Velmi populárním tématem v posledních letech je přerušovaný půst, během něhož fáze jezení střídají fáze lačnění. Naše tělo je na občasné hladovění evolučně nastaveno a neustálý přísun potravin v nadměrném množství, navíc v nesprávném složení, pro něj představuje obrovskou zátěž. Postění je přirozeným způsobem očisty organismu a to nejen fyzické očisty, ale i mentální.
Co je půst? Která fáze je pro tělo prospěšná a kdy bychom se naopak měli spíše poradit s odborníkem? O metodách přerušovaného půstu a hladovění, jejich přínosu pro náš organismus a o tom, co přesně se děje v těle během postění jsme si povídali v dalším Trime podcastu s nutričním specialistou a naturopatem Jakubem Přibylem.
Transkript podcastu najdete níže na stránce.
Všechny díly můžete sledovat na Youtube, Spotify nebo Apple podcast
Podcast naleznete také na našem Youtube kanálu
Transkript podcastu:
Dobrý den, začíná další díl Trime Podcastu. Díky, že posloucháte. Vítejte. Tentokrát se budeme bavit o půstování a se mnou jsou tady opět staré známé tváře: Jakub Přibyl a Michal Kočí. Pánové, vítejte, ahoj.
Dobrý den, ahoj.
Dobrý den, ahoj. Zdravíme všechny.
Asi na Jakuba první otázka: jak vlastně, nebo co vlastně vůbec ten půst znamená? Co to je, co si pod tím můžeme všechno představit a co to není?
Já bych se asi vyhnul takovému tomu tvrdému půstu, což někdo označuje za hladovku, a to se asi počítá 24 hodin plus. 30 nebo 48 hodin, to už jsou takové léčebné půsty a to už spadá do klinické výživy. Ten člověk už by o tom měl opravdu hodně vědět a ideálně by měl být veden pod dohledem. Takže to potom není pro každého. A pokud se bavíme o takovém tom půstu ve smyslu, že si na chvíli odpočinu od jídla, tak to je třeba nějakých 15 či 16 hodin, něco kolem toho. To znamená, že vynechám snídani nebo večeři, a ono se to s lačněním přes noc, vlastně když spím, nasčítá.
Pro optimální zdraví a energii je klíčový dostatek minerálů. Mezi nejlepší zdroje patří hovězí maso, játra, čočka, dýňová semínka nebo špenát. Při půstování je důležité dbát na to, aby vaše jídla v krmném okně byla nutričně bohatá a pokryla veškeré potřeby organismu.
Možná bych začal tím, proč. Protože dneska strašně frčí intermittent fasting, je to poměrně populární. A potom je to asi u těch mladých, inovativních lidí, co jedou na podcastech Joea Rogana a podobně. A pak je ta starší generace, která o tom někde slyšela od babiček, ale v životě třeba nic takového neaplikovala a jedou pět jídel denně.
Proč má symsl se vůbec bavit o půstech?
00:01:41 JakubAsi bych tu otázku otočil. Opravdu dnešní problém v moderní době je takové to kontinuální pojídání. Organismus se neustále nachází v patologickém stavu postprandiálního období, tedy stavu po příjmu potravy, a je to nefyziologické. Po celou dobu, co tady na té planetě jsme, se prostě střídala období hladu a hojnosti. I dnes, pokud jsou to nějací lovci a sběrači, kteří žijí tradičním způsobem života, tak vlastně nemají ledničku a špajz. Takže to je něco, s čím naše tělo nepočítalo. Je to naše největší výhoda, ale současně i největší nevýhoda, protože s tím neumíme pracovat. Proto si myslím, že je dobře, že se o tom tématu mluví, a je to za mě jeden z nadřazených principů. Nemusím rozumět výživě, můžu dělat hodně věcí špatně, ale pokud tohle mám pořešené, tak je to obrovský zdravotní benefit.
To znamená, že my evolučně nejíme správně teď v této době?
