Dnešním hostem podcastu, který máme, je Katarína Hryvňáková. A na rozdíl ode mě skutečný expert na chemii. Což by nebylo nic tak senzačního, ale zajímavý na tom je, že ty se vlastně jako chemik věnuješ profesně tomu zdravotnímu, zdravému životnímu stylu. Zkus, zkus nám říct něco o sobě, o svém profesním životě. Já vím, že ty jsi vlastně po studiích zakotvila potom v laboratoři na kontrolu kvality půdy, vody, potravin a nebo hlavně krmiv, že? A vystudovala jsi obor textil, textilie, vlákna.
No ano, v zásadě ano. Nazvěme to polymery, abychom, když už tedy jsem chemik, tak tedy chemie je v tom a polymery jsou všude okolo nás. Takže ano, po studiu na Chemickotechnologické fakultě v Bratislavě jsem se dostala do laboratoře. Jinak, to byla stále moje touha být v laboratoři a v rámci vědy a výzkumu. Takže začala jsem... o výzkumech, dneska už toto moje pracoviště neexistuje, ale bylo to velmi skvělé a tam jsem se věnovala právě textiliím, věnovala jsem se barvivům, různým úpravám toho textilu, samozřejmě chemickým úpravám textilu. A po určité době jsem přešla na kontrolu krmiv pro zvířata, kde jsem kontrolovala složení těch krmiv pro zvířata a jejich nezávadnost a bezpečnost. A co tam bylo velmi zajímavé, co byla taková moje michelinka, že tam byly přesné krmné dávky, přesně vypočítané vitamíny, nutričně vyvážené, bylo to nastavené úplně přesně na... například kdybychom si vzali pejska, pro malého pejska, pro kočičku, pro různá zvířátka. A bylo to tak úžasně udělané a vypočítané tak úžasně, když to tak vezmu, že vlastně ten člověk nemá tak vypočítanou stravu, jako byla vypočítána strava pro ty našich miláčky, anebo velikost zvířat a podobně. No a potom, když jsem si myslela, že už je čas, zhruba po deseti letech, jsem přešla do Výzkumného ústavu půdoznalectví a věnovala jsem se vlastně půdě a vodě. A na starosti jsem měla hygienu potravin, ale z hlediska tedy půdy, z hlediska laboratoře, že já jsem vedla laboratoř a měly různé výzkumné úlohy v tom. Byly různé, z hlediska různé hodnoty u té půdy. Nebo tu půdu samotnou, víš, můžeme brát z takových, abych byla povinná, možná až tří hledisek. První je vyživovací hodnota té půdy, to vlastně kolik má živin. Druhá věc je hygiena půdy, nakolik jsou tam kontaminanty, které nám mohou vstupovat kdekade. A třetí je vlastně ten půdní mikrobiom. Dost slovíčko o mikrobiomu skloňujeme v rámci střevního mikrobiomu, pokožka – tedy na pokožce mikrobiom, no ale i ta půda má ten svůj mikrobiom. No a po té určité části jsem se dostala znova, po čtrnácti letech jsem přešla k vínu, takže šla jsem si vyzkoušet, dělala laboratoř na víno, kde jsem se setkala s biodynamickými víny, autentickými víny.
A to bavilo asi i tebe víc.
No a je to krásné vlastně, že tak se dozvíš vlastně strašně moc ohledně toho života, který se dotýká každého z nás. No a popritom samozřejmě je tam ta kosmetika, látky, textil, hygiena všeobecně. Asi tak.
