Navzdory celosvětovému využití jódové suplementace zůstává v Evropě nedostatek jódu vážným zdravotním problémem. V roce 2004 bylo odhadováno, že z 2 miliard lidí na celém světě ohrožených deficitem jódu, se nachází zhruba 20 % v Evropě. Zatímco kretenismus, nejextrémnější projev nedostatku jódu, v Evropě téměř vymizel, větší obavy vyvolávají mírnější formy postižení z důsledku nedostatku jódu, které vedou k poruchám štítné žlázy, sníženému intelektu, špatným školním výsledkům či ke zhoršené pracovní schopnosti.
Co se v tomto článku dozvíte?:
- Jód
- Biologické funkce jódu v lidském těle
- Nedostatek jódu
- Rizikové skupiny a důsledky nedostatku jódu
- Látky blokující vstřebávání nebo využití jódu
- Další využití jódu
- Nadbytek jódu
- Potravinové zdroje jódu
Jód
Jód představuje důležitý biogenní prvek, který je nezbytný pro správný vývoj organismu. Název prvku je odvozený z řeckého slova “iodes” = fialový, protože vytváří tmavě fialové destičkovité krystalky. Tento halogenní prvek objevil v roce 1811 francouzský chemik Bernard Curtois v popelu mořských řas. Na zemi se vyskytuje pouze ve sloučeninách a většina jódu se nachází v mořské vodě, kde je přítomen ve formě jodidu a jodičnanu.
Biologické funkce jódu v lidském těle
Jód je v organismu nejvíce koncentrován ve štítné žláze, kde se nachází přibližně 70 % z jeho celkového obsahu v těle. Dále se vyskytuje například ve vaječnících, prsní tkáni, hypofýze, oku, žluči či slinných žlázách. Jód je esenciální pro tvorbu hormonů štítné žlázy tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3), přičemž tvoří zhruba 65 % a 59 % jejich hmotnosti. Hormony štítné žlázy regulují buněčný metabolismus, stimulují využití kyslíku buňkami k tvorbě energie, udržují tělesnou teplotu člověka, řídí růst i vývoj nervové soustavy a orgánů včetně mozku. Optimální hladina jódu a hormonů štítné žlázy je tedy nezbytná především v těhotenství pro zdravý růst a vývoj plodu, a následně v období dětství, zejména první tři roky života.
Nedostatek jódu
Nedostatek jódu představuje bohužel vážný celosvětový problém. Odhaduje se, že deficit jódu postihuje až 2 miliardy lidí globálně, přičemž z evropské populace je to až 50 %. Jednou z příčin jódového deficitu je nízká koncentrace tohoto prvku v půdě, která se však mezi jednotlivými oblastmi velmi liší. Jako plyn z moře se jód dostává na pevninu, kam následně dopadá. Přímořské oblasti mají tudíž v porovnání s vnitrozemím a horskými územími hladiny jódu vyšší.
Situace v České republice
V březnu minulého roku pořádala Meziresortní komise pro řešení jodového deficitu konferenci “Jód 2021”, které se zúčastnilo přes 120 zdravotnických odborníků z celého světa, včetně České republiky. Výsledky této konference, publikované Státním zdravotním ústavem, poukázaly na celosvětově se zhoršující situaci nedostatku jódu s tím, že České republice při současném trendu hrozí vyřazení ze seznamu zemí s vyřešeným jodovým deficitem.
Rizikové skupiny a důsledky nedostatku jódu
Nejvíce ohroženou skupinu představují těhotné ženy a děti (především do 3 let věku). U těhotných žen se mohou požadavky na jód, kvůli zvýšeným nárokům pro vyvíjející se plod, až zdvojnásobit. Vážný deficit jódu, a tím pádem hormonů štítné žlázy, v době vývoje plodu či v kojeneckém věku může vést k poruše zvané kretenismus, která způsobuje nevratné mentální a fyzické retardace.
Snížené intelektuální schopnosti
Tím, že má nedostatek jódu velký vliv na vyvíjející se mozek a myelinizaci centrální nervové soustavy, může především u dětí způsobovat intelektuální poruchy a problémy s učením. Existují studie [1] [2], které poukazují na souvislost mezi nízkým dietním příjmem jódu a sníženým IQ (až o 13.5 bodu).
Poruchy štítné žlázy
Mezi další projevy nedostatku jódu patří poruchy štítné žlázy. U jedinců s dietním příjmem jódu nižším než 20 mcg / den se často vyskytuje hypotyreóza (=snížená funkce štítné žlázy), která může být doprovázena strumou. Struma může být prvním klinickým znakem nedostatku jódu, kdy se štítná žláza snaží svým zvětšováním adaptovat na zvýšené nároky k tvorbě tyreotropních hormonů. Se sníženou funkcí štítné žlázy souvisí i další příznaky jako je únava, zácpa, svalová slabost, suchá kůže, snížené libido, nepravidelný menstruační cyklus či tendence k snadnému přibývání na váze.
Látky blokující vstřebávání nebo využití jódu
Využití nebo vstřebávání jódu může být rovněž ovlivněno například chloristany či přítomností goitrogenů ve stravě.
Chloristany (neboli perchloráty) patří mezi kontaminanty životního prostředí, které mohou inhibovat absorpci jódu štítnou žlázou a tím snížit produkci hormonů štítné žlázy. Tyto látky se tedy řadí mezi tzv. endokrinní disruptory, které vstupují do potravního řetězce kontaminovanou půdou a vodou. Znečištění životního prostředí chloristany může být zapříčiněno použitím chlornanu sodného užívaného k dezinfekci vody, rozšířeným využíváním dusíkatých hnojiv nebo dalšími zdroji jako jsou například pohonné hmoty či zábavní pyrotechnika.
