V našich podcastech vám rádi představujeme inspirativní příběhy lidí, kteří – stejně jako my – dbají na detaily, záleží jim na kvalitě ingrediencí a na tom, jakou stopu zanechávají v přírodě. Ukazujeme tak naším zákazníkům produkty, které stojí za zařazení do každodenního života, ať už jde o maso, sýry, čaje, bylinky nebo další produkty s opravdovou přidanou hodnotou.
V této epizodě vás vezmeme do srdce Čejkovic, kde jsme navštívili Sonnentor, rodinnou firmu, která už více než 30 let vyrábí kvalitní čaje a postupně zavádí i další sortiment – od bio koření a kořenících směsí přes kávu či biosirupy.
Povídali jsme si s majitelem Josefem Dvořáčkem o tradici pití čajů, které nám v Čechách předávaly už naše babičky, o udržitelnosti a o tom, jak vybudovat firmu, která si i v dnešní době dokáže zachovat své hodnoty a předávat je dál.
Všechny díly Trime podcastu můžete sledovat na Youtube, Spotify nebo Apple podcast
Podcast naleznete také na našem YouTube kanálu.
Transkript podcastu:
[00:00:04]
V našich podcastech vám rádi představujeme inspirativní příběhy lidí, kteří – stejně jako my – dbají na detaily, záleží jim na kvalitě ingrediencí a na tom, jakou stopu zanechávají v přírodě. Ukazujeme tak naším zákazníkům produkty, které stojí za zařazení do každodenního života, ať už jde o maso, sýry, čaje, bylinky nebo další produkty s opravdovou přidanou hodnotou.
V této epizodě vás vezmeme do srdce Čejkovic, kde jsme navštívili Sonnentor, rodinnou firmu, která už více než 30 let vyrábí kvalitní čaje a postupně zavádí i další sortiment – od bio koření a kořenících směsí přes kávu či biosirupy. Povídali jsme si s majitelem Josefem Dvořáčkem o tradici pití čajů, které nám v Čechách předávaly už naše babičky, o udržitelnosti a o tom, jak vybudovat firmu, která si i v dnešní době dokáže zachovat své hodnoty a předávat je dál.
00:00:10 Michal Kočí
Dobrý den, dneska jsme vyrazili ze studia pryč. Vyrazili jsme do Čejkovic, do Sonentoru a já mám naproti sobě pana Dvořáčka, což je vlastně majitel Sonentoru. Dobrý den.
00:00:19 Josef Dvořáček
Dobrý den.
00:00:21 Michal Kočí
Já bych vás chtěl na úvod poprosit o představení Sonnentoru pro ty, kteří by vás náhodou neznali. Co přesně děláte?
00:00:27 Josef Dvořáček
Tak myšlenka Sonentoru vznikla v roce 1988 v severním Rakousku. Tu myšlenku založil, nebo založit firmu, která vykupuje byliny od místních lokálních pěstitelů, sedláků, farmářů v bio kvalitě, tak měl Johannes Gutmann, který začal vlastně takhle v tom regionu podnikat a potom začal pomalu balit sáčky a vytvářel z toho produkty, které měly hezkou etiketu a které měly logo smějícího se slunce.
No a později ta myšlenka zaujala tady v Čechách Tomáše Mitáčka, v roce 92 založili společný český Sonentor, já jsem se přidal trochu později. Ale nejsme taková klasická matka, dcera zahraniční firmy, ale všechny zisky a peníze, které si tady v Čechách vyděláme, tak vůstávají tady a můžeme je dál investovat. A jinak těžíme z toho, že máme přístup taky na zahraniční trhy, můžeme vyvážet naše produkty a snažíme se rozvědět tu myšlenku, že vykupujeme od místních, lokálních, ekologicky hospodařících sedláků a farmářů byliny a koření. Potom je balíme a prodáváme jako hotové produkty, buď to jako koření, nebo jako porcovaný, nebo jako sypaný čaje. A k tomu jsme přidali potom ještě pár dalších produktů, jako dneska už máme projekt na kafe, s námi pražíme si svou kávu, máme nějaké biosirupy slazené jablečným koncentrátem a vyluhované s našimi bylinkami a pár takových doplňkových věcí, které máme jako doplňový sortiment, no a jinak se postupně rozvíjíme a za těch 33 let, co jsme se tady usadili v Čejkovicích, tak se snažíme, aby ta myšlenka udržitelnosti skutečně od té kvalitní bio suroviny z pole protchla celé naše podnikání, takže přemýšlíme o tom, kde podnikáme jako sídlo firmy, jsme zvolili starý rozpadlý kravín a opravili jsme vlastně tady jako brownfield a podnikáme tady, vlastně máme celou firmu sídlo firmy i výrobu tady v Čejkovicích na Kopci. No a potom taky přemýšlíme o energích, takže máme jako tepelný čerpadla, snažíme se pasivní budovy mít, minimalizovat spotřebu energie a tak dál a tak dál a taky myslíme do čeho ty věci naše balíme, takže přemýšlíme, aby naše aby obaly byly kompostovatelné nebo vytříditelné a aby měly pokud možná nulový obsah plastu, tak aby jsme nezatěžovali životní prostředí.
00:03:15 Michal Kočí
A ty sáčky, jaký je tam rozdíl oproti tomu sáčku, který naleznou běžně v supermarketě? Protože ten vliv na to zdraví tam prostě je a samozřejmě i na ten enviroment.
