych si dal opravdu nějakých 40 gramů těch ořechů a jsem úplně v optimálních hladinách. Ale tam zase dochází k tomu, že pak se přejídám těmi omega-6 prozánětlivými mastnými kyselinami. Takže dělá se to tak, že se doporučují na tu základní kompenzaci dva para ořechy.
00:31:17 Jakub Dva para ořechy denně.
00:31:19 Kuba Denně. To je taková... to už je ten biohacking. To mi nezpůsobí žádný zásadní problém, že by mi to narušilo prostaglandinovou rovnováhu a vytvářelo v těle ten prozánětlivý stav. A současně tím aspoň v základu pokryji potřebu minimální toho selenu a zbytek pak už je v těch dalších potravinách, které běžně používáme – ve vejcích, já nevím, ve vnitřnostech, drobech. Pak už není problém dosáhnout aspoň těch dostatečných dávek.
00:31:48 Jakub Proč vlastně člověk potřebuje třeba ten selen?
00:31:51 Kuba Je to jedna z hlavních součástí takzvaných metaloenzymů, takže se podílí na celé řadě metabolických pochodů. Asi z hlavy bych teď bez přípravy nedal dohromady všechno, ale v zásadě se mluví o superoxiddismutáze, glutathionperoxidáze – teď nevím přesně, kde ten selen jako je, ale souvisí to spíš...
00:32:14 Jakub Co se mi stane, když ho nebudu mít? Asi takhle se zeptám.
00:32:19 Kuba Jasně, klesá tam v podstatě... ten organismus s tím počítá, tak pokud já ten selen nemám, tak vlastně jsem v patologii. A mluví se tam o celé řadě problémů s tím spojených. Hlavně se tedy snižuje ta vlastní endogenní antioxidační kapacita, takže ten organismus rychleji stárne a je tam větší oxidační stres, což potom ovlivní vlastně všechny tkáně.
00:32:51 Jakub Vlastně jako stárnutí buněk třeba.
00:32:52 Kuba Řekněme.
00:32:53 Michal Dá se tedy říct, že to je tak, že ten organismus s tím počítá, ať už to je selen nebo všechny ty další?
00:32:59 Kuba Přesně, to je ta nejjednodušší úvaha. To jsou esenciální látky, se kterými to tělo počítá, neumí je získat jinak než z toho vnějšího vesmíru – z potravin v našem případě. A pokud tam nejsou, tak jakékoliv problémy, které nastanou, jsou potom zasloužené. A u toho selenu pak je to spojené zase s dalšími enzymy i pro štítnou žlázu, takže pak třeba i hypofunkce štítné žlázy – tam se dívá na další souvislosti.
00:33:27 Michal Takže není to tak, že by to většinou bylo v souvislosti s jednou věcí, ale de facto to souvisí se spoustou procesů v těle. Lidé – to je strašně zajímavé – chtějí vědět: na co je hořčík, na co je zinek a ukaž mi... To je klasika.
00:33:40 Jakub To jsou jako stovky pochodů.
00:33:42 Michal Máš tyhle dotazy? Na co je tohle a co mi to konkrétně vyřeší?
00:33:46 Kuba Mám. Ve škole klinické naturopatie se tomu věnujeme do detailu, takže tam každý ten mikronutrient je vlastně rozebraný z hlediska indikací, kontraindikací, co se děje, kde jsou nejčastější zdroje a tak dále. Ale to je opravdu spíš na nějaký podcast pro specialisty a trošku si to téma předpřipravit. Ale pro praxi je prostě potřeba vědět jenom to, že to je ten kritický mikronutrient pro naše podmínky. Třeba ve Spojených státech nebo někde, kde ta půda je v podstatě tím selenem předávkovaná, tak tam je ten problém opačný a můžete tam zaznamenat ty selenotoxikózy, předávkování tím selenem v běžném potravním řetězci.
00:34:28 Michal Takže kdybych to vzal zeširoka, tak je to ve své podstatě jako s D, které v LA třeba nemusím mít, tam jsem vyřešený.
00:34:36 Kuba Opalovacím krémem vrstvu každý den, tak tam to asi nemusím řešit.
00:34:40 Michal To by mohlo být také další téma, že lidé si myslí, že venku svítí i třeba v lednu a jsem vyřešený. Nicméně je to tak, že když jsme v LA v lednu, tak jsme pořešení, ale v našich zeměpisných šířkách to je trošku jinak a dá se to říct, že takhle to je i s těmi mikronutrienty.
00:34:57 Kuba Ano, vždycky je to potřeba zasadit do těch našich podmínek a asi do...