Ta kvalita půdy a vůbec jakoby ta chemizace anebo řekněme naše intoxikace tou chemií, tak to je tema, které nás zajímá, pochopitelně, protože my jsme blízko tedy spíš jakoby těm potravinám, doplňkům výživy. Ale ono je to právě všechno propojené a my tady často mluvíme o tématu jakoby koloběh látek v přírodě. A mně se právě líbí ta tvoje expertíza, že se na to dokážeš dívat kritickým okem jako ten chemik rigorózní a současně jsi vlastně zakotvila takhle vlastně v té non-toxic kosmetice a v čistém víně a tak dále, takže to je prostě fascinující a myslím si, že vzácné, a proto opravdu je pro nás ctí, že nám tady k tomu něco řekneš. A možná, aby z toho diváci něco měli, nebudeme úplně dneska jako do té chemie, tak jak se vždycky bavíme – to baví mě – ale aby z toho měli něco diváci a abychom nezapomněli na důležité věci, tak já bych to rozdělil do nějakých základních oblastí a že bychom tak jako letem světem každou z nich prolétli, ať si z toho ti lidé něco vezmou. A já ti k tomu pak třeba dám nějakou zpětnou vazbu ode mě nebo od klientů, co vím, co je trápí. Takže pojďme klidně konkrétně. Když si to rozdělíme do těch kategorií, tak možná péče o domácnost. Dokázala bys tam říct jako kde ti lidé nejčastěji chybují? A k tomu mám hned několik vlastně poznatků, protože jsem v tomhle taky dlouhé roky chyboval. Zajímal jsem se o výživu a vlastně až díky tobě nebo díky Pavle a vlastně vaší skupině Svět non-toxic, a teď jste vlastně vydali knihu, která se stala bestsellerem, Svět non-toxic – Méně je více, že, podtitul. Velice pěkná kniha, doporučuju divákům, posluchačům, kdyby se zajímali o tuhle problematiku, tak je to právě takový ten základ a takový ten úvodní vhled, abychom nad tím vlastně dokázali líp přemýšlet. A mě tohle zajímalo, pochopitelně. Neměl jsem doma úplně jako toxické věci, ale měl, a ty se mi teď jako můžeš lehce vysmát, že já jsem měl takový ten greenwashing, takovou tu jako eko kosmetiku a eko drogerii, ale pak právě, když se na to podívá odborník jako ty, tak jako s lítostí pohladí a řekne: „No tak pojďme to teď jako udělat opravdu netoxicky.“
Jaké škodlivé látky obsahují běžné čistící prostředky a jaký vliv mají rezidua na nádobí?
Ale ale ano, máš pravdu. Ale v zásadě já jsem vděčná za každého, kdo už začíná řešit vůbec, že eko přípravek na čištění domácnosti, eko praní. A i když je tam den greenwashing, tak první myšlenka je, že ten člověk něco chce změnit, čiže od toho je jen krůček k čisté domácnosti. Ono se to zdá, ale je to... že je to nic a řešíme tu stravu. My jsme vlastně v té domácnosti a ten domov náš by měl být bezpečný. Ta domácnost, to je strašně velmi složité téma, protože o ten domov se staráme, tam se utíkáme, když se cítíme dobře, zle, voláme si tam přátele, trávíme tam čas s radostí, aby to bylo naše bezpečí, náš... já nevím, základ. A to je strašně důležité, abychom to měli v takové nějaké pohodě, abychom si neotravovali to naše prostředí. A co je takový základ, třeba si uvědomit, v čem pereme, čím čistíme. Či opravdu potřebujeme mít provoněný domov? A když ho potřebujeme mít provoněný, tak čím ho provoníme. A tak, jak je podtitul knihy „Méně je více“, tak v domácnosti to platí na sto procent. Je to sto procent, ale použijeme-li matematiku, ty bys mě asi tedy trošku chytil za vlasy, tak tisíc procent. To bylo... tisíc procent neexistuje, ale v zásadě je to velmi důležité. Víš, ono můžeš mít kvalitu potravin, ze kterých si vytvoříš kvalitní jídlo, ale pokud já to umývám v nějakém prostředku, který nechává rezidua na tom mém nádobí, na těch mých talířích, v tom mém nádobí, tak znehodnocujeme si i tu potravinu.