00:03:24 Josef Dvořáček
Tak pokud se bavíme o porcovaných čajích, o nálevovém sáčku, tak my jsme hodně přemýšleli o tom, abychom nějakým způsobem minimalizovali obal a tak jsme přemýšleli, jestli ten jednotlivý nálevový sáček musí být ještě zabalený v dalším papíru. Ale když jsme si potom dělali testy, tak jsme zjistili, že když ten spotřebitel otevře tu krabičku a ten jednotlivý sáček není zabalený, ještě prostě v tom sáčku, který si musí roztrhnout, takže dochází k velmi k takovému vyprchání těch aromat a dochází ke zhoršení kvality toho čaje, který se potom vyluhuje. A z toho titulu jsme se rozhodli, že i když vyprodukuje trochu víc obalu, takže nám stojí za to každý ten jednotlivý sáček zvlášť zabalit, hermeticky uzavřít a potom dojde k tomu, že skutečně to kvalitní aroma z té biosuroviny je tam zachovaný a když jsme dělali testy, tak i dva, tři roky vlastně ten sáček si svoje aroma uchová a je velmi, velmi kvalitní. Potom další takový aspekt je, že my dneska vlastně balíme do speciálních filtračních papírů, které jsou nebělené, nejsou chlorované, protože ty bělené, chlorované filtrační papíry, potom část toho chloru se vyluhuje i v té horké vodě do toho čaje a samozřejmě mění to trochu tu chuť. A potom samozřejmě přemýšlíme o tom, aby ten sáček, když se vyluhuje, tak aby 100% ten uživatel ho mohl hodit do domácího kompostu, to znamená, aby tam nebyla žádná kovová nebo hliníková sponka, tak jak ty starší strojně, které to mají a vidíme to ještě pořád u nás. Na trhu se pár takových čajů dělá, takže aby ten sáček byl ve stroji sešitý pouze nití, ale aby tam nebyla žádná kovová hlíníková sponka, která potom znemožňuje třeba tu další recyklaci do kompostu. A taky samozřejmě není žádoucí, aby se ten hlíník lhoval v té horké vodě, takže to jsou asi takový základní principy toho kvalitního porcovaného čaje, jak ho správně zabalit.
00:06:15 Michal Kočí
Tohle to si myslím, že je zároveň trošku nákladnější, než to, co vlastně třeba produkují velké nadnárodné korporace. Je to určitá garance, za co si ten člověk u vás připlatí. Máte tam s tím problém s tou cenou, nebo zákazníci ji akceptují a chápou, co si u vás kupují?
00:06:33 Josef Dvořáček
Tak ten úplně největší rozdíl v ceně, kdybychom se teď bavili o tom, jaký je rozdíl mezi tím nejlevnějším čajem, který se prodává někde v supermarketu a mezi tím, který prodáváme my, tak vlastně ten největší rozdíl v ceně je skutečně v té výkupní surovině. protože ten náklad na tu biosurovinu je dva až pětkrát větší, než třeba na klasickou surovinu. A potom musím říct, že dneska už většina těch čajových firem, která vyrábí bylinkové ovocné čaje, tak hodně pracují s tím, že tu chuť vytváří pomocí speciálních aromat, což jsou vlastně nějaké chemické sloučeniny, které se teda jako vytvoří, aby nám tam dodalo to borůvkový, jahodový, malinový aroma a vlastně ta chuť se přenese do toho čaje a ten čaj je velmi levný, ale nemá to samozřejmě s tou pravou chuťí toho ovoce nic společného.
00:08:01 Michal Kočí
Už od začátku tam byla tato filozofie v té nekompromisní kvalitě, nebo se to nějak krystalizovalo od prvního času, kdy jste zjišťovali, jaké jsou tam nástrahy konvence?
