Dyslipidémie a zvýšený cholesterol - příčiny a možnosti řešení

Dyslipidémie, porucha metabolismu lipidů, představuje celosvětově rozšířený zdravotní problém. Dyslipidémie úzce souvisí s rozvojem kardiovaskulárních onemocnění, která patří mezi jedny z nejčastějších příčin úmrtí. Zvýšené hladiny cholesterolu, zejména LDL cholesterolu, totiž mohou přispívat k tvorbě aterosklerotických plátů v cévách a k srdečnímu infarktu nebo mrtvici. V tomto článku se blíže podíváme na příčiny vzniku dyslipidémie a na souvislost mezi cholesterolem a kardiovaskulárními chorobami. Zaměříme se také na význam prevence a na to, které doplňky mohou pomoci v boji proti dyslipidémii.

Co se v tomto článku dozvíte?:

1. Co je cholesterol?
2. Souvislost mezi cholesterolem a kardiovaskulárnimi onemocněními
3. Příčiny dyslipidémie
4. Diagnostika
5. Jak řešit zvýšené hladiny cholesterolu
6. Které doplňky je vhodné zařadit?

Co je cholesterol?

Cholesterol je látka tukové povahy, která se přirozeně vyskytuje v našem těle. Jedná se o životně důležitou molekulu, kterou najdeme v každé naší buňce, kde tvoří součást buněčných membrán. Cholesterol je také prekurzorem syntézy steroidních hormonů - z cholesterolu se tvoří nejen pohlavní hormony (tedy například testosteron, estrogeny a progesteron), ale také stresový hormon kortizol. Největší podíl cholesterolu se využívá při syntéze žlučových kyselin, které pomáhají trávit tuky. V neposlední řadě se z něj v kůži díky slunečnímu záření tvoří vitamín D.

Většinu cholesterolu si náš organismus vytváří sám, menší část (cca 20 %) přijímáme také stravou. Jak cholesterol přijímaný potravou, tak cholesterol syntetizovaný naším tělem, je transportován v lipoproteinových částicích (komplexů lipidů a bílkovin), které přenáší tuky nerozpustné v krevní plazmě. Mezi čtyři hlavní skupiny lipoproteinů patří:

• chylomikrony, které se vytvářejí v tenkém střevě a dodávají energeticky bohaté tuky z potravy do svalů nebo je uskladňují do tukových buněk. Chylomikrony rovněž přenášejí cholesterol ze střev do jater.
• VLDL (very-low density lipoprotein), lipoproteiny o velmi nízké hustotě transportují lipidy - triglyceridy, fosfolipidy a cholesterol z jater a dopravují je do tukových buněk.
• LDL (low-density lipoprotein, běžně označovaný jako “špatný cholesterol”) neboli lipoprotein s nízkou hustotou přenáší cholesterol do tkání. Může být dopravován také do arteriálních stěn a přispívat tak ke vzniku aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. LDL částice obsahují apolipoprotein B100 (Apo-B100).
• HDL (high-density lipoprotein, často označovaný jako “hodný cholesterol”) je převážně bílkovinný lipoprotein s vysokou hustotou, který transportuje cholesterol z tkání zpět do jater. Cholesterol v játrech může být znovu zpracován a/nebo vyloučen z těla ve formě žlučových solí. Přenos cholesterolu z tkání do jater se nazývá reverzní transport cholesterolu. HDL částice obsahují apolipoprotein B (Apo-A).