A zbytečně, vlastně zbytečně. Jo, my o tom často mluvíme, že to není jen o nejčistším doplňku stravy a o dokonalé vlastně dietě, ale právě spíš je to taková jako množina mnoha faktorů. A když některý jako významně zanedbáš, no tak samozřejmě pak to... pak se to jako může celé zhroutit. Ale vlastně ideální postupy, aby to bylo všechno aspoň v základu v rovnováze. Takže já právě proto sdílím ten svůj příběh, že jsem si jako myslel, že tu domácnost, drogerii nebo i kosmetiku mám vlastně vyřešenou. A pak vlastně až vy, vaše vlastně vaše skupina, ta kniha mě jako vyvedla z omylu, že tam jsou ještě jako velké rezervy. Ale tak nějak už nad tím člověk přemýšlí. Ale o to, co o to, o co mi jde, je, že vlastně lidé... nebo otázka zní: jsme skutečně jako tou nejvíce zatíženou tou chemickou generací? Je to tak, nebo bylo to v historii horší, nebo myslíš si, že teď díky tomu, jak se ta chemie nadužívá, že tomu opravdu musíme dát větší pozornost, že už nestačí nad tím jenom jako mávnout rukou, víš?
Přesně, přesně, jako jsi řekl, nadužívá se. Jsme generace, která si zvykla na instantní a rychlá řešení, hodíme tabletku a vypadne nám, já nevím, zdravý člověk v uvozovkách. A to jsme... ono na to hovořím, chemie je dobrý sluha, ale zlý pán. Všeho moc škodí. S chemií si můžeme krásně pomoct, můžeme být mladé, krásné, zářivé, čisté, toto všechno je i chemie, ale můžeme si tím způsobit i nadužíváním velké problémy. A my jsme nadužívali tu chemii v rámci polnohospodářství, já nevím, bytové chemie, textilií, my jsme ji nadužívali vlastně všude. My jsme si vůbec znečistili i životní prostředí. Takže ovzduší, voda, půda, prach... Já nevím, uzavřeli jsme se do budov, které jsou upravované samozřejmě chemickými látkami, barvené, máme tu různé zpomalovače hoření a množství, množství chemických látek, které jsme opravdu nadužívali.
A ten výsledný koktejl, který je potom rozhodující. Takže víceméně ta současná generace, která v tom vlastně vyrůstá už od narození a stane se to jako normou – používání chemické drogerie, kosmetiky, potravin, kontaminace půdy a v podstatě, jak jsi řekla, i toho životního prostředí, kde trávíme nejvíc času, ať práce, kanceláře nebo i ten domov – tak vlastně z tohohle potom vznikne ten koktejl. Ten chemický koktejl, který už jako se projeví na našem zdraví.
Určitě ano.
To je, to je víceméně jako vědecky, seriózně potvrzené, nemusíme o tom nějak diskutovat. Jde jenom o to, kolik toho vydrží ten daný jedinec a jak, jak moc velké má štěstí, že třeba to jako... že se mu jako daří do vysokého věku i s tou... i s tím koktejlem chemických látek.
Co způsobuje periorální dermatitidu u dětí a jak s tím souvisí chemie v domácnosti?
Záleží to od toho. Například já si nepamatuju, že by maminky mojí generace znaly termín periorální dermatitida. Nebylo tolik dětí s ekzémem. Nebylo prostě... nebyli jsme... určitě jsme dělali i my chyby, ale nebylo toho až tolik.
Myslíš si, že to je důsledek přímý? Přímého kontaktu s tou chemií třeba v tom textilu a v těch přípravcích, a nebo zase ten koktejl: půda, mikrobiom, přílišná jako hypotéza starých přátel, hygiena a vlastně potom ta chemie už je jakoby ten faktor, který to tam jako spustí jako ten mediátor, víš? Že vlastně oni třeba mohli taky mít už tu chemii docela významně – víme, že kontaminace té půdy byla závažná – ale ty ostatní faktory byly možná jako ve větší rovnováze, řekněme, a oni dokázali vlastně tolerovat i tu chemickou nálož. A mě často právě ti laici nebo ti lidé nad tím mávnou rukou, jako: „A prosím tě, kdybych měl všechno řešit do detailu, tak se zblázním. A moje babička vyrůstala...“ a teď jako se odkazují tak pomalu ještě na pravěk, ale vlastně si neuvědomují, že ta doba se opravdu jako nesmírně dynamicky vyvíjí a že dneska už stačí jako míň k tomu, aby se ty problémy vyskytly. A my to oba víme, v té praxi to řešíme. A ty jsi odborník, v podstatě přes třicet let se profesně zabýváš zdravou kosmetikou, vím, že pořádáš workshopy na výrobu mýdel a jsi vlastně specialista na výrobu non-toxic nejvyšší kategorie mýdel, šamponů a tak dále. Rozebírali jsme to spolu, anti-aging, hrozně se mi to líbí, takže diváci pak můžou určitě se podívat na tvoji práci. Zmíním možná značku, jenom Alchymist...
