Některé látky s mimořádnými účinky na zdraví bohužel v přirozené potravě přijímáme velmi zřídka

Kdo by si nepřál být stále mlád? Každý z nás si někdy pohrával s myšlenkou věčného mládí nebo zpomalení procesu stárnutí a fyzických změn, ke kterým v lidském organismu v průběhu času dochází. V celé historii lidstva se hledala receptura nebo elixír umožňující omlazení a věčný život. Přestože žádný elixír zatím nikdo neobjevil, trik na to, jak dlouho zůstat zdravý a v kondici fyzicky a duševně, jak mít méně vrásek a krásnou pleť, dokáže i sama příroda.

Bohužel některé z těchto přírodních nutrientů, které mají blahodárné účinky na náš organismus a pomáhají naše buňky chránit před oxidativním stresem, se nám z dnešní moderní stravy zcela vytratily nebo je přijímáme jen v zanedbatelném množství. A tak určitě stojí za to, je do našeho jídelníčku vrátit.

Co se v tomto článku dozvíte?

1. Co je oxidační stres?
2. Antioxidační kapacita organismu
3. Plnospektrální přírodní vitamín E, který je nesrovnatelný s tím běžně dostupným
4. Co je Astaxanthin?
5. Jaká je bezpečná dávka astaxanthinu?
6. Co si z článku odnést?

Vědecká komunita se intenzivně věnuje studiu anti-agingu a objevování příčin stárnutí. Jednou z nejuznávanějších teorií je teorie oxidativního stresu, která naznačuje, že stárnutí je přirozený proces, který vzniká v důsledku molekulární poruchy vzniklé působením volných radikálů na buněčné úrovni ^[1].

Volné radikály jsou velmi reaktivní a nestabilní molekuly. Agresivní jsou zejména tím, že vytrhávají elektrony z ostatních atomů či molekul, způsobují tak řetězové reakce za vzniku dalších radikálů a tím poškozují buněčnou strukturu. Volné radikály vznikají nepřetržitě v našem těle, bez nich by v podstatě nemohly fungovat metabolické procesy. Náš organismus je právě proto vybaven antioxidačními mechanismy, které vzniklé radikály drží takříkajíc na uzdě a účinně je odstraňují. Problém nastává ve chvíli, kdy se volné radikály navýší do takové míry, kdy naše tělo už není schopno je účinně neutralizovat. Vzniká zde nerovnováha označovaná jako oxidační stres.

Co je oxidační stres?

Oxidační stres, způsobený vysokou koncentrací volných radikálů a dalších vysoce reaktivních látek, je považován za příčinu narušení buněčných složek a rychlejšího stárnutí buněk. To úzce souvisí s projevem celé řady onemocnění, civilizačních chorob a s rychlejším stárnutím organismu.

Vznik volných radikálů nemůžeme zcela zastavit, vznikají přirozeně během metabolických procesů a je nutné podotknout, že ne všechny jsou „zlé“. Bez nich bychom například nemohli vůbec přetvářet potravu na energii. Některé z nich, např. oxid dusnatý, jsou nezbytné a důležité pro signalizační procesy a další fyziologické funkce, jako je udržování cévního tonusu a lepší zásobování tkání kyslíkem.

Důležité je tedy udržet volné radikály na uzdě, aby se nemnožily a nevítězily nad možnostmi našeho organismu.

Léčba a výzkum se stále více zaměřují na to, jak udržet rovnováhu mezi počtem volných radikálů a schopností těla je redukovat, léčit patologické procesy a upřednostňovat ty fyziologické.

ProLife

Antioxidační kapacita organismu

Nejlepšími spojenci v boji proti volným radikálům a oxidačnímu stresu jsou antioxidanty, které jsou schopny volným radikálům věnovat chybějící elektron, ale samy zůstávají stabilní molekulou a mohou tak zastavit nebezpečné řetězové reakce poškozující naše buňky. A právě proto, že se naše tělo musí každou vteřinu vyrovnávat s nově vznikajícími radikály, je vybaveno hned několika antioxidačními mechanismy. Znamená to, že organismus si sám tvoří řadu tzv. endogenních antioxidantů (např. superoxiddismutáza, kataláza, glutathionperoxidáza). Ke správné funkci těchto molekul však současně organismus potřebuje mít dostatek ostatních látek jako zinek, selen, železo a další nutrienty.

Dnešní uspěchaná moderní doba na nás klade ale extrémně vysoké nároky. Znečištěné prostředí, množství toxických látek a chemikálií, všudypřítomný stres, nekvalitní strava – to vše zvyšuje nápor nových radikálů, se kterými se musí organismus vyrovnávat. Proto se nemůžeme spoléhat jen na tyto přirozené mechanismy našeho těla. Boj proti volným radikálům lze podpořit stravou bohatou na antioxidanty a suplementací dalších látek, schopných účinně zmírnit škodlivý vliv volných radikálů. Které potraviny jsou na antioxidanty nejbohatší, popisujeme v článku Vše o antioxidantech a polyfenolech: jak fungují a ve kterých potravinách je najdete.

Plnospektrální přírodní vitamín E, který je nesrovnatelný s tím běžně dostupným

Vitamín E je známý tím, že přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem. Jako látka rozpustná v tucích působí především v buněčných membránách. Většina lidí má však tendenci spojovat vitamín E pouze s tokoferoly. Ve skutečnosti se vitamín E skládá z 8 strukturálně si podobných forem: 4 tokoferolů a 4 tokotrienolů. Výzkumy naznačují, že méně známé tokotrienoly mají díky své struktuře některé biologické vlastnosti, které tokoferoly nemají. V laboratorních studiích a studiích na zvířatech se zkoumá jejich možný ochranný vliv na nervové buňky, játra nebo srdce a cévy, studií u lidí je však zatím málo ^[2].