00:08:12 Josef Dvořáček
Ne, my jsme skutečně od začátku si řekli, Nám dává smysl, abychom dovedli 100% ručit za to, za co balíme a mohli to dát i našim dětem, našim vnoučatům. Jakýkoliv čaj, který vypadne z našeho stroje, takže je pro nás skutečně klíčový, abychom přemýšleli o tom, jak se ta surovina vypěstuje. A bylo nám protimysly, aby jsme třeba na polích, kde se pěstují naše byliny, likvidovali plevel pomocí herbicidů, pesticidů, který potom zatěžují, jednak v životních prostředích dostávají se do spodních vod atd. Ale že chceme, aby skutečně ta bylina, když se sklízí, byla pěstována s láskou, bez jakékoliv chemie a v těch původních v tradičních postupech, tak jak se to dělalo. I když dneska třeba na obdělávání používáme robotické plečky pomocí AI, rozlišuje plevel od byliny atd. To znamená, jsou to i jako velmi pokrokové stroje, které nám pomáhají, aby se ta chemie nemusela používat. To znamená, není to jenom obyčejná motyka. Ale skutečně k tomu použití těch chemických látek jako ochrany proti chorobám, škůdcům a plevelům, tak tam jsme úplně nekompromisní a tam je to pro nás zásadní, že chceme pouze byliny, které jsou biocertifikované. To byla dobrou, nejdřív začaly business, až pak se do toho napojila tento aspekt. Já s tím tedy nesouhlasím, ale vy jste zářený příkladem toho, že to jde dělat win-win, možná triple win i pro toho zákazníka. Já myslím, že každý okruh si najde svého zákazníka. Určitě i my se setkáváme s tím, že k nám přijde nějaký turista do našeho návštěvnického centra. Říká, vy tady máte všechno tak krásný, hrozně se nám to líbí, ale vy jste pane Dvořáček úplnej zloděj, vy tady prodáváte čaje za 95 korun, za 100 korun, to prostě jak to má normální člověk vůbec jako si na to vydělat, takže samozřejmě Jako je to o tom přístupu, že já bych řekl, že dneska je to podobné jak s vínem. Podobně tady, někteří vinaři mě říkají, tady v Čejkovicích na Jižní Moravě pěstujeme hodně vína, že k nim přijde některý zákazník a nadává, že chtějí za láhev 150 korun, když přece v Lidlu se to prodává krabicový víno za 30. A takhle bych asi srovnal ten čaj, který se prodává někde v supermarketu za 20 Kč s tím naším čajem, který samozřejmě je v úplně jiné kvalitě a pokud ten zákazník to ocení, tak to pro něho je. Pokud ho zajímá nízký obsah herbicidu, pesticidů, tak to pro něho je, ale pokud se dívá jenom na cenu, tak to pro něho není. Jo, tak bude v tom potravináctví obecně. To, za co Češi utrácejí, tak to dost často nebude oproti třeba západním trhům, to jídlo procentu z toho příjmu. Spíš tady auta, bydlení a když to třeba Italovi, podle mě nemusíte tolik vysvětlovat cenu, že ten to asi víc pochopí. A tak myslím, že i nová, mladá generace, která nastupuje, tak se vlastně víc začíná zabývat o ten zajímat, o ten zdravý životní styl. Že ten styl, kde získáváme energii, čím plníme naše tělo, co jíme a tak dál a je to pro ně důležité, takže vnímám, že ta nová nastupující generace se už zajímá o to a samozřejmě tím, že ještě mají celý život před sebou také to zdraví planety a to, jak se chová firma k životnímu prostředí nebo co po sobě zanechává jako otisk, tak je pro ně daleko důležitější, než někdo, kdo třeba to neřeší, říká si za 10-20 let už tady nebudu na tom světě, tak proč bych to ještě řešil.
00:28:03 Michal Kočí
Když jste nás prováděl budovou, tak vlastně jste narazil na jeho podstatnou věc a to je voda, která tady je v okolí Čejkovic, jestli to můžete ještě jednou vysvětlit, jak vlastně studniční voda tadyhle na úrovni kojenecký a když si vlastně naši zákazníci podívají na podcast s panem Pohlmanem, který jsme natáčeli nedávno, tak hodnutí obecnou kvalitu studniční vody jako katastrofální a co všechno tam je.
00:28:36 Josef Dvořáček
V obci Čejkovice je hodně vinařů a musím říct, že právě vinařský kraj je z hlediska používání herbicidů a pesticidů to nejhorší, co může být, protože vinice se stříkají velmi často. Většinou se obdělávají konvenčně, to znamená, používají se prostřiky a díky tomu, že ty prostřiky se stříkají relativně vysoko, tak při sebemenším větru ten prostřik zavane až stovky metrů daleko. Takže skutečně tady máme spíš ty spodní vody znečistený v tom vinařském kraji těmi postřiky. Nicméně máme tady nedaleko Čejkovic ve Velkých Hustěrátkách. Jsme měli takový projekt na pěstování bylin na ekofarmě ProBio. Ekofarma Probio dneska hospodaří ekologicky už tuším kolem 15 let. Nepoužívá žádný postřiky, hospodaří asi na 400 hektarech ve Velkých Hostěrádkách a postupně se k nim přidávali další sousední zemědělci. A když viděli, že je možný takhle ekologicky hospodařit a že to funguje, že tam se i ve velkým pěstují obiloviny, i ty tradiční obiloviny jako špalda, pohanka, ale taky pšenice, žito, ječmen a další věci, mají tam brambory, střídají osobní postupy, tak vlastně nadchli ty další sousední zemědělce a dneska vznikl Bio region Hostěrácko, kde se už téměř 3 000 hektarů několik let obozu svadhuje jenom ekologické, nepoužívá se tam žádná chemie. A já jsem jednou takhle seděl po takovým setkání, zájemců ekologický pěstování tam někde na mezi, u toho našeho políčka těch bylinek. A kolem šel takovej mladej manželskej pár s malejma dětma a ta paní mě tak s radostí zdravila a říkala, to je fajn, že tady tak krásně hospodaříte a chtěla jsem vám hrozně poděkovat. My se jednak tady u těch vašich barevných políček s těma bylinkama hrozně rádi fotíme, ale hlavně, my jsme si, když se nám narodili malí děti, tak jsme si nechali udělat rozbor z naší studny a my tady ve vesnici máme po 30 letech kojeneckou vodu ve studních. A tam jsem si uvědomil, že vlastně je to něco, co jsme nikdy nechtěli a nikdy neplánovali, neměli v našich strategiích, ale že tady to ekologické hospodaření má jako dalekosáhlej dopad na to, jak vypadají jako kdyby spodní vody a že by to bylo krásné, kdyby takovéhle příkladu takovéhle vesnic, kde mají lidi kojenickou vodu ve stůdních, bylo víc.