Správně by se mělo... nebavme se o hladovce jako dva tři dny, to je fajn, ale nemusí to být pro každého. Ale takové to vylačnění a to, že vlastně nastane post-absorpční období, řekněme prostě nějakých těch 15 hodin a dál, tak to je něco, s čím to tělo počítá. Pokud tuhle metabolickou dráhu vypneme a v podstatě neustále tělo přeanabolizováváme a přeenergizováváme, a ještě výživou, která není úplně správně formulovaná, tak si tím zásadně škodíme.
V zásadě se dřív asi lovil mamut celý den a potom se třeba hojně večeřelo, což je tedy hodně dávno, ale dá se říct, že tam bude i nějaký historický kontext. Až potom průmyslové odvětví vymyslelo, že se má jíst pětkrát denně a hlavně pravidelně.
Jo, to byl, jak se ukazuje, největší omyl. A bohužel v tom spousta lidí žije dál.
Já bych se u toho jenom, Jakube, zastavil. Znamená ten největší omyl, o kterém teď mluvíš, že jíst třeba opravdu pětkrát denně po dvou až třech hodinách je prostě špatně?
Je to fakt sebelikvidace, neexistuje tam jediný racionální argument. Po určitou dobu nebo za určitých okolností to skutečně význam mít může a nemusí to být špatně, ale když to zasadím do kontextu dlouhověkosti a zdraví, tak pokud bych si měl vybrat, tak tohle nebude ta cesta.
Pojďme si možná k tomuhle říct, co na tom „pětkrát denně“ je špatně. Stačí v zásadě v bodech. Asi tam bude bod jedna, že se tělo musí pořád s něčím vypořádat, čili je pořád v té stresové fázi a musí trávit, a pak to určitě bude mít vliv na inzulín.
V podstatě jsi řekl ty hlavní body. Neustále se nacházíš v tom postprandiálním období, kdy je aktivovaná spousta humorálních působků, konkrétně tedy nejvíc asi funguje inzulín. Takže jsou tam pořád inzulínové píky. Proto je dneska třeba tolik populární strava lovců a sběračů, paleo dieta a podobně, kde touto složitou formulací jídelníčku tohle minimalizuješ. Dostaneš pod kontrolu inzulín tím, že dodržuješ skladbu talíře, živinovou rovnováhu atd. Ale mnohem většího efektu dosáhneš nutričním timingem ve smyslu časování jídla a frekvence jídla. A potom se můžeme bavit i o tom, do jakého časového okna to jídlo napasuješ. Když to budeš jíst ve 14 hodinách v tom dni, při stejných kaloriích jako v 10 hodinách dosáhneš úplně jiného výsledku a úplně jiného působení na organismus.
Přerušovaný půst a inzulínová rezistence: Jak zlepšit metabolismus?
Snížení frekvence jídel je jedním z nejúčinnějších nástrojů pro zvýšení inzulínové citlivosti. Pokud tělo neustále stimulujeme jídlem, buňky se stávají rezistentními, což vede k únavě a ukládání tuku. Správně nastavený půst pomáhá tyto procesy zvrátit.
Ještě možná k těm obavám z „pětkrát denně“ nebo podobných systémů – vlastně je to často takové to neustálé uzobávání. Předpokládám, že tam to bude souviset s jedním z morů dnešní doby, což je cukrovka druhého typu, tu má snad milion Čechů. Jak moc na to má vliv toto?
U diabetu mellitu druhého typu můžeš toho pacienta dostat do remise jenom tím, že mu snížíš frekvenci jídla. Začíná se na třech porcích, protože tam se zase nemůže jít do nějakých extrémů. Necháváš ho vylačnit a specificky to naformuluješ. Vlastně mu snížíš... ještě to možná řeknu jinak. Když budeš jíst opravdu pravidelně, tak se ti vlastně snižuje počet inzulínových receptorů, jejich denzita v mitochondriích.
Pojďte to nějak zkusit zjednodušit pro posluchače.
