Lidé v Japonsku se mohou pyšnit zázračnou vitalitou. Velmi nízký výskyt kardiovaskulárních onemocnění a vysoká tvrdost kostí i u starší generace se přisuzuje tradičnímu národnímu pokrmu nattó, kteří tamní obyvatelé ve vysoké míře konzumují. Připravuje se ze sójových bobů, které nechají fermentovat působením bakterie Bacillus subtilis natto - a je největším zdrojem vitamínu K2.
Kromě toho, že je tato japonská národní pochoutka neskutečně výživná a plná nutrientů, je také díky nakvašené bílkovině i velmi dobře stravitelná. Proč se ale dává do souvislosti právě s prevencí proti onemocnění srdce, cév a kostí? Je to totiž největším a dá se říci možná i jediným zaručeným zdrojem vitamínu K2, navíc až z 90% v té biologicky nejvyužitelnější formě MK-7. Uvádí se, že 100g nattó obsahuje až 1000µg vitamínu K2 (doporučená denní dávka pro K2 není ještě přesně stanovena, ale uvádí se denní příjem mezi 80 – 200µg).
V malém množství a v méně využitelné formě MK-4 se pak nachází vitamín K2 i v dalších fermentovaných potravinách, jako jsou pickles nebo kysané zelí.
Jsme závislí jen na příjmu potravou?
Lidský organismus je dokonalou a velmi výkonnou chemickou továrnou a mnoho látek nezbytných k životu si dokáže vyrobit. Stejně jako zvířata si například dokáže přetvořit vitamín K2 z rostlinné formy K1. Pokud by si jej dokázal vytvořit dostatečné množství, pro nás by to představovalo další skvělý zdroj dostupný z mnoha potravin, neboť vitamín K1 je uložen v membránách chloroplastů rostlin a najdeme jej všude tam, kde je zeleno – brokolice, rukola, petržel, špenát, kapusta, ale třeba i v kiwi. Bohužel tato syntéza v našem organismu není dokonalá a množství není dostačující na pokrytí denní potřeby.
Částečně by K2 měli dokázat tvořit i bakterie osídlující náš trávicí trakt. Ani zde však není stále jasné, zda náš mikrobiom dokáže vyprodukovat dostatečné množství. Navíc naše střevní bakterie ničí antibiotika, nevhodná strava a další faktory. Zásadně se tak mění jejich rozmanitost a tyto odchylky tak mohou souviset nejen s manifestací různých chorob, ale také s nedostatečnou prací našich střevních bakterií.
Živočišné produkty ano, ale ... na chovu záleží
Kromě zmíněných fermentovaných potravin pochází K2 z původu živočišného. Najdeme jej ve vejcích (32µg na žloutek), másle (15µg), mléce, některých sýrech (gouda – přibližně 50µg) a mase (kolem 5µg – záleží na typu masa). Všechny tyto zdroje obsahují zejména formu MK-4.
Ale... Zvířata si přetváří vitamín K2 v těle z vitamínu K1, tedy ze zelených rostlin na pastvě. Lépe řečeno, mají tu schopnost si jej přetvářet za přirozených podmínek. Tuto schopnost ztrácejí pokud přestanou spásat trávu a jsou krmeny geneticky upravovanou kukuřicí a sójou. Takže pokud skutečně chcete přijmout alespoň malé množství vitamínu K2, vybírejte živočišné produkty od farmářů a z biochovů (maso a další mléčné výrobky z chovů podle prastarých a tradičních zásad mají pochopitelně mnoho dalších benefitů, včetně ekologického faktoru a rozdíl poznáte i v chuti).
Dokážeme si zajistit adekvátní denní příjem?
Pokud si chcete zajistit dostatečný příjem vitamínu K2, měli byste vědět, že patří mezi vitamíny, které se velmi těžce doplňují z dnešní moderní stravy. Pokud nejste milovníkem nattó kvašené sóji, dobře prokvašeného zelí a nedopřáváte si kvalitní vejce, maso, mléko a sýr ze zvířat volně se pasoucích, s největší pravděpodobností nemáte dostatečný příjem vitamínu K2. Navíc ono doporučené množství na den představuje na nejvíc konzumované potraviny minimálně 3 žloutky denně a 2 hrudky másla, což ne každý běžně zkonzumuje. Naštěstí pro vitamín K2 není známá toxicita, a tak můžeme bez obav sáhnout po kvalitním doplňku stravy. A zejména pak, pokud zvýšíte příjem vitamínu D3. Tyto 2 nutrienty působí synergicky a jeden bez druhého neplní svou funkci dostatečně.