00:31:25 Michal Kočí
Čím si myslíte, že to je, že máte nějaký lidi, kteří dejme tomu jsou vy, nebo se snažíme to prostě dělat, co nejlépe to jde. Potom máte vlastně ty lidi, který vidějí třeba, jak ty zvířata trpí, jak se stříkají pole a podobně. A vlastně jim to je jakoby jedno, jak se na to díváte, protože věřím, že tahle ta diskuze už často i někde, někde jste už zažil s někým. Jak se na to díváte, že vlastně těm lidem to je jedno, nebo že upřednostňujou ten svůj profit.
00:31:58 Josef Dvořáček
Já myslím, že hodně na to má vliv to, že jsme se jako lidé odpojili od přírody a že vlastně do ní málo chodíme a už se necítíme být její součástí. Já jsem ještě vzpomínám, že velký vliv na mě měl můj tatínek, který byl ovocnář a roubovali jsme starý ovocný stromy a chodili jsme po těch zahradách. A vlastně tatínek mě učil včelařit a když jsem potom měl nějaký vztah k těm včelám, tak byť jsem někdy potom i zbloudil na té cestě a nebyl jsem vždycky v životě největší ekolog, tak jsem si vždycky nějak vzpomněl na to, že nějaká taková základní věc mě byla vštěpená, nějaká láska k přírodě. Všiml jsem si, že ty lidi, který mají přírodu, tak mají rádi i druhý lidi většinou. Jsou to lidi, který jsou oblíbený. Přišel jsem si hodně skautů, skvělejch lidí, takovej fairway, který vlastně takhle bylo vychováváno v přírodě, že vlastně to jsou potom lidi, který jako celoživotně je jim daná určitá láska k tomu životnímu prostředí a sami přemýšlí o tom, že je škodit tomu životnímu prostředí, škodit zvířatům nebo přírodě, že je vlastně něco, co nám není vlastní. Ale pak je spousta lidí, který se o tohoto úplně odpojila. A dneska to vidíme, ty důsledky klimatické krize, že vlastně spousta průmyslů nebo těchto věcí jsme úplně zapomněli na to, že nemůžeme do řeky vypouštět všechno, že vlastně ta řeka je živý organizmus. Vlastně do toho ovzduší nemůžeme vypouštět všechno, že se nám to nakonec všechno vrací, že nakonec vlastně máme neskutečného ty nemoci, které se lidem vrací a tyto věci jako následky, poškození tady těchto věcí, takže jsme vlastně součástí přírody a že to je nějaký vyváženej systém, který bychom měli brát v potaz a že se nemůžeme dívat jenom sobecky na to, jak je krátkodobě zbohatnout, ale že jsme součásti přírody a že bychom se na tu přírodu měli brát ohled.
00:35:15 Michal Kočí
To je zajímavý. Četl jsem na vašem LinkedInu asi 3-4 měsíce zpátky. Dnes je to 10 let, co jsem málem nastoupil do letadla, který havarovalo. Tohle to vás taky nějak ovlivnilo?
00:35:29 Josef Dvořáček
Tak určitě, letos to bylo skutečně deset let. A jestli teda ten příběh vysvětlí posluchači? Já jsem, my jsme měli takový zvyk, že jsme s mojí ženou máme tři děti a chtěli jsme vždycky strávit nějaký jeden, dva dny nebo víkend třeba čas od času s jedním jenom z těch dětí, protože Když jezdíte jako rodina, pořád jako banda těch dětí dohromady, tak ty jednotlivé děti se třeba chovají jinak, nebo nemůžete s něma promluvit. Můj syn byl velký fanoušek Barcelony, takže já jsem si naplánoval takovou cestu, že pojedeme na zápas FC Barcelona, tehdy hráli z Real Madrid. To bylo v březnu 2015 a že to spojí mi s nějakou takovou návštěvovou biofarmy, kterou jsme měli tam nedaleko Barcelony ve Španě a zkušit se tam pojedu podívat a že si vlastně uděláme takovej krásnej víkend. A úplně těsně před tím, než jsme měli odletět, tak jsme to vlastně stornovali a bylo to díky manželce, já jsem byl hrozně naštvaný a vzpomínám si do dnes, že jsme se na ten zápas ty Barcelony s tím Real Madrid dívali v neděli večer Barcelona vyhrála tuším 2-1, vím, že to bylo jako nějak těsný a že jsme hrozně litovali s mým synem, že jsme tam nebyli. No a potom ve čtvrtek jsem si dělal vlastně pořádek v mých mailech a zjistil jsem, že jsme já a můj syn měli laténky do letadla, který ten německý pilot společnosti German Wings navedl do skály ve francouzských alpách a tehdy nikdo nepřežil. To byla ta havárie, kdy ten pilot byl psychicky nemocný, on se zavřel v té kabině a navedl celý to letadlo do skály. Vlastně úplně jsem si uvědomil, jak v tu neděli večer jsem nadával manželce za to, že jsme nemohli být na tom zápase. A v ten čtvrtek jsem to viděl z úplně jiného uhlu pohledu, kdy jsem si uvědomil, že jsme se vlastně s mým synem znova narodili. A když prožijete něco tak hlubokýho, tak vlastně najednou přemýšlíte na takovýma otázkama, co byste dělali, jak byste žili nebo podnikali, kdybyste věděli, že zítra zemřete. A tam musím říct, že najednou nepřemýšlíte na tom, jak velká je vaše firma, kterou jste založil, nebo jakou entitu jste vyprodukovali, kolik peněz jste vydělali, nebo kolik peněz jste dali na charitu, v jakým podcastu jste mluvili, nebo jestli o vás psali ve Forbesu, ale že to, co ve vás zůstane, jsou jenom ty vztahy s těma nejbližšíma, jak ji vybudujete jaký otisk necháte tady. A to mě taky vedlo k tomu, že ten život tady je krátkej, že každej den života je dar a že máme odpovědnost k tomu, abychom to, co tady děláme, jak se chováme k nám, k sobě navzájem, k lidem, který zaměstnávame, k naší rodině, tak že máme odpovědnost a že máme tu příležitost, aby jsme to tady ten svět udělali trochu hezčí.