To neustálé pojídání – tělo se na to adaptuje. Je tam aktivovaná mTOR dráha a tělo se adaptuje na neustálý kontinuální přísun stravy. Jsi jako průtokový ohřívač. Jsou tam obrovské ztráty a je jedno, jaký jsi somatotyp, jestli inklinuješ spíš k pomalejšímu metabolismu a jdeš do tloustnutí a obezity, nebo jsi hodně vyštíhlený. Ten problém je pořád stejný – pro tělo je to opravdu nepřirozená zátěž.
Co je tedy vlastně ideální čas pro to jídlo? Jak bychom se měli stravovat?
Já bych udělal nějaký rozptyl. Myslím si, že cokoliv mezi jedním až čtyřmi jídly nebo porcemi jídla za den je v pořádku. S tím se dá pracovat. Cokoliv mimo to už je extrém a je to možné, ale říkám, za určitých okolností, po nějakou dobu a ve vztahu k něčemu.
Pojďme se možná podívat na ten půst jako takový. Teď se tady bavíme o tom, co se s tělem děje, když se jí špatně nebo ve špatných intervalech. Jak třeba dlouho se ty půsty drží?
Strašně záleží, v jakém tělesném stavu do toho půstu chceš vstoupit. Pokud je tvá dietní historie taková, že jsi byl zvyklý jíst vysokofrekvenčně 4x, 5x, 6x denně, tak do toho nemůžeš skočit po hlavě a dát si 18 až 30 hodin.
Co se s tebou stane, kdybys to udělal náhodou a naordinoval jsi to sám?
Asi jsou i případy, kdy ten člověk zemřel. Hodně je to o mentálním stavu, jak ten člověk věří tomu, co dělá, a ví, proč to dělá. Možná otázka, pro koho ty půsty nejsou vhodné: je tam několik skupin. Určitě ne pro batolata, tam je to jasné. A pak vlastně cokoliv dalšího řekneš, tak už je to k diskuzi. Samozřejmě těhotné a kojící ženy, ale pokud je ta kojící nebo těhotná žena na půsty adaptovaná, tak já tam zase problém nevidím. Pokud s tím chce ale začínat, tak je to nesmysl. Jinak v tom zásadní kontraindikaci nevidím. Senioři a extrémně hubení lidi asi nebudou chtít, aby to s půstem nějak přeháněli. Přesto jednou či dvakrát za rok nějaké občasné vylačnění jednoznačně prospěje. Ale nedělal bych to strategicky na nějaké pravidelné bázi.
Možná pojďme k těm základům. Snažím se a obrovsky mi vyhovuje, že dodržuji aspoň 13 hodin od posledního jídla k tomu prvnímu. To znamená večeře v sedm, snídaně nejdřív v osm. A minimálně třeba jednou týdně to mám 16 hodin. Začal bych u takového denního režimu, u každodenních pravidel. Mám třeba pravidlo 13 hodin, které mi skvěle vyhovuje. Jaký na to máš názor? Má to být víc, nebo méně?
Tohle se dá vztáhnout určitě na každého a není to vlastně půst. To je podle mě takové racionální pravidlo – nechat si aspoň 12 hodin na vylačnění od posledního jídla do toho, kterým ten den zahájíš.
To je za tebe i takové minimum?
To podle mě prospěje každému bez diskuzí.
Jak dlouho se na to třeba dokáže člověk adaptovat? Jak dlouho trvá ta adaptace?
Hodně to opravdu záleží na té dietní historii. Pokud ten člověk nebyl zvyklý jíst pravidelně, tak se na to adaptuje poměrně rychle, protože to pro něj nebude tak dramatická změna. Pokud byl někdo na vysokokalorické a vysokofrekvenční stravě, tak je potřeba adaptační čas prodloužit. Postupuje se opatrně. Něco, co zmínil Michal – že se nastaví poslední a první jídlo a nechá se tam ten 12hodinový prostor. To už pro někoho může být šok a pak se to pomaličku oddaluje. Vlastně nejlépe se pracuje s odloženou snídaní. Tam jsou ideální podmínky, především hormonální, jak do toho půstu pomalu nastoupit.