Souvislost mezi cholesterolem a kardiovaskulárnimi onemocněními

Syntéza a využití cholesterolu musí být regulovány, aby se zabránilo jeho nadměrnému hromadění a ukládání v těle. Zvláštní význam má abnormální ukládání cholesterolu a LDL částic v koronárních tepnách. Toto ukládání může vést k ateroskleróze, která je hlavním faktorem přispívajícím k onemocnění koronárních tepen. [1]

Je však třeba podotknout, že v tom, jak škodlivé mohou být LDL částice pro endotelové buňky tepen (a přispívat tak k rozvoji aterosklerózy), hrají významnou roli metabolické procesy jako je oxidace či glykace. Volné radikály způsobují oxidativní poškození LDL částic a při glykaci změní molekula cukru LDL strukturu za vzniku glykovaných LDL částic. Glykace LDL, která je závislá na  koncentraci cukru v krvi, může hrát přímou roli při rozvoji aterosklerózy a také způsobuje, že molekula LDL je náchylnější k oxidaci. [2] Zvýšená hladina LDL tedy neohrožuje endotelové buňky přímo, ale znamená, že je k dispozici více částic LDL, které mohou oxidovat (nebo jinak modifikovat) a které pak s větší pravděpodobností vedou k poškození cév.

Příčiny dyslipidémie

Primární dyslipidémie zahrnuje geneticky podmíněné poruchy metabolismu lipidů, jako je například familiární hypercholesterolemie, familiární hypertriacylglycerolémie, či familiární hyperlipoproteinémie. Tyto genetické poruchy patří mezi nejčastější dědičné choroby a postihují přibližně 1 z každých 500 obyvatel. [3]

Problémem u familiární hypercholesterolemie je defekt na receptoru pro LDL cholesterol v játrech. Za normálních okolností přijme jaterní buňka LDL cholesterol, který se naváže na LDL receptor, a játra tak dostanou signál k zastavení produkce cholesterolu. U familiární hypercholesterolemie vede poškození LDL receptoru k tomu, že játra nedostanou zprávu o zastavení tvorby cholesterolu. K poškození LDL receptoru dochází také běžně při stárnutí a při některých onemocněních (nejvýznamnější je diabetes mellitus). 

Hladiny cholesterolu mají tedy tendenci se zvyšovat s věkem. Navíc strava s vysokým obsahem nasycených tuků a cholesterolu snižuje počet LDL receptorů. Tím se také snižuje zpětnovazební mechanismus, který jaterní buňce říká, aby snížila syntézu cholesterolu. [3]

Sekundární dyslipidemie může být důsledkem jiného onemocnění jako je například diabetes mellitus, onemocnění jater, žlučových cest, ledvin nebo dysfunkce štítné žlázy. Z toho důvodu je vhodné, aby byla u pacientů s dyslipidémií vyšetřena také funkce štítné žlázy. [4] Přes 90 % pacientů s hypotyreózou trpí dyslipidémií, ale jen cca 4  % lidí s dyslipidémií trpí hypotyreózou. [5]

Dyslipidémie může také vznikat v důsledku působení faktorů životního stylu, například při nadměrné konzumaci alkoholu, obezitě ale též u infekčních onemocnění. V případě bakteriální či virové infekce se většinou zvyšuje koncentrace triglyceridů. Krátce po infekčním onemocnění není tedy vyšetření lipidového profilu vhodné. Vyšetření lipidogramu je doporučeno provádět cca 3 týdny po lehčím onemocnění a cca 3 měsíce po těžším onemocnění. [6]

Diagnostika

Dyslipidémie je často odhalena při preventivní prohlídce na základě výsledků krevních testů při stanovení lipidogramu pacienta. U pacientů, kteří mají v rodinné anamnéze dědičné poruchy lipidového metabolismu a u pacientů s vyšším rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění je vhodné pravidelně sledovat lipidový profil. Základním vyšetřením je stanovení celkového, LDL a HDL cholesterolu a triglyceridů.