00:39:05 Michal Kočí
To je dobrý příběh. Možná i tohle se otisklo v té budově, kde teďka sedíme. Mohl byste posluchačům jenom přiblížit, kdybyste se chtěli jít podívat na exkurzi, co je vlastně tady čekat, co se vám podařilo vybudovat? Že vlastně tato budova je jedna z nejekologištějších budov v republice, říkám to dobře?
00:39:35 Josef Dvořáček
My jsme už od roku 2016-2017 začali přemýšlet, že nám to tady vlastně velmi těsný, ten areál Sonnentoru. My jsme celý ten areál vybudovali na místě brownfieldu, kde byl původně starý rozpadlý kravín. A uvažovali jsme, že nás čeká nějaké zásadní rozšíření. A protože od roku 2012 jsme otevřeli ten náš areál a začali jsme budovat návštěvnické centrum bylinkový ráj Sonentor, tak aby mohli kolemjdoucí turisté, návštěvníci kdykoliv k nám přijet a podívat se, udělat si takovou zážitkovou, exkurzi ve výrobě čajů, tak jsme měli velkou poptávku po tom, že by bylo záhodno to trochu zprofesionalizovat, tady tu prohlídku, a taky udělat tak, aby se nám ty lidi nepletli ve skladu, aby nezavazeli mezi jezdícím a vysokozdvižnými vozíky, aby je něco nesrazilo a tak dále. Tak jsme přemýšleli společně s projektanty a s mými kolegy z výroby, z logistiky a vůbec s administrativy jsme sedli a začali jsme přemýšlet, že bychom rádi vytvořili něco, co jednak bude splňovat ty nejpřísnější kriteria udržitelnosti a ekologie a jednak, že bychom do toho chtěli zakomponovat pro středem té firmy takovou nějakou prohlídkovou trasu, kde by ti návštěvníci mohli nakouknout do těch zákoutí výroby a podívat se, jak se ty čaje vyrábí. No a tak vznikl projekt na naši budovu Solis, jsme ji nazvali, to znamená slunce a v roce 22 to získalo cenu jako nejvíc udržitelná průmyslová budova ve střední Evropě. Díky tomu jsme získali nějaké ocenění, nějaký výhodnější úvěr atd. A musím říct, že z té budovy máme opravdu radost, že se chová téměř jako pasívní budova, má minimální spotřebu energie, vybudovali jsme tam tepelná čerpadla, používáme spoustu ekologických udržitelných materiálů, recyklovaných materiálů do příček, hliněné omítky. A tak dál, a tak dál. A musím říct, že se nám podařilo i scelit výrobu dohromady, zkrátit ty technologické trasy výrobní, to znamená, aby od toho pořezání té bylinky, co nejkračší cestou jsme ji dovedli zabalit do papíru, do krabičky, do nálevového sáčku, který potom se hermeticky uzavře a uchová si svoje aroma. Zároveň se nám povedlo u té budovy udělat takový tunel, kde je vybudovaná turistická trasa, kde se ti návštěvníci zachodí té firmy mohou se dívat, jak se vyrábí čaje. A to mě dělá velkou radost. Když tu firmu takhle otevřete, tak samozřejmě pro ty lidi je to zajímavé, protože málokterá firma na výrobu potravin je takhle transparentní a otevře se, většinou jsou zavřené, protože nechtějí, abyste to viděli. Jednou jsem byl v některé zpracovně masa a říkal jsem, ale to by bylo hrozně fajn, když jsem tam vcházel, aby vlastně všichni lidi viděli, tak jak u nás, jak se to vyrábí, ty vynikající klobásy a tak dále. Pak když jsem vyšel ven, tak jsem říkal, radši to nikomu neukazujte, protože rozumím tomu, že ve vašem zájmu je spíš, aby to nikdo neviděl. Tak si myslím, že my, když jsme to otevřeli a máme tam skla, kde ty lidi vidí až do té výroby, tak ty naše lidi, kteří tam pracují, tak to nutí k tomu, aby jsme si udržovali pořádek, aby jsme viděli, že nám každej vidí do talíře, aby jsme skutečně ty postupy a tak dále dělali čistě, poctivě, tradičně a aby to skutečně mělo glanc a nemůžeme si dovolit prostě mít tady nějaký nepořádek, protože to oko našeho návštěvníka vidí všechno a dělá by nám to špatnou reklamu. Takže ta transparentnost nás drží, jak se říká, v lati, aby jsme byli skutečně pořád dobří, aby jsme dbali na tu kvalitu a na tyto věci. A zároveň vnímám, že ten návštěvník, který nás navštíví, vnímá, že to děláme opravdu dobře, poctivě. A část těch návštěvníků, které nám přijdou, tak nadchneme natolik, že se stanou natrvalo našimi zákazníky, že poznají, jak se potom až přijdou domů, tak ochutnají ty naše čaje a ty jiné čaje a řeknou, to nám opravdu chutná dobře. Buďto si čaje Sonnentor koupíme sem tam na Vánoce jako dárek, anebo si je budeme kupovat pravidelně. Ať je to tak, nebo tak, tak jsme vděční za každého, kdo sem tam se stane naším zákazníkem, podpoří tu naši myšlenku a tím, že podpoří naši myšlenku, tak vlastně může podpořit i to ekologické hospodaření a vlastně nepřímo i ty naše farmáře, sedláky, kteří se chovají hezky v té krajině a přírodě kolem nás a tím vlastně zlepšují i tu krajinu.