To je dneska obrovský trend, intermittent fasting těch 16 hodin, což je v zásadě nejsnazší a asi i nejméně rizikové. Mně to třeba jednou až dvakrát týdně skvěle vyhovuje na práci, kdy hlava jede pořád stejně a tělo se nemusí zaobírat trávením. Mám pocit, že když to člověk za ten týden fakt dodržuje, tak nárůst energie je tam opravdu znatelný. Co se týče těch 16 hodin, jak často je to vhodné jako první krok, jak s tím začít?
Pokud se toho někdo nebojí... nebo ještě možná obráceně. Mám opravdu hodně klientů, kteří trpí „hladofobií“ a mají představu, že když se nenasnídají, zemřou nebo se něco stane.
Ale já jsem to měl taky tak. Bylo nějaké dané pravidlo, že nejpozději za tři hodiny se musíš do něčeho kousnout.
Uvěříš tomu.
Já jsem to tak cítil. Tři hodiny a už jsem byl nepříjemný a tak dále.
A to tělo je tomu vlastně nějak přizpůsobené, když to máš v hlavě.
Jasně, to jsou ty vnitřní hodiny. Tak jako světlo a tma, tak i příjem potravy je takovým synchronizátorem.
Hlavně ten mozek vysílá signály: „Umírám, něco se děje.“
Tam je asi nejdůležitější, že se to dá přeprogramovat.
Jo, a mělo by to být tvým cílem, pokud se zajímáš o zdraví. Je to i lepší z hlediska produktivity práce a celé řady dalších faktorů. Takže jednou týdně bych zkusil tenhle intermittent fasting, odloženou snídani, a nechat to běžet. Jestli to odložíš na desátou, jedenáctou nebo dvanáctou, všechno se počítá. Tím získáš zkušenost. Zjistíš většinou, že se nic zásadního nestalo a že jsi překonal tu svoji obvyklou hodinku, kdy se tělo startuje (probuzení, světlo, budík a příjem potravy). A najednou to tam nepřišlo. Ty vnitřní hodiny jsou trošku zmatené, žaludek a parasympatikus se už na principu Pavlovova efektu startují, takže je dobré nebýt v prostoru, kde jídlo máš. Nebýt u snídaně. Blbé je, když chystáš snídani dětem a teď to poprvé zkoušíš, to jsou pro ty lidi muka. Je dobré, když třeba vypadneš do kanceláře a staráš se o práci. Věř mi, že ti bude líp a že si na to ani nevzpomeneš. Člověk je v dnešní době energeticky velmi dobře saturovaný. Jeho problém spočívá v tom, že se vlastně neumí do té depotní energie dostat. A v tom selhávají i počítači kalorií, nebo ti, co jedou pořád jen přes kalorie. Neuvědomují si to. Častý dotaz je: „Teď snížíš frekvenci jídla na dvě tři jídla za den, to by znamenalo, že musím v každém jídle sníst tisíc kilokalorií, abych doplňoval to, co jsem...“ Říkám: ne, ten princip je v tom, že se potřebuji dostat k těm kaloriím, které máš v podobě dvaceti kilo tuku kolem pasu. Jakmile ti dojde, že jsi těmi kaloriemi obalený a tvoje strategie, jak zhubnout, je pojídat další a další, tak to nedává smysl. Tvoje strategie je optimalizovat hormonální nastavení těla tak, aby s minimálním poškozením začalo využívat tvůj tělesný tuk.
Krásně jsi mě navedl na další otázku. Co se z hlediska benefitů děje, když překonám těch 12–13 hodin? V aplikacích na fasting se píše, co se děje 14., 15. nebo 16. hodinu, pak se prý vypíná trávení a tělo se přepne do odpočinkového modu. Dá se to takhle v jednoduchosti říct, aby si to lidé dokázali představit?
V jednoduchosti se v těch patnácti hodinách neděje nic moc zásadního. V tom post-absorpčním období nebo ráno na lačno jsou nejvyšší hladiny růstového hormonu. Takže to, co si lidi draze kupují jako anti-aging nebo do posilovny, tady máš zdarma a v optimální kondici.
A ještě ušetříš, že nemáš tu snídani.