Tokotrienoly jsou látky, které naše tělo neumí syntetizovat, a proto je lze získat pouze prostřednictvím stravy nebo suplementace. Na rozdíl od známějších tokoferolů jsou tokotrienoly v rostlinné říši méně rozšířeny a lze je nalézt pouze v určitých zdrojích, jako je olej z rýžových otrub, ječmen nebo oves. Nejbohatšími zdroji jsou palmový olej z palmy olejné (Elaeis guineensis) a semena anatu ^[3]. Oficiální doporučený denní příjem tokotrienolů stanoven není, doporučení pro vitamín E se týkají pouze alfa-tokoferolu ^[4]. Protože se tokotrienoly vyskytují jen v několika potravinách, které běžně nejíme, mohou být jejich zdrojem i doplňky stravy nebo funkční potraviny. Více o nich najdete v článku Znáte tokotrienoly a jejich jedinečné zdravotní benefity?

Velmi důležitou úlohu hraje forma vitamínu E, přičemž zcela zásadní je zvolit přírodní formu před tou syntetickou. Syntetický alfa-tokoferol má při stejné hmotnosti jen zhruba poloviční biologickou aktivitu než přírodní forma ^[4]. Zdrojem, který pro výrobu ProLife využíváme, jsou plody červené palmy.

Co je Astaxanthin?

Astaxanthin je látka, která se chemicky řadí mezi karotenoidní barviva. Je to další super molekula, o které v budoucnu ještě mnoho uslyšíme. Astaxanthin dokáže neutralizovat volné radikály, aniž by se sám poškodil nebo začal působit prooxidačně ^[5]. Tyto jedinečné vlastnosti jsou připisovány především chemickému uskupení této látky. Zatímco některé látky jsou rozpustné ve vodě a pouze ve vodním prostředí také fungují (například vitamín C), jiné jsou rozpustné v tucích a své vlastnosti uplatňují zase jen v prostředí tukové povahy (například koenzym Q10, který chrání buněčné membrány).

Astaxanthin je však zcela výjimečný, neboť může působit jak ve vodním prostředí, tak v prostředí tukové povahy. Jeho molekula má na obou koncích polární skupiny, a proto se dokáže zabudovat napříč celou buněčnou membránou a chránit ji zevnitř i na jejím povrchu ^[5].

Lidské tělo neumí astaxanthin syntetizovat a je možné jej získat tedy jedině ze stravy. Je obsažen v mase krevet, humrů a divokých lososů, kterým dodává charakteristické růžové zbarvení. Tím nejbohatším zdrojem však zůstává mikrořasa Haematococcus pluvialis, která ho může obsahovat až 3,8 % své sušiny ^[6].

V přírodě si mikrořasy vytváří toto barvivo jako ochranu před stresovými podmínkami prostředí. Během léta, kdy rybníky začnou vysychat, astaxanthin totiž umožňuje mikrořasám zachovat si nepoškozenou DNA. Jsou tak připraveny znovu růst v období, kdy přijde opět další déšť, i když to bude trvat mnoho let.

Tyto nebývalé vlastnosti, které chrání rostlinnou a zvířecí říši, mohou stejně tak dobře sloužit v řadě zdravotních benefitů i nám lidem. Proč astaxanthin kombinovat s vitamínem E, vysvětlujeme v článku Skutečná síla antioxidantů: Proč kombinovat astaxanthin s vitamínem E?

Jaká je bezpečná dávka astaxanthinu?

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) stanovil pro astaxanthin přijatelný denní příjem 0,2 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Pro dospělé považuje za bezpečné až 8 mg astaxanthinu denně z doplňků stravy, a to včetně astaxanthinu z běžné stravy, například z ryb a korýšů ^[7]. Toto hodnocení se týká dospělých, u dospívajících by se při této dávce celkový příjem dostal na hranici přijatelného denního příjmu.

Co si z článku odnést?

Zdroje:

[1] Harman D. Aging: a theory based on free radical and radiation chemistry. Journal of Gerontology, 1956; 11(3): 298–300. https://doi.org/10.1093/geronj/11.3.298

[2] Comitato R, Ambra R, Virgili F. Tocotrienols: a family of molecules with specific biological activities. Antioxidants, 2017; 6(4): 93. https://doi.org/10.3390/antiox6040093

[3] Sharif M, Khan DA, Farhat K, Noor M, Khan MA, Rafique S. Pharmacokinetics and bioavailability of tocotrienols in healthy human volunteers: a systematic review. Journal of the Pakistan Medical Association, 2023; 73(3). https://doi.org/10.47391/JPMA.6008

[4] National Institutes of Health, Office of Dietary Supplements. Vitamin E: Fact Sheet for Health Professionals, 2021. https://ods.od.nih.gov/factsheets/VitaminE-HealthProfessional/

[5] Kidd P. Astaxanthin, cell membrane nutrient with diverse clinical benefits and anti-aging potential. Alternative Medicine Review, 2011; 16(4): 355–364. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22214255/

[6] Ambati RR, Phang SM, Ravi S, Aswathanarayana RG. Astaxanthin: sources, extraction, stability, biological activities and its commercial applications – a review. Marine Drugs, 2014; 12(1): 128–152. https://doi.org/10.3390/md12010128

[7] EFSA Panel on Nutrition, Novel Foods and Food Allergens (NDA). Safety of astaxanthin for its use as a novel food in food supplements. EFSA Journal, 2020; 18(2): 5993. https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/5993