00:42:45 Michal Kočí
Já musím fakt doporučit. Viděl jsem pár fotek před tím, než jsem přijel a přišlo mi to hezký, ale nevěděl jsem, že to bude i takhle vlastně jako velký. Celá ta expozice stojí za to, kolik lidí vás přijede navštívit do Čejkovic? Přece jenom není to u žádného velkého města.
00:43:09 Josef Dvořáček
Tak my jsme byli v opravdu překvapení, že tady ta nová trasa, která je myslím, že i hezky, velmi architektonicky zvládnutá, tak v loni tady bylo kolem 80 tisíc návštěvníků. Takže vlastně už dneska v uvozovkách trošku konkurujeme nějakým výletním turistickým cílům, který jsou třeba dělaný profesionálně. A my to máme spíš jako doplněk, ale přesto dneska už v turistice zaměstnáváme asi 25 lidí celoročně a v sezóně nám pomáhá další desítky brigádníků, který obhospodařují naše zákazníky, ať už v kavárně, prodejně, nebo třeba i doprovodnými programy, které tady děláme pro rodiny s dětmi atd. 80 tisíc dít, to je dobrý výsledok. Máme z toho radost a samozřejmě i provoz toho návštěvnického centra nám pomáhá. marketingově dát vědět o naší značce a díky tomu nemusíme třeba dodávat naše produkty do národních řetězců nebo balit nějaký privátní značky, který nemají žádný jméno, ale můžeme skutečně podporovat kvalitní české zemědělce, kvalitní české bylinkaření. Můžeme tyhle věci vykupovat a skutečně držet kvalitu a nemusíme se podbízet a vykupovat nějaké podřadné byliny, které bychom třeba potom prodávali do nadnárodních řetězců.
00:45:10 Michal Kočí
V tom segmentu zdraví, i v České republice, jsou firmy, které to dělají dobře, ale potom není už moc těch, kterým se zároveň podaří. že jsou i jako úspěšní, že dejme tomu zaměstnávají zajímavý počet lidí, že ta firma je ekonomicky stabilní. Vám se daří i v zahraničí, což podle mě je dost velký specifikum. V jaké zemi jste nejsilnější a proč si myslíte, že i třeba, když jsem ve Španělsku, tak v malinkatém obchodě se zdravou výživou najdu vaše produkty. Proč si myslíte, i tam ten zákazník vlastně má zájem.
00:45:45 Josef Dvořáček
Tak postupně za těch 33 let, si myslím, že jsme si vydobili jako tady v té oblasti bio, nebo jak se řekne ten organic segment, v zahraničí velmi silný postavení a patříme si myslím dneska v Evropě Sonnentor nějakým třem, čtyřem nejvýznamnějším značkám. Takže když a díky tomu, že jsme naprosto striktně trvali a podařilo se nám, že nikde nedodáváme do nadnárodních řetězců, tak jsme i svým způsobem velmi vyhledávaným artiklem právě do těchto specializovaných zdravých výživ, do organik marketů, který jsou třeba prodejny kolem 200-300 metrů čtverečních a který mají jenom bio, výrobky, tak tam jsme velmi vyhledávaným partnerem, takže máme dneska velkou obchodní distribuci, myslím, že ve všech zemích Evropské unie, ale jestli jste na nás narazil ve Španělsku, tak v těchhle zemích je to spíš okrajově. My dneska máme obrat kolem 480 milionů, takže tak nějak asi letos pokoříme té půl miliardy a z toho polovinu prodáme tady v České republice. a tu polovinu exportujeme a z té poloviny většina toho exportu skončí v německy mluvících zemích, v tom segmentu DACH zemí. Je to Německo, Rakousko, Švýcarsko a Severní Itálie. Jsou to země, které jsou, co se týče chutí a kuchyní, velmi podobné České republice. Já si všimám toho, že babičky v Rakousku, v Bavorsku, v severní Itálii vařily podobné knedlíky, podobné buchty, podobné bylinky, užívaly jakomi tady. Možná i díky Rakousku, uhersku, nevím, tak nějak to. Ale když třeba už přijedete do Polska, tak ta kultura té kuchyně je tam úplně jiná. Oni pijí daleko méně bylinkové čaje, daleko víc jsou ovlivněni třeba tou anglickou kulturou, černých, zelených čajů, měli přístavy atd. Takže tam třeba se ten podíl bylinkových čajů je daleko menší než v německých mluvících zemích. Takže tam třeba nejsme tak úspěšní, nebo třeba v Anglii, nebo v severní Francii taky, ale jinak myslím, že právě v těch zemích jako německým mluvících máme velmi dobrý jméno a patříme určitě k top dvěma nejsilnějším značkám v oblasti čajů a koření.