Inzulín bude nízko, takže stoupá hladina glukagonu. To je agonista inzulínu. A to je taky něco, co dnešní populaci chybí, tenhle hormon je hodně potlačený. Takže se obecně zlepšuje inzulínová senzitivita.
Promiň, co to znamená inzulínová senzitivita?
Buňky lépe reagují na inzulín a mnohem lépe pak hospodaří s konzumovaným cukrem, tedy s energií, kterou přijmeš. To, co dnes trápí velkou část populace (mluví se klidně o 50 %), je inzulínová rezistence nebo prediabetes a to pomalé stárnutí, ke kterému dospěje každý víc či méně – to je ta stařecká cukrovka. Dneska se objevuje už mnohem dřív i u mladých lidí.
Což znamená, že tímhle způsobem to můžeš oddálit.
Tomu předcházíš a v podstatě to vůbec nemá důvod nastat. Slinivka nebyla designována na to, aby pracovala v takové intenzitě. Tímto způsobem ji můžeš pošetřit a zapnout i další její buňky třeba skrze ten glukagon.
Zajímavá věc určitě je, že mladí kluci, kteří dřou v posilovně... mám v okolí spoustu takových, co říkají: „Jak nabrat? Když budu málo jíst, tak tam ty kalorie potřebuji dosypat.“ Ty jsi zmínil krásnou věc – pozitivní vliv na hormonální systém, konkrétně růstový hormon. Jak to tam funguje? A když budu mít tři jídla, jsem sportovec a mám nějaké cíle, musím to kaloricky dojíst, abych si udržel výkonnost nebo svalovou hmotu?
Tam už je to hodně individuální. Kdybych se bavil o vás dvou, tak vy si nebudete moct dovolit to, co nějaký 120kilový strongman. Obecně vy ty půsty budete – troufám si to profesně odhadnout – snášet hůř. Lidi, kteří jsou dominantně ektomorfní, jsou štíhlejší a mají nízké procento tuku (klidně kolem 6–7 %, což mám já), tak tam nemají takové zásoby a nedokážou to absolvovat v takové pohodě jako někdo, kdo má větší „polštář“. Ten má odkud brát. Je to sice složitější i z hlediska hormonálního nastavení, ale obecně je robustnější člověk bude snášet líp. Nebude třeba tak zimomřivý, je tam spousta aspektů, které mu umožňují půst snášet líp. Možná je to i vrozená dispozice.
A k té mojí otázce: musí se to vždy dojíst?
Nemusí, nemusí.
Takže to není jednoduchá matematika.
V nějakém dlouhodobém horizontu ano. Je na to spousta prací. Přišlo se na to náhodně, snad u tučňáků, když sedí na vejcích. Sedí tam x týdnů a metabolismus se přepne bez příjmu potravy a začne přes 90 % energie hradit z lipidů, z tuků. To je optimální způsob spalování energie. A proto ten tuk ukládáme. Jinak by to nemělo smysl. Je to ochranný faktor a my jsme ho přestali používat.
Je to tak, že stejně jako když začnu dělat vytrvalostní sport, musím nejdřív naučit organismus, aby uměl spalovat tuky tím vytrvalostním výkonem. Takže tady je to stejné – vynechám snídani a postupně tréninkově organismus učím: „Teď ti nedávám energii, ale vezmi si ji odsud.“
Je to tak, je to přirozené a frekvence jídla je v tom určující faktor. Ať to budeš mít nadizajnované jak chceš, tak je pak hrozně složité to dodržet. Jsou to muka. To už jsou pak ty specifické terapeutické diety, jako ketogenní dieta, kde se to musí počítat, piješ 50 ml MCT oleje a podobně. To už nesouvisí s životní pohodou. Toho můžeš docílit jen tím, že si občas od jídla odpočineš. Jak často, to už záleží na tom, v jakém stavu do toho vstupuješ.
Když zůstaneme u toho jednoduchého 16hodinového modelu, můžu si tím ublížit, kdybych to jel třeba každý den?