Firma je Alchymix Laboratory, značka je Alchymistky.
Alchymistky, takže tam určitě se můžou diváci, které by to zajímalo, podívat třeba, jak má vypadat kvalitní mýdlo, čisté mýdlo a tak dále. Hodně najdou takovou jako základní osnovu v té knize, na to můžeme odkázat. A teď, když tedy půdeme po těch bodech v péči o domácnost, čím bys začala? Mně teď třeba Pavlínka od vás poradila a trošku seřvala, že jsem používal nějaký ekologický přípravek na podlahu a říkal jsem si: „Dobrý, jsem od toho metr osmdesát osm daleko, to mě neohrozí.“ A pak vlastně ona říká: „Jo, ale máš psa a ten jako občas něco zvládne ze země a tak dále.“ A já jsem si říkal: „No jo, sakra, vlastně vždyť to už je přímý kontakt.“ A pak můžeme rozebrat přípravky na mytí nádobí, jo, a určitě zkus třeba říct takhle pro ty, co to slyší poprvé, čím bys začala ty. Takže asi na nádobí...
Určitě čím umýváme, umýváme nádobí. Tak tenzidy, já budu trošičku... tenzidy to určitě znají všichni, tenzidy. Netřeba se toho slovíčka bát, nebo i obyčejné mýdlo rovná se tenzid, takže ne tenzid rovná se všechno zlé a všechno škodlivé. Látky jsou to, které snižují povrchové napětí vody na to, abychom odstranili nečistoty. Tenzid není ani dobrý, ani zlý, je to látka, která něco dělá ze své chemické podstaty. A chová se tak, jako vlastně my chceme, jenže pokud my nadužíváme ty prostředky a používáme silné a agresivní ty látky, tak ony nám zůstávají na nádobí, zůstávají nám na rukách, tak to je přímý kontakt a vlastně v celém tom našem mikroprostoru. Třeba opravdu, on není zlý ani dobrý, ale pokud si necháme tenzid na pokožce, tak on nebude nic nedělat, on bude snižovat to povrchové napětí, tu pokožku bude buď iritovat, nebo to je jeho funkce, a on za to v zásadě nemůže, dovolujeme mu to. A že to není přímý kontakt? Je to přímý kontakt. A pozor na běžnou, běžnou péči o tělo nebo ochraňování čistoty v domovech. Kolik lidí umývá nádobí, čistí toalety, umyvadla, sporák, troubu, podlahu... kolik, kolik? Takový obrovský střet je tam. Já mám studie, které hovoří, že jsou to často... pokud máme všelijaké čistící firmy, které se nám starají o čistotu, úklidové firmy, tak tam je velký náraz u těch... u těch zaměstnanců – alergií, kontaktních ekzémů a s takovým obrovským... Čiže první jsou nádobí, třeba volit jiné přípravky. Druhé jsou všechny čistící přípravky v domácnosti, všechny.
Toaleta často, že? Podlahy.
Podlahy, vlastně všechno to, co se nám zdá, plus praní.
00:16:18Jakub
A je tam asi problém s inhalací, ne?
No samozřejmě, to je to, to je prostě jedno s druhým, že?
Možná tam nejsou tak přísné limity, ta třeba možná kosmetika bude trošku víc ošetřená, a že v té drogerii to bude ještě větší divočina.
No, též na to není, víš, jako že nepočítají s tím, že si to dáváš na kůži, kde to pracuje dvanáct hodin, ale teď jsme si řekli, že vlastně ono to nějak pracuje.