Existují také další hodnoty, jejichž testování je v případě dyslipidémie vhodné. Jedním z těchto  markerů je například stanovení apolipoproteinu B. Apolipoproteiny jsou bílkovinné součásti lipoproteinů a právě Apo-B je ukazatelem počtu všech aterogenních lipoproteinových částic v oběhu. Mnoho studií v nedávné minulosti prokázalo, že zvýšené hladiny Apo-B jsou lepším prediktorem rizika kardiovaskulárních onemocnění než výše uvedené tradiční markery.  [7] Řada expertních skupin proto doporučuje stanovovat Apo-B ke zhodnocení KV rizika. [11]

Dalším vhodným ukazateleme je C-reaktivní protein (CRP) produkovaný játry, který se používá k hodnocení úrovně zánětu nebo infekčního onemocnění. Rozvoj aterosklerózy je spojen se zánětem ve stěnách cév, proto může být hladina hs-CRP ukazatelem rizika rozvoje vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Bylo prokázáno, že CRP koreluje s rozsahem aterosklerózy a zvýšená hladina triglyceridů a BMI je úzce spojena s vysokou hladinou CRP u pacientů s dyslipidémií. [8]

Jak řešit zvýšené hladiny cholesterolu

Základem léčby dyslipidémie jsou nefarmakologická opatření, tedy opatření bez užívání léčiv. Mezi ty patří především pravidelná fyzická aktivita, optimalizace tělesné hmotnosti (BMI 20–25 kg/m2, obvod pasu < 94 cm u mužů a < 80 cm u žen), eliminace kouření, omezení konzumace alkoholu a také prevence či kompenzace stresu. Stěžejním faktorem při řešení dyslipidémií je samozřejmě také úprava jídelníčku s důrazem na typ středomořského stravování.

Které doplňky je vhodné zařadit?

Strategií, které se dají doporučit jako podpůrné prostředky k léčbě dyslipidémie, je celá řada. V případě zanedbávání základních nutričních faktorů však nemůže být překvapující, že se nepodaří udržet zdravé hladiny krevních lipidů. Proto jsme pro vás vybrali následující klíčové suplementy z našeho portfolia, na které je vhodné se v případě dyslipidémie zaměřit.

Omega-3 mastné kyseliny 

Zvýšený příjem omega-3 mastných kyselin působí protizánětlivě a pomáhá udržovat zdravou rovnováhu mezi omega-3 a omega-6 mastnými kyselinami. Nerovnováha mezi omega-3 a omega-6 mastnými kyselinami je spojována s celou řadou zánětlivých onemocnění, včetně kardiovaskulárních chorob. Omega-3 mastné kyseliny také příznivě působí na metabolismus lipidů a cholesterolu. Zajištění dostatečného množství omega-3 mastných kyselin je tak spojeno se snížením rizika kardiovaskulárních onemocnění.

Vhodným měřítkem ke stanovení množství omega 3 mastných kyselin v organismu je Omega-3 Index, který se využívá jako nezávislý rizikový faktor vzniku kardiovaskulárních onemocnění a představuje cenný nástroj pro posouzení zdravotního stavu. V Trime nabízíme domácí samotest, který se provádí jednoduchou metodou suché kapky krve z konečku prstu; z pohodlí domova bez nutnosti docházet do jakékoliv laboratoře. 

Hořčík

Hořčík patří k jedné z často chybějících minerálních látek v lidském těle. Tento prvek je v organismu nezbytný pro všechny reakce, při kterých se tvoří energie a jeho nedostatek se tak projevuje například únavou. V nadměrné míře je hořčík také vyčerpáván v období zvýšené stresové zátežě (psychické i fyzické). Hořčík ale mimo jiné reguluje enzym HMG-CoA reduktázu, který ovlivňuje metabolismus cholesterolu (jedná se o stejný enzym, na který cílí statiny). Nedostatek hořčíku tak může přispívat ke zvýšenému cholesterolu a  negativně ovlivnit tvorbu aterosklerotických plátů. 

Vitamín E

Vitamín E patří mezi důležité antioxidanty, zlepšuje citlivost buněk na inzulín, snižuje oxidativní poškození LDL částic a nadměrnou agregaci krevních destiček. Vitamín E je označení pro skupinu 8 forem sloučenin - 4 tokoferolů (alfa, beta, gama a delta) a 4 tokotrienolů (alfa, beta, gama a delta). Plnospektrální vitamín E i s obsahem tokotrienolů, který naleznete v produktu ProLife, vykazuje oproti samostatnému alfa tokoferolu řadu zdravotních benefitů. Tokotrienoly blokují enzym HMG-CoA reduktázu, čímž potlačují produkci cholesterolu v těle a pomáhají snižovat cholesterol. [9] 

Vitamín D

Deficit vitamínu D je dle studií spojen nejen s vyšším rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění, ale též s dalšími rizikovými faktory, jako je právě dyslipidémie, hypertenze či cukrovka. [10] Každá buňka v těle má receptor pro vitamín D, což svědčí o jeho důležitosti. 