Můžeš. Protože pokud například jako vegan nebo vegetarián vynecháš maso a nic neuděláš, tak ti něco chybí. Tady taky – pokud bys to vzal strategicky, cítil se dobře a vzal to dogmaticky jako každodenní koncepci, můžeš se dostat do stavu podvýživy, pokud to nesubstituuješ. Takže pokud bys byl zvyklý jíst třikrát denně a vynechal bys snídani a přesunul ji třeba na svačinu, tak by to v podstatě bylo v pořádku.
Tady jde totiž o to, co je zdravý návyk ke stravování. Když jsme se bavili o tom, že po sedmé hodině večer už by se nemělo jíst, tak tohle je věc, která platí univerzálně, i když odhlédnu od toho 16hodinového půstu?
Kdybys měl možnost mít to ve své režii, tak ano. Zkrácení časového okna, dejme tomu na 10 hodin jezení, je pro tělo pozitivní. Je jedno, jestli to bude od desíti do doby, kdy to vychází. Ale mnohdy ten harmonogram člověku neumožňuje se snídaní socializovat nebo je to rodinná událost. Pak se držet zuby nehty toho, že je nejlepší snídani vynechat, je hloupé.
Často pracuješ i s tím vynechat večeři.
Taky to jde. Je to méně výhodné, ale je to možnost.
Mně také spíše večer vyhovuje jíst.
Většina lidí to v dnešní době tak má, že se po tom dni odmění. Když občas dám 24 hodin, tak se pak vzbudím třeba o hodinu dvě dřív než normálně a druhý den mám strašně energie. Na to směřuje moje další otázka. Jaký vliv má to, že se energie (mentální i fyzická) nespotřebovává na trávení, ale zůstane pro mě, dejme tomu pro hlavu? Jaké tam fungují mechanismy?
Tam jsou obrovské benefity i v prevenci neurodegenerativních nebo civilizačních chorob. Tělo po určitém čase zapne AMPK dráhu a začne se čistit, recyklovat proteiny. Mluví se o procesu autofagie, za kterou byla v roce 2016 udělena Nobelova cena za medicínu.
Kdybyste mohl trošku rozvést tu autofagii.
Recykluješ vlastně proteiny, které nepotřebuješ. Je to automatický detoxikační proces, který tělo může využívat.
A který dokáže nastartovat po nějaké době.
Ale nedokážeš ho zapnout, pokud máš neustále stimulovaný anabolismus tím kontinuálním pojídáním.
Pojďme se možná, protože jsi to Michale otevřel, dotknout i těch delších půstů. Těch, které netrvají jen 16 hodin přerušovaného půstu. Jak se na ně díváš?
Pak je asi další krok třeba těch 24 hodin.
Určitě se k tomu dostat postupně, to je první věc. Neskočit do toho hned. Zohlednit zdravotní stav, je tam spousta kontraindikací. Když jsi na medikaci, měl bys rozumět tomu, co ty léky mohou ovlivňovat. Nepouštěl bych se do toho amatérsky. Ale jinak je to fajn věc, kterou by měl rozvíjet každý. Zdravý člověk by měl zvládnout vydržet den bez jídla.
A velmi pravděpodobně mu v tom bude bezvadně. Když jsem poprvé zkoušel 24 hodin, byla to hrozná muka. Ale pak o tři týdny později už to bylo poměrně jednoduché. Takže se dá začít postupně a bez stresu.
Získáváš zkušenost, tělo si zvyká. Pak jsou lidi, kteří praktikují dvou- až třídenní půsty jako léčebné, za nějakým účelem. A dělají je pravidelně, několikrát do měsíce. Tělo si zvykne. Hlad se jim pak zapíná jen v dobu, kdy jsou zvyklí, třeba v pět odpoledne. A přes den ho vůbec nemají. To jsou zkušení půstaři. Tam už jsou velké ztráty i z té depotní energie, takže u nich neuvidíš, že by to byl nějaký stokilový chlap. To se nestane.
Bude to souviset s tím, co celý den dělám. Pokud sedím v kanceláři, nepotřebuji jíst čtyřikrát denně.