Takže to je přesně tak, to jak mluvíš. To jsou dva, dva úhly pohledu na legislativu, dva úhly pohledu. Jedna věc je kosmetika, protože to je automaticky přípravek, který se používá na pokožku. A druhá věc je bytová chemie, prášky, detergenty, které se nespojují přímo s použitím na pokožku. Ale to je takový mírný rozpor. Je pravda, že možná že výrobce by ti řekl: „Ale vezmi si rukavice.“
Jasně.
Kolik z nás to dělá? Vždyť na co... nechce se mi brát rukavice, upřímně, jako když mají něco jako... co zabere větší čas, tak si je nasadíš, ale většinou nechceš čekat, až bude vana plná nádobí, že jo, takže souhlasím. Takže možná začít opravdu od toho přípravku na nádobí a opravdu...
00:17:17Jakub
a když, můžeme doporučit mýdlo?
Ty to znáš, mýdlo už poznáš, který už ho poznáš.
Extrémní šok, jako že vlastně jsi zvyklá na ty... na ty gely a na ty pěnivé věci a teď tam vidíš tohle. A opravdu, diváci, vyzkoušejte si to, je to jako šílenství, ale vlastně je to jediné, co dává smysl. Když, když si to... když to na sebe necháš chvíli působit. V oblasti výživy tomu rozumím, tam se, tam se směju já zase jako, jak to ti lidé... a chápu to, že to je prostě vývoj, že někde musíš začít. Přesně proto dáš tomu pozornost, máš jakoby tu nálepku eko, tím to nějak začne, jasně, a někam se posuneš. A teď dojdeš k mýdlu, což je jako úplné šílenství za mě, jo, ale takhle to je prostě, to je jediné správné, co dává smysl. A všechno ostatní je vlastně omyl v té drogerii.
Takže nekompromisně. Ale abychom to nazvali snahou o instantní řešení, já to prostě takto musím nazývat. A druhá věc je, v tomto často nás masírují média, všechny nás učí, že musíš mít speciální přípravek na toaletu, speciální přípravek na vanu, speciální přípravek na umyvadla, na okna... Tam se... nepotřebuješ to. A tam se podsouvá, že pokud to nemáš, tak nejsi dostatečně dobrý, u nás není čistě.
Úplně tomu rozumím a možná bych se tedy přesunul k té kosmetice, kde jsme tady tím otevřeli dvířka, protože já často vyprávím zase můj příběh – pardon, že do toho tahám sebe, ale v tomhle jsem jako opravdu slabší než v té výživě. A vlastně desítky let jsem se mydlil, jak... jak divý, že bubliny létaly, protože na táboře nás nepustili vedoucí ze sprchy jako děti, dokud jsme nebyli celí úplně jako od pěny, víš, protože děti se nemyjí, že jo, my jsme se nechtěli mýt prostě týden. A takhle vlastně tam jako že nás tedy vychovají. A teď ale pozor, já jsem si den návyk prostě přinesl do toho života a vlastně jako máš z toho radost jak pes, který se naučil nový trik a potěšil páníčka. Ano, takže vlastně roky jsem přejal tenhle návyk a teď nemluvíme o kvalitě mýdla a vůbec o tím, že ho jako používáš. Co to dělá s pH pokožky? Co to dělá s mikrobiomem? Co to dělá s nějakou senzitivitou nebo řekněme prostě vlastně jaký to má ten alergenní potenciál? A mohli bychom se bavit dál. A v zásadě ta moje otázka zase: kdybys dala ne kompletní návod, ale tři takové tipy, čím by ti lidé měli začít? Asi možná tím, co používají nejčastěji. Kdybychom chtěli jako fakt non-toxic a ne pozorné složitosti, které jsou pak jako že musíš i hledat, ale asi mýdlo, na tom nikdo nic nepokazí.
No třeba, dobrý. Ano, je to velká pravda. Ale ty jsi se zase dotkl témat takových, že... že to je zvyk, co my děláme s dětmi. To my vlastně... co my jim dáváme, že pěna rovná se čistota. To je ad absurdum. A to nejsou jen děti, ale dneska dospělí lidé, kteří si vyžadují pěnu prostě proto, neboť si myslí, že pěna rovná se čistota.