Goitrogeny neboli strumigenní látky, nacházející se v brukvovité zelenině (jako je například květák, brokolice, zelí či kapusta), mohou bránit využití jódu a tím následnou syntézu hormonů štítné žlázy. Konzumace těchto potravin v syrovém stavu by ale musela být velmi vysoká. Brukvovitá zelenina, která má také spoustu zdravotních benefitů, naopak v jídelníčku velké části lidí spíše chybí.
Další využití jódu
Kromě využití jódu při léčbě poruch štítné žlázy (za předpokladu že je jód jejich příčinou), má jód i další účinky. Povrchově působí jako silné antiseptikum, které se již více než 170 let používá topicky jako dezinfekce při léčbě poranění. Antimikrobiální vlastnosti jódu byly využívány již ve starověku, kdy Aristotelův žák Theofrastos popsal úlevu od bolesti při poranění po použití mořských řas. Jód má širokospektrální antibakteriální působení a je též efektivní při hubení plísní, kvasinek či virů. Narozdíl od jiných antibiotických a antiseptických látek nebyla vytvořena rezistence bakterií na jód, což je pravděpodobně způsobeno jeho širokým mechanismem působení.
Jód má rovněž mukolytický účinek napomáhající rozpouštění hlenů. To je i jeden z důvodů, proč je při rýmě efektivní použití nosní konvičky s vincentkou k výplachu dutin.
Jód brání ukládání radioaktivního jódu ve štítné žláze, proto byl využíván např. po výbuchu atomové elektrárny v Černobylu.
Je také využíván při léčbě onemocnění prsou, především při fibrocystickém onemocnění prsou. Citlivost prsní tkáně (například v rámci premenstruačního syndromu) může rovněž poukazovat na nedostatek jódu.
Nadbytek jódu
Po začátku rusko-ukrajinské války stoupl kvůli obavám z možné radiace zájem o jodové tablety. Je třeba ale upozornit, že stejně jako škodí nedostatek, je i nadbytek jódu rizikový. Jeho nadměrný příjem může poškodit štítnou žlázu. Projevy toxicity zahrnují zvracení, průjem, kovovou chuť v ústech či bolesti hlavy. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) stanovil horní tolerovatelný příjem (UL) pro dospělé 600 mcg jódu na den. EFSA zároveň uvádí, že u evropské populace denní příjem jódu (ze všech zdrojů) u dospělých pravděpodobně horní tolerovatelný příjem nepřekročí.
Potravinové zdroje jódu
Potřebné množství jódu se liší v závislosti na věku i pohlaví. Pro dospělé představuje denní doporučený příjem 150 mcg, u těhotných a kojících množství vzrůstá až na 250 mcg za den.
Mezi nejbohatší potravinové zdroje jódu patří mořské ryby, mořské plody či mořské řasy. U mořských řas ovšem velmi záleží na druhu. Nejvíce jódu obsahují řasy kombu, méně wakame a ještě méně rozšířené řasy nori. Mořská nerafinovaná sůl obohacená řasami může tudíž představovat vhodný zdroj.
Mnoho zemí celosvětově přistoupilo k řešení situace nedostatku jódu fortifikací soli, která tak tvoří alespoň částečný zdroj. Jodem se rovněž fortifikují krmiva skotu, a to tak, aby se v 1 kg mléka nacházelo zhruba 200 mcg jódu. Konzumace mléčných výrobků tedy představuje další způsob, jak zvýšit příjem jódu. Z ovoce mají vyšší obsah jódu třešně či višně, kde ale opět platí závislost obsahu jódu na jeho množství v půdě. K navýšení příjmu jódu je například vhodná i minerální voda Vincentka, u které stačí denně vypít cca 25 – 30 ml.
Zdroje:
[1] Bleichrodt N., Born P.M. A Meta-Analysis of Research on Iodine and Its Relationship to Cognitive Development. In: Stanbury J.B., editor. The Damaged Brain of Iodine Deficiency: Cognitive, Behavioral, Neuromotor and Educative Aspects. Cognizant Communication Corporation; New York, NY, USA: 1994. pp. 195–200.
[2] Bougma K, Aboud FE, Harding KB, Marquis GS. Iodine and mental development of children 5 years old and under: a systematic review and meta-analysis. Nutrients. 2013 Apr 22;5(4):1384-416. doi: 10.3390/nu5041384. Erratum in: Nutrients. 2014 Dec;6(12):5770-1. PMID: 23609774; PMCID: PMC3705354.
Bailey R, L, West Jr. K, P, Black R, E: The Epidemiology of Global Micronutrient Deficiencies. Ann Nutr Metab 2015;66(suppl 2):22-33. doi: 10.1159/000371618
Leung AM, Pearce EN, Braverman LE. Perchlorate, iodine and the thyroid. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab. 2010 Feb;24(1):133-41. doi: 10.1016/j.beem.2009.08.009. PMID: 20172477; PMCID: PMC4137763.
World Health Organization. (2007). Iodine deficiency in Europe : a continuing public health problem. World Health Organization. https://apps.who.int/iris/handle/10665/43398
https://www.efsa.europa.eu/sites/default/files/efsa_rep/blobserver_assets/ndatolerableuil.pdf