00:35:02 Michal ...kontextu života, že když jsem celý den v kanceláři ve stresu nebo v pracovním zápřahu u počítače...
00:35:09 Kuba To byl ten dotaz od Petra na hořčík. Tam to není jenom o tom, že já bych ho přijímal nedostatek ve stravě, ale tam je to o tom, jak to ten konkrétní metabolismus daného člověka vlastně dokáže vyřešit. To znamená, pokud jím nadbytek cukru, což je typicky ta západní racionální strava, která je založená na vysoké frekvenci jídel s vyšším podílem sacharidů, tak mi stoupá potřeba i na ten příjem hořčíku. Pokud jsem v prolongovaném stresu, zase mám zvýšený nárok.
00:35:40 Michal Možná ještě prolongovaný stres – pojďme to tak zlidštit.
00:35:43 Kuba To je takový ten dlouhodobý plíživý, že to není jako něco, že na mě skočil medvěd, ale prostě je to vlastně dané zase tím, jak...
00:35:51 Jakub Jako životním stylem.
00:35:52 Kuba Přesně tak, že prostě většina lidí opravdu maká, těch 8 hodin tam věnuje té práci, a pokud to není nějaká úplně pohodová práce nebo něco, co vás uklidňuje, tak tam ten prolongovaný stres hrozí a ty nároky toho organismu se zase na některé ty esenciální živiny zvyšují.
00:36:11 Michal Já mám strašně rád takové vysvětlení. Pokud žiji někde na horách, mám tam svou kravičku, svou zahrádku...
00:36:19 Jakub ...svůj srub ještě.
00:36:19 Michal ...svůj srub, ano.
00:36:20 Jakub Hlavně s krbem.
00:36:22 Michal A chodím tam na procházky, mám nějakou normální práci, tak jsem v zásadě v pohodě, ani nad tím nemusím moc podle mě přemýšlet. Takhle si to překládám já. Ale v případě, že žiji v Praze, sedím 8 hodin denně v kanceláři... Ráno jsme tady před studiem pěkně cítili ten svěží vzduch a podobně, tak už nad tím potřebuji asi dost přemýšlet, což bude celá ta myšlenka, ne?
00:36:51 Kuba Ano, je to tak. Prostě vyplatí se ten moderní způsob života kompenzovat a vlastně v té stravě tomu dát větší pozornost.
00:37:02 Michal Takže dalo by se to říct, že lidé někde v Pyrenejích, kteří jsou tam vysmátí, nějací farmáři bez stresu, budou asi v pohodě a moc bys s nimi neměl co probírat?
00:37:10 Kuba Tam ten koloběh stárnutí bude probíhat úplně jinak. Tam věřím tomu, že ani tady nabušený manažer, nasuplementovaný, pak vlastně na tom nemusí být lépe než tamhle podvyživený farmář v uvozovkách.
00:37:25 Michal No a jak to zvládáš konkrétně ty, protože já neznám člověka, který by to měl víc pošéfované. Já ti vždycky říkám, že jsi takový stroj, totální jako biohacker. Tak jak to máš ty?
00:37:36 Kuba Tak to je ta profesní deformace, takže já často zkouším ty nové trendy, experimentuji. A mnohdy je to i omyl historicky, to už se párkrát stalo, ale to mě posouvá dál. To bychom se museli bavit o tom denním režimu a co teď mám třeba za dietní stravu.
00:37:56 Michal A zvládáš to z pestré a rozmanité stravy?
00:37:59 Kuba To zásadně ne. A tu stravu mám jako... já už jí vlastně víc věnovat nechci, protože si myslím, že už to je na tak vysoké úrovni, že ladění a hledání dokonalosti v těch pěti procentech už mi nic moc nepřinese kromě dalšího stresu. Takže já jsem spokojený tam, kde to je, a teď už se právě snažím rozvíjet spíš ty další aspekty. Několik let.
00:38:23 Michal No a když to takhle máš na 95 %, jak to, že i ty tam pořád budeš v deficitu? Protože lidé, co tě neznají, si asi nedovedou představit, jak ty to máš pošéfované. Mně fakt přijde, že já jsem, dejme tomu, v tvém měřítku třeba na 80 % a že kdybych šel ještě dál na tvou úroveň, tak mě to spálí další dvě hodiny denně.
00:38:44 Kuba Ano, je to možné. Jak říkám, pro mě je to vášeň a profese, takže já to tomu věnuji a je to součást mé práce.
00:38:53 Michal A stejně?