V zubní pastě, v šamponu...
Zubní pasta a všechno musí pěnit. Možná jako na vojně, kde se hovoří: „Co je mokré, rovná se čisté,“ tak...
Mazlák jsme měli na podlaze, nejprve na...
Pěnit si to uvědom, místo...
Já si to pamatuju.
No a to bylo čisté. Takže ty děti přirozeně za ně chtějí mít... To si též uvědom, že ty děti jsou tak čisté ve svém, ve svém nějakém nepokaženém názoru, pokud my je tedy něco nevychováme. Takže ony nemají potřebu se umývat, ale co dělaly ještě ty děti? Maximálně si pustily tu sprchu, opláchly se vodou, že tedy, nechte mě na pokoji, jsme spokojení. No to třeba... ale ještě my jim pokazíme... i zásadní mýdlo, třeba vzít tuhé mýdlo, protože mýdlo je ověřené stáročími. Dneska už víme, my samozřejmě chemici vyvíjejí nové látky, snaží se nabídnout tomu trhu inovativní věci, samozřejmě vývoj jde dopředu, to je jako jasné a musí to tak být. Ale mnohé z těch látek dneska ještě nevíme, čeho... co se nám udělá za deset roků, za patnáct. Ale to mýdlo, staré, klasické, udělané, co ještě kdysi naše mámy a prababičky vařívaly mýdlo na těch dědinách, věděly to udělat. A my to dneska učíme lidi.
Takže vy pořádáte workshopy a možná je fajn zase jako... asi spíš pro ty děti, aby to viděly, aby se... aby si to jako zapamatovaly, protože se říká: „přečteš si... viděl jsem, že jo, slyšel jsem, a když to zažiješ, tak prostě to je ten největší efekt.“ Takže tohle možná fajn. A ono to platí i pro dospělé. Jako v poradně nebo na klinikách máme spoustu jako klientů, kteří opravdu mají už jako těžké problémy s kůží, různé dermatitidy a atopie a tak dále. A tam je vlastně hrozně těžké překonat ten časový úsek, kdy ta pleť opravdu už nefunguje, ty vlastně musíš často... my často jako ošetřovat a tak dále, protože absolutně vlastně ztratila tu, tu bariéru a narušené pH, mikrobiom a vlastně je pergamenová a tak dále. A ty to víš sama, že tam jako nejde říct: „Tak pojďme používat tady mýdlo,“ protože ten člověk je opravdu jako vlastně nemocný a způsobil si to tou chemií mimo jiné. A ta cesta potom už je jako dlouhá, ale vlastně u těch dětí jde začít, protože tam to všechno funguje většinou jak má, když to není jako tedy ten atopický terén. A je to poměrně jednoduché si vybudovat ty návyky a získat ty dovednosti. Takže začít čistým mýdlem.
Začít čistým mýdlem a s tou vodou.
Nekompromisně. A pak se můžeme bavit o té frekvenci a o tom, co je zlé jako mydlit a co ne. Ale a druhá věc možná, zubní pasta mě napadá, no.
Tak zjednodušeně, zubní pasta, celkem jednoduchá věc, že? Ale když se podíváš na to složení, tak stále tam najdeš tenzid.
Myslím, že v supermarketu asi nekoupíš dobrou pastu, paletu se nebo...
Víš, skóre je takové, no. A druhá věc je a už i kdyby náhodou... nebo už se mi zdá, že ten svět se posouvá, že lidi zajímá, co mají a co používají na sobě, neboť opravdu, víš, potraviny to víš, ale všecko ostatní je potravina pro naši pokožku. Čiže my se dívejme na to, že všechno je potravina pro nás nějakým... a totiž něco stojí. Takže v tom... v těch běžných konvenčních obchodech najdeš možná, ale stojí to o hodně víc.
A to si den spotřebitel málokterý vybere.