00:47:10 Michal Kočí
To je super, pro mě přijde, že dost často jakoby pak nějaký značky nebo lidi, který dělají něco kvalitně, tak říkají, nám se za stolik nedaří ekonomicky, protože to děláme dobře, ale já si myslím, že to jsou dvě veličiny, které se jako nevylučují, vy jste toho příkladem, nebo co si o tomhle myslíte, protože samozřejmě někdy musíte ekonomicky v něčem couvnout, protože si chcete zachovat tu kvalitu, to je jasný, ale podle mě se to nevylučuje. Nebo?
00:47:40 Josef Dvořáček
Musím říct, že v tomhle jsme měli trochu štěstí, že máme rakouského společníka a že ten přístup na rakouský-německý trh nám v tom díky tomu byl trochu jednodušší. A vnímám, že tady v České republice je obrovský problém toho, že je tady obrovský podíl potravin, které se prodávají pouze v nadnárodních řetězcích. A díky tomu i kvalitní české firmy, které zpracovávají biopotraviny, nakonec říkají mě, Jozefe, my musíme do těch řetězů prodávat, my musíme, protože jsme koupili stroj, abychom to kvalitně zabalili, pomleli nebo něco, s tím udělali a díky tomu musíme mít i ty objemy a někam to prodat, někam to udat. Ale prodávat do těch řetězců je začarovaný kruh, oni vás tlačí cenou, nakonec na tu kvalitu až tak nedbají, stačí na tu certifikaci jenom nějaký razítko, dost často setkávám třeba v naší branži, že ty byliny, které tam jsou zabalené, je to nějaký jako čaj, který se prodává v nějakém supermarketu jako bio private label, tak je to bylina stará třeba 6-8 let a s tou naší bylinou to nemá vůbec nic společného.
00:49:25 Michal Kočí
Já si myslím, že byste se shodovali se všemi těmi farmáři, co my se vídáme, že je to vlastně stejné, že buď musíte být schopni si vybudovat ten vlastní odbyt a nebo vás ty řetězce požerou.
00:49:35 Josef Dvořáček
Ale je to, musím říct, že tak je to o té trpělivosti. Vy samozřejmě dneska přijedete k nám tady do Sonnentoru a vidíte firmu, kterou jsme krůček po krůčku se všemi penězi, které jsme pořádávali zpátky do té firmy, budovali 33 let. A dneska přijde nějakej mladej kluk, který po třech letech mi řekne, bole je to těžký, tam musíme do těch řetězců jít atd. A že to je taky o té trpělivosti, že samozřejmě my prodáváme spoustu těch našich výrobků jenom do malých obchůdků, máme síť obchodních zástupců a dovedeme vychystávat objednávky po třech tisících korunách. Takže potom ale, když vezmeme ten celkový objem, tak musím říct, že žádný zákazník u nás nemá větší obrat jak 5%. A to je velmi důležité proto, protože máme diverzitu našeho odbytu postavenou tak, že nás nikdo nemůže držet pod krkem a nikdo nás nemůže jako kdyby ohrozit z toho titulu, že by řekl my u vás bereme 50% a jestli tak prostě od vás teď odejdeme a najednou by nám tady zůstali lítí stroje, vykoupený byliny atd. a nedovedli bychom garantovat ten odbyt. Takže tohle třeba je věc, na kterou jsem hodně myslel, aby ta diversifikace toho odbytu byla postavená tak, aby jsme nebyli závislí na jednom zákazníkovi.
00:51:00 Michal Kočí
Když vás zákazník hledá tak, kde všude vás může najít, předpokládám, že máte třeba na webu nějakou mapu malých obchodů, kde jste, nebo přímo na e-shopu?