00:38:54 Kuba Co ještě řešíš pak suplementací? Stejně tam je drobná suplementace, taková ta basic, jak já říkám. To znamená omega-3, D mimo sezónu – jinak samozřejmě v létě ne. Je tam práce právě se zinkem, selen nesuplementuji, jód nesuplementuji, to mám pokryté v té stravě. Ale to, co mi potom... jo a potom ještě, a to je kapitola sama pro sebe, to už se nebavíme o těch esenciálních vlastně mikronutrientech a o těch látkách, které jenom kompenzují nedostatek v dietě, ale pak se bavíme o suplementaci, která spadá do 21. století. A to jsou ty supermolekuly, které vlastně tu kvalitu života zvyšují a s žádnou dietou to neuděláme. A to je taková kombinace vlastně té farmakologické cesty, vědecké, v kombinaci s nějakými tradičními znalostmi, kdy tam vracím, já nevím, látky, kterými prostě kompenzuji třeba oxidační stres, modré světlo a tak dále.
00:39:59 Michal Ještě mě napadá, když jsme u toho tématu, co je v té stravě dneska deficitní, dá se třeba říct nějaké extrémní výživové směry, nebo obecně výživové směry, které pak naopak sklouznou do té deficience? Dneska se každý druhý ptá na keto, low carb a tak dále. Máš takhle nějaké poznatky z praxe?
00:40:21 Kuba Ano, to se týká jakéhokoliv extrému. Jakýkoliv extrém znamená, že tam je prostor pro zvýšenou chybovost. Pokud ten člověk v tom opravdu není kovaný na 100 %, tak se tam může vlastně zlikvidovat úplně stejně jako ten, co to absolutně neřeší a je na fast foodu. V momentě, kdy já si zvolím nějaký dietní směr – čím víc extrémní, to neznamená, že je špatný, nebo že by mi neměl něco přinést, nebo že bych z toho nemohl benefitovat – ale musím mu velmi dobře porozumět, abych se právě vyvaroval těm nejčastějším chybám. A pak se můžeme bavit, co to je ve veganství, co to je v low carbu a tak dále. A v zásadě by to nebylo vůbec potřeba, kdybychom to poskládali na 80 %. Takže pochopit, v čem je ten největší problém – to přeenergizovávání buňky prázdnou energií. A vlastně jeden kolega to nazval... za mě optimální směr je taková bohatá skromnost. V podstatě, že nemusím ten žaludek pořád plnit něčím, prázdnou energií, ale dám pozornost tomu, aby tam opravdu byly všechny ty živiny, které potřebuji k tomu, abych tu kvalitu života měl vlastně lepší nebo můžeme říct optimální. Takhle by to vlastně mělo fungovat.
00:41:43 Jakub Mě tady k tomu ještě napadá, kolik třeba času to zabere? Jednak tedy tobě, ale i kolik by to mělo zabrat člověku, který s tím třeba teprve začíná, nebo ještě není tak daleko.
00:41:53 Kuba V podstatě pak je to i o tom, jak ten člověk umí... jak si ty informace umí sumarizovat, jak je prostě zvyklý s tímhle pracovat. Ale když se tomu věnuje pravidelně, tak za půl roku dosáhne vlastně optimálního nutričního profilu a už to nemusí dál nějak složitě rozvíjet, pokud nemá nějaký zásadní metabolický nebo zdravotní problém, cokoliv. Pro to základní porovnání stačí tomu prostě dát pozornost. Někdo to zvládne opravdu, kdo se tomu věnuje, i za měsíc. Že si prostě řekne, že to je priorita, dá tomu ten největší podíl práce a pak to vlastně srovná – ty návyky, režimová opatření, opravdu týden od týdne je to vlastně lepší.
00:42:36 Jakub A pak už jede tak trochu automaticky vlastně.
00:42:38 Kuba Pak je to šablona, podle které jede, tam se prostě nad něčím nepřemýšlí.
00:42:42 Michal Jaký je ten tvůj názor na, když to řeknu, strašně busy lidi, kteří na oběd jdou do restaurace, občas mají někde nějakou pracovní večeři, tak vlastně ani nemají šanci a myslím si, že ani čas, když 10 hodin pracují, doma čekají děti a ještě si chtějí užít nějakou zábavu, to řešit na 100 %. Jaké pro ně máš doporučení?