Před nastavením dávky je vhodné nechat si laboratorně změřit hladinu vitamínu D a na základě výsledků pak suplementaci personalizovat. Využít můžete naši domácí testovací sadu Vitamín D Level. Z pohodlí domova a bez nutnosti docházet do odběrového centra tak zjistíte, zda máte tohoto klíčového vitamínu dostatek.

Zdroje:

[1] Cholesterol: Synthesis, Metabolism, and Regulation, The Medical Biochemistry Page

(https://themedicalbiochemistrypage.org/cholesterol-synthesis-metabolism-and-regulation/)

[2] Fournet M, Bonté F, Desmoulière A. Glycation Damage: A Possible Hub for Major Pathophysiological Disorders and Aging. Aging Dis. 2018 Oct 1;9(5):880-900. doi: 10.14336/AD.2017.1121. PMID: 30271665; PMCID: PMC6147582.

[3] Pizzorno Joseph E., Murray Michael T., Textbook of Natural Medicine, 2 Volume Set. Fifth Edition, Elsevier. 2021

[4] Rizos CV, Elisaf MS, Liberopoulos EN. Effects of thyroid dysfunction on lipid profile. Open Cardiovasc Med J. 2011;5:76-84. doi: 10.2174/1874192401105010076. Epub 2011 Feb 24. PMID: 21660244; PMCID: PMC3109527.

[5] Šatný M., Vrablík, M. Sekundární dyslipidemie – přehled pro praktické lékaře. (https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2019/05/11.pdf)

[6] Soška V., Sekundární dyslipidemie a jejich léčba. (https://www.casopisvnitrnilekarstvi.cz/pdfs/vnl/2007/04/14.pdf)

[7] Feingold KR. Introduction to Lipids and Lipoproteins. [Updated 2021 Jan 19]. In: Feingold KR, Anawalt B, Blackman MR, et al., editors. Endotext [Internet]. South Dartmouth (MA): MDText.com, Inc.; 2000-. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK305896/

[8] Swastini DA, Wiryanthini IAD, Ariastuti NLP, Muliantara A. Atherosclerosis Prediction with High Sensitivity C-Reactive Protein (hs-CRP) and Related Risk Factor in Patient with Dyslipidemia. Open Access Maced J Med Sci. 2019 Nov 14;7(22):3887-3890. doi: 10.3889/oamjms.2019.526. PMID: 32127998; PMCID: PMC7048367.

[9] Baliarsingh S, Beg ZH, Ahmad J. The therapeutic impacts of tocotrienols in type 2 diabetic patients with hyperlipidemia. Atherosclerosis. 2005 Oct;182(2):367-74. doi: 10.1016/j.atherosclerosis.2005.02.020. Epub 2005 Apr 20. PMID: 16159610.

[10] Kim MR, Jeong SJ. Relationship between Vitamin D Level and Lipid Profile in Non-Obese Children. Metabolites. 2019 Jun 30;9(7):125. doi: 10.3390/metabo9070125. PMID: 31262034; PMCID: PMC6680594.

[11] Contois JH, McConnell JP, Sethi AA, Csako G, Devaraj S, Hoefner DM, Warnick GR; AACC Lipoproteins and Vascular Diseases Division Working Group on Best Practices. Apolipoprotein B and cardiovascular disease risk: position statement from the AACC Lipoproteins and Vascular Diseases Division Working Group on Best Practices. Clin Chem. 2009 Mar;55(3):407-19. doi: 10.1373/clinchem.2008.118356. Epub 2009 Jan 23. PMID: 19168552.