Dřív se tvrdil opak – že lidé pod prolongovaným stresem, kteří pracují duševně, potřebují víc cukru, a tak se to rozdělovalo do menších porcí. Dnes se názory opravují a vypadá to, že výhodnější je nižší frekvence. Tři jídla jsou taková základna.
Dobře, takže jednoduchá rada: jednou dvakrát týdně 16 hodin, a jednou za měsíc třeba zkusit 24?
Jo, to neublíží asi nikomu. Získá zkušenost a odvahu jít případně dál, když mu to bude dávat smysl.
Ale zároveň už jsem asi na 80 % benefitů, které od toho mohu očekávat.
Dalo by se říct. Hlavně aby to nezaznělo tak, že tu propagujeme intermittent fasting pro každého. To vůbec neznamená, že je vhodný pro každého. Pokud to někdo začne aplikovat každý den bez rozmyslu, není to správný přístup. Tam už musíš tušit, co děláš.
S tím souvisí, že i těch 16–24 hodin, což by mělo být s minimálním rizikem, znamená pít jenom vodu nebo čaje. Máš na to nějakou jednoduchou radu nebo základní postup?
Selský rozum říká, že to nezaliji colou, když chci ten efekt půstu.
Jasně. Spousta věcí v pitném režimu tě z toho vylačnění a efektu takzvaně vykopává. Nepatří tam káva ani některé čaje. Měly by to být neutrální čaje. V chladném období si uvaříš teplý čaj, který tě zahřeje. Koření může mít termický účinek, aby tě to neochlazovalo, protože ráno se probouzíš s nejnižší teplotou. Jídlem metabolismus startuješ, přitopíš v peci. Když ho vynecháš, pokles teploty je citelný. Pokud jsi štíhlejší typ, je zima nepříjemná. Dochází k vazokonstrikci, stahují se cévy a máš syndrom studených končetin. To je nepříjemný vedlejší efekt. Tělo se na to adaptuje a dá se s tím pracovat. Proto se používá koření a vyplatí se zařadit i elektrolyty.
Určitě bychom k tomu mohli zpracovat nějaký článek s protokolem.
Jo, tam už to nejde obecně, je potřeba vědět co, na co a kdy zařazovat. Ale v zásadě je myšlenka podpořit tělesnou teplotu a vazodilataci, aby člověk neměl studené končetiny a stabilní tlak. Použít elektrolyty, ať mozek funguje a na půstu se ti daří dobře.
Bych možná ještě otevřel poslední téma, což by mohlo být půst a pohyb. Ve chvíli, kdy jsem aktivní sportovec (ne vrcholový), zvyklý se hýbat třeba čtyřikrát týdně, a chci do toho zařadit půst, jak moc je to vhodné?
To je dobrý dotaz. Spousta lidí žije v panické hrůze, že jim to poničí sportovní výkon.
Já to tak mám. Mám pocit, že když pak sednu na kolo, nic neujedu.
Asi je rozdíl vytrvalostní sport a silový.
Je tam rozdíl, ale ve všech ohledech na tom budeš líp. Jedinou výjimkou jsou sporty s anaerobní glykolýzou, kde jsi bez přístupu kyslíku ve vysoké intenzitě. Tam to rychlost a efektivitu ovlivní. Absolvuješ to, ale bude to spíš bolestivé. Pocitově ti to nepůjde. Budeš pomalejší, než jsi zvyklý. Tam to není úplně šťastné a vyžaduje to sofistikované postupy. Ale pro normální vytrvalostní pohyb (chůze, běh při nízké intenzitě, cyklistika) je to úplně v pohodě. Naopak to budeš prožívat líp.
Z hlediska spalování tuku je to fantastická věc.
To je bez debat nejefektivnější nástroj. V silových sportech to samé – lidé mají představu, že aktivace sympatiku působí katabolicky, jenže ona nepůsobí katabolicky na kosterní sval. Aktivuje glykolýzu a glukoneogenezi v játrech, vytvoří nabídku energie z necukerných substrátů a ochrání svalovou hmotu. Lidé pak mají kolikrát lepší výsledek (vyšší procento svalů, nižší tuku). Samozřejmě na začátku je nutná adaptační fáze.