00:43:03 Kuba Když mám takto vytíženého člověka, tak jeho paradoxně to jídlo zdržuje, když mu dá nějakou pozornost, než kdyby mu nedal žádnou. Ta pointa je v tom, že většina lidí jde na ten oběd jako ze zvyku, protože si myslí, že to je nějaký středobod dne, ale není. Ten oběd vůbec není důležitý, a kdyby si optimalizoval ten ranní režim a večerní režim, tak udělá mnohem víc práce a jediné, co, že nebude muset na ten oběd. Těch možností, jak ten nutriční timing poskládat, jak tam časovat to jídlo, je nespočet. Ale nejhorší je prostě, když to neřeším a jenom někam vběhnu a něco sním podle meníčka – dneska mám chuť na salát nebo na polévku nebo na něco, to nedává smysl. Když se tomu dá ta koncepce, jako opravdu, že si určím, co je tou prioritou – dobře, je to práce, tak bych to jídlo poskládal kolem té práce a většinou ti lidé budou benefitovat z toho, že budou delší díl lačnit a spíš budou používat možná nějaké super tipy, jak stimulovat centrální nervovou soustavu, aniž bych jel na dluh. A pak se jenom postarat o nějaká dvě super vyvážená jídla. Řekněme třeba snídaně a večeře, nebo klidně oběd a večeře, že ten člověk může pracovat ráno. To jsou ty nejefektivnější modely, když musím podávat výkon duševně nebo mentálně.
00:44:35 Michal Ještě by mě zajímala poslední otázka. Vím, že máš stovky klientů ve tvé poradně, nebo se kterými pracuješ. Kolik z nich je takových, že to zvládnou tou pestrou, rozmanitou stravou a neřeší žádnou suplementaci ani nic podobného?
00:44:51 Kuba Tak to jsou procenta. Jedno, dvě. Každému se snažím vymyslet... pokud to není nějaký zázrak, jak se vyživuje – že opravdu má ryby třikrát, čtyřikrát týdně, a to kvalitní divoké, žádné recirkulační chovy, žádné farmované ryby krmené vlastně granulemi atd. Takže nemusí pokrývat omega-3 a má je ve stravě. Pokud je pravidelně odcestovaný, kde čerpá ty sluneční lázně po celý rok, tak zase nemusí doplňovat D, protože to tělo naakumuluje tou přirozenou cestou. Pak tam vrátí ten jód, selen a tak dále a chová se ve stravě nějak střídmě a jí kvalitně, tak u toho potom mě nenapadá, co by musel suplementovat. Kromě nějakých supermolekul. Když si vezmu, že to třeba bude člověk, který prostě zírá 8 hodin do monitoru, a já si vezmu, že vlastně ten zrakový aparát nebo ta sítnice je metabolicky vlastně nejaktivnější, nejrychlejší řekněme orgán těla, který vlastně produkuje díky tomu obrovské množství toho metabolického odpadu, těch volných radikálů. Právě ze složky toho modrého světla. Tak potom já, pokud si uvědomím, že samozřejmě mám nějaký genetický potenciál, nějaký zrak – prostě buď dobrý, nebo špatný – ale mám ho tady nastavený na 100 let, dejme tomu, tak já jsem schopný se tady tím za pár let úplně vyřídit. Že ten zrak si poničím jenom tím, že jsem na to nemyslel. Že to není úplně fyziologické pro to...
00:46:24 Jakub ...oko, zírat do toho modrého světla.
00:46:27 Kuba A spousta lidí to dělá. Takže filtry a nějaká antioxidační ochrana vlastně toho zrakového aparátu, což jsou právě ty karotenoidy, karoteny a další superlátky, což se snažíme teď vlastně takovou formulu vyvinout, která by měla tohle kompenzovat. Že když už musím jezdit tím autem, létat a zírat do monitoru, tak dneska mám možnost udělat to jakoby chytře a nějakým způsobem to opravdu do budoucna ošetřit, abych za pět let nevyhořel.
00:47:01 Jakub Tak tohle je vlastně téma skoro až zase na nějakou další epizodu. Pánové, já vám v tuto chvíli moc děkuji. Jako hosté přijali pozvání Michal Kočí...
00:47:07 Kuba Díky.
00:47:08 Michal Díky, díky.
00:47:08 Kuba Mějte se hezky.
00:47:09 Jakub A zároveň ještě informace pro vás: pokud byste k tomuto tématu měli jakékoliv dotazy, případně se chtěli na cokoliv zeptat nebo jakkoliv to okomentovat, třeba jak to máte vy, tak určitě můžete, pokud se podíváte na sociální sítě Trime. Říkám to správně, Trime?
00:47:24 Michal Ano, ano, přesně tak.
00:47:25 Jakub Trime. No a zase u dalšího dílu tohoto podcastu. Mějte se moc pěkně a na shledanou.
00:47:31 Kuba Mějte se.
00:47:32 Michal Děkujeme.