00:51:20 Josef Dvořáček
Tak my dneska prodáváme ty naše vlastní prodejní kanály, tak je to Tady to naše návštěvnické centrum Bylinkový ráj v Čejkovicích, kde máme velikou prodejnu, kde máme i tu zážitkovou trasu, ten základní, který to může projít, nakoupit si tady sazenice, udělat si ochutnávky, máme tady ochutnávkou kavárnu, čajovnu, takže to je skutečně jako pár exelentních věcí, tak bych si představoval, že by to mohlo být i v dalších velkých městech, ale ty nájmy na pronájem prodejen jsou v České republice hodně drahé, takže potom máme síť prodejen vlastních, takže máme teďka prodejnu v Brně, v Praze, chystáme otevření nové prodejny v Olomouci a chtěli bychom jich v dalších městech postupně expandovat, dvě, tři prodejny ročně otevírat. No a potom máme svůj e-shop, který je vlastně ten vlastní kanál, kde ti zákazníci si můžou všechno vybrat a do 2. dne to dostanou e-shopem a potom máme síť takzvaných partnerských prodejen. To jsou obchody, kde mám vybudovaný shopping shop, kde vlastně část té prodejny jsou skříně Sonnentor. Je to krásně vybavené grafikou, kde jim dodáváme naše produkty, know-how, školíme ten personál, to znamená, že ten personál k nám přijede sem do Čejkovice, absolvují tady prohlídku i ochutnávky. Říkáme v čem je ten rozdíl od těch čajů a tohle je taky velmi široká síť, myslím, že těch partnerských prodejen, co máme kolem stovky a potom máme síť zdravých výživ bioprodejen a vlastně tady těch specializovaných prodejen s lepšími potravinami, kde ty prodejny jsou specializované skutečně na zdravý životní styl, na zdravé potraviny, takže tohle je taky významný kanál. No a potom je to i dárkový segment, to znamená máme i knihkupectví, zahradnictví, jako prodejna dárků, kde my se snažíme ty naše produkty udělat tak, aby byly hezké i ty etikety, aby byly nějakým způsobem hravé, zajímavé, veselé. A oni jsou strašně dobře popsány. Ano, že není to čaj na nachlazení, ale je to čaj Knedlík v krku. Chceme to vlastně dát tomu nějakou emoci, nechtěli jsme dělat nějaký další čaj na průdušky, na prostatu atd. Ale chtěli jsme... spíš to nějak hezky pojmenovat, to znamená pro děti na rýmu je to usmrkánek, nebo na nachlazení je to Kuc kuc, a potom máme čaj Dobrá nálada, Anděl strážný, máme čaj Rodinná pohoda a vlastně to jsou věci, které si myslím, že ty lidi si koupí, že je to nějaký hezký. že to se jim líbí, že ten čaj má nějakou emoci a zároveň jsou překvapeni, že v tom dárku potom najdou něco, co by vůbec nečekali, protože většinou se jako dárky zabalí takové nějaké ty levné čaje nebo čokoládky a hezky se to zabalí, ale oni to rozbalí a je v tom fantastický čaj a takže nám dávají pěknou zpětnou vazbu a třeba mnozí z nich se potom stanou našimi zákazníky.
00:53:00 Michal Kočí
Já vám dám zpětnou vazbu na Balzám na nervy. Ten občas, když je to jako hodně, říkám tak tohle dneska potřebuju.
00:53:08 Josef Dvořáček
Jo, patří k nejprodávanějším čajům. A je to tady v České republice, takže možná je to hezký název, který se nám povedl, ale možná s těma nervama je to tady na pováženou.
00:53:12 Michal Kočí
No a zejména v zimním období, kdy to tolik nesvítí. To je hezký. Kolik vy máte produktů ještě?
00:53:17 Josef Dvořáček
Tak my celkově máme přes 600 produktů, jsou to primárně kořenící směsi, bylinné čaje, černé čaje, ovocné čaje, zelené čaje, rojbosy, dětské čaje, porcované nebo sypané a potom je to spousta produktů, v kterých jsou nějak obsaženy naše byliny nebo koření, takže máme i nějaký zeleninový bujóny na polévky, Máme biosirupy, které jsou slazené jenom jablečnou šťávou, nerafinovaným cukrem. Velice oblíbený, který právě obsahují vyluhovaný naše byliny. Takže tady máme už dneska vlastní projekty na pěstování kávy v Nikaragui a v Peru, takže máme i svou kávovou řadu. Takže těch produktů je spousta, ale samozřejmě takový ty nejprodávanější těch je tak 200. A ty potom si koupíte dneska bych řekl skoro po celé Evropě takhle v těch specializovaných bioprodejnách a z toho mám velkou radost. A dokonce teďka jeden můj kamarád byl na výstavě světové v Japonsku a potom si udělal nějaký čas na Okinavě a posílal mě naše čaje s japonskou etiketou z Okinavy, tak to mě udělá velkou radost. Tam prodáme jenom tak jako okrajově, řekněme, nějakých 20-30 tisíce euro, nebo nevím, no. ten obrat, takže je to spíš taková třešnička na dortu, ale je to hezký, že učíme Japonce pít bylinkové čaje, protože jinak Japonsko považuji za takovou meku čajů, ale spíše tak v zelených.
00:54:15 Michal Kočí
A vy máte etikety přeloženy do 55 jazyků?
00:54:17 Josef Dvořáček
Ano máme, takže najdete tady etikety v hebrejštině, to znamená do Izraele dodáváme Japonsko, Nový Zeland a Austrálie, pak je nějaké asijské státy, určitě Amerika, spojený státy a potom všechny země Evropy.
00:54:50 Michal Kočí
To je krásný. Pane Dvořáčku, já vám moc děkuju, že jste si na nás udělal čas. Naši poslouchači se nás často ptají na různé typy, kde kupovat sýry a podobně, tak můžu říct, že u nás v kanceláři více méně všichni mají v šuplíku nějaký čaj od vás, takže jsme to můžeme posvětit, doporučit. No a děkujeme za to, co děláte a doufám, že jednou si nás ještě uděláte čas. a třeba uděláme nějaký další díl o čajích, o kořeních a podobně.
00:55:08 Josef Dvořáček
Děkuji za návštěvu a těšíme se, kdo máte zájem, tak přijďte se podívat do našeho návštěvnického centra v Čejkovicích u Hodonína a určitě poznáte, jak se pozná dobrý čaj.
00:55:16 Michal Kočí
Doporučuji a jdu nakupovat. Mějte se krásně. Nashledanou.
00:55:18 Josef Dvořáček
Nashledanou.