Mám ještě dotaz na trend v biohackingu – Bulletproof Coffee (káva, ghí, MCT). Jaký na to máš názor v souvislosti s půsty?
To už není půst, to tě z něj vyhazuje. Je to pro mě nejméně efektivní věc, ale může být dobrá pro přechodné období, kdy to díky tomu zvládneš. Když do toho skočíš bez zkušeností, je to fajn nástroj, aby ses vyhnul absťáku z prázdného žaludku. Stimuluje to a uklidní tě to. Ale do budoucna je potřeba to absolvovat na vodě a nedávat tam ani stimulanty.
A z dlouhodobého pohledu? Lidé, co na tom frčí každé ráno – jsou tam rizika?
Zásadní riziko je, že přijímáš kalorie (a může jich být v té kávě dost), takže nebudeš mít pocit hladu. Energeticky to sedí do tabulek, ale živinově tam nic nemáš, jen triacylglyceroly. Nebudou tam minerály ani vitaminy. Žádné kofaktory ani ochranné látky. U lidí, kteří jsou „cholesteroloví vychytávači“ jako já, to může zásadně zhoršit lipidový profil.
Ty jsi říkal, že jsi měl i lidi ve své praxi, kteří...
Jo, je jich docela dost.
Takže jednou za měsíc to neublíží, ale na každodenní bázi...
Je to rizikové chování. Pokud to nevíš a nemáš to podložené biochemií, ani neucítíš, že ti to škodí. Procesy aterogeneze probíhají dlouho. Takže ty se můžeš… až za 20 let zjistíš, že máš ucpané cévy. I dřív, ale je to riziko.
Teď jsi nepotěšil fanoušky těchto „zázračných“ řešení.
Při krátkodobém lačnění by se čistá káva dala použít. Ta efekt nepokazí, je to jako voda a kofein. Ale je rizikové ji pít na lačný žaludek. Stimuluje sekreci HCl.
Takže káva na lačný žaludek za tebe ne?
Žádný gastroenterolog tě za to nepochválí, kdybys to dělal denně. Zvlášť velký objem, horký, nebo naopak silná ledová káva. Dlouhodobě to může charakteristiky žaludku zhoršovat a vytvářet peptické vředy.
Zlepší půst imunitu?
Jo, to je jeden z prokázaných benefitů. Funguje to jako ideální řešení pro optimalizaci imunity.
Což znamená, že když se v jiných epizodách bavíme o vitaminech, dokáže půst ty tablety nějak nahradit?
Dalo by se říct, že ti pošetří jejich spotřebu. Zpomalíš metabolickou obrátku a pošetříš tyhle kofaktory.
Zase se bavíme o přirozené, evoluční cestě, což tu řešíme často. Že je lepší jít touto cestou než doplňky.
Dejme tomu. Za mě je to tip, ať si to každý vyzkouší. Nemusí se bát odložit snídani o dvě hodiny. Jen to nedělat denně, pokud o tom nic nevím.
Na dvou- až třídenní půsty se raději zeptat nějakého naturopata a nastudovat si to.
Ideálně, když tě tím někdo provede. Dlouhé půsty patří na kliniku, kde tě monitorují. Je vtipné, že přijdeš na kliniku, čekáš složitou léčbu a oni ti napíšou sedm dní hladu. Výhoda je v tom monitoringu, odebírají biochemii a kontrolují, jak do toho půstu zvládáš. Největší zkušenosti mají na ruských klinikách, kde byl celostátní program – tam i v půstu tři hodiny denně sportovali, aby efekt umocnili.
Mně přijde, že východ Evropy má v této vědě velkou tradici. Martin Musálek nám v minulém díle říkal, že spousta výzkumů se dělala přímo na ruských univerzitách.
Zajímavé. Jakub Přibyl, Michal Kočí. Děkuji za rozhovor.
Děkujeme a nezapomeňte nás dál sledovat na sociálních sítích nebo odebírat podcasty na našem YouTube kanále.