Já jsem hledal dlouho a většinou jsem nenašel. A zase pak, když jsem to dal na kontrolu jen tak do vaší skupiny, tak jsem dostal dost... hrozně za uši, že mám zase nějaký odpad, takže...
Ale je to právě... proto znova jsme u té pěny, protože každý si myslí, co pění, je okay. A proto ten výrobce dá tenzid. To ti nedává smysl, co bys... sliznice by sis umýval, umýval by sis sliznici mýdlem? Neumýval. A kokosové mýdlo skvěle pění.
V tom desetiřádkovém složení zubní pasty si přečtou takoví ti melancholici, jo, jakože to ne každý bude chtít se zábavou číst. A ty tedy, co už to udělají, tak samozřejmě bez tvého vzdělání je to, je to taková spíš jako legrace se to pokoušet vyslovit ty názvy vůbec, aby nad tím šel pochopit, jo. Takže tam zase asi doporučení opravdu možná do vaší skupiny a opravdu ty schválené produkty, protože asi laik absolutně nemá šanci se v tomhle zorientovat.
Kdežto já věřím v moudrost lidí, takže já věřím, že pokud chceš, tak zvládneš všechno, ale musí tam být to chtění. A já si myslím, že i laik už by zjistil... nemusí sledovat celý dlouhý seznam, ale takové ty věci jako fluor, který nechceme v zubních pastách.
Akorát proč? Možná to...
Je, akorát, stalo se skoro všude. Tak je tam ta, ta představivost té protektivity u toho zubního kazu a s já nevím, zpevněním té zubní skloviny. Do dneška už jsou vyvrácené ty mýty, ale takto zase výchova, zas někdo naučil. A takže myslím si, že každý z nás, stačilo by mu podívat se na první dvě složení, tak tam najde nějaký tenzid, co jsme tady mluvili, když je to pěnivá zubní pasta, tak tam musí být tenzid. Ale fakt si jen tak vezmi mýdlo pěnivé dobré a dáš si ještě s ním umýt zuby. Dalo ti to smysl? Mně ne.
Myslím, že můj děda to dělal. Myslím, že mě do toho snad i jednou jako...
...donutil.
Snažil se mě inspirovat, ale nějak jsem to asi nevyzkoušel.
Celkem moudrý, myslím v tom, že však je to tenzid rovněž, ale nedáš...
A to jsme u toho. Já se vůbec nechci srovnávat s dědou, protože ten si čistil zuby jablíčkem, jo, že jo, jo, to bylo prostě... a byl na poli celý den a tak dále, takže...
Jsme se vrátili do té nekontaminované minulosti, nebo... ne jen příliš...
...tak prostě funguje. Já těmhle lidem vůbec nechci co radit, protože ti by mohli radit mně, že, jak já říkám, jsou v tom rytmu té planety a v souladu vlastně s tím přirozeným prostředím. A ono tam ty pravidla hry jsou trošku jiná nebo funguje to jinak, tak jak jsem měl možnost vypozorovat, a oni opravdu nemusejí do detailu pak řešit složení pasty.
Protože...
Jako...
Eliminovali jiné věci. Tak, tak, tak, víš? To je přesně to, jak jsi řekl, že všecko se vším souvisí a žijeme v nějaké symbióze. Na co je třeba nadužívání, je stres, nekvalitní strava, polotovary, takže my si sami sebe ničíme, atakujeme neustále. Takže někde... i když má to naše tělo úžasné ozdravné schopnosti, někdy se to projevit musí. Takže taková ta věta, že to má význam řešit a či ano. Stačí jedna věc, když eliminuješ velkého draka.
Určitě to, co, to co se snažím inspirovat zase klienty, i kdybych jim předal nejlepší návod, nejlepší dietní návod a všechny znalosti, tak znalosti nejsou dovednost, to je první věc, že si to opravdu musejí odžít sami za sebe. Pokud tedy zrovna nemají celý realizační tým, kdo jim tedy tu pastu tam koupí a kdo jim to pomalu ještě dá, jo. Takže je to opravdu jakože zastavit se a zamyslet se, rozhodnout se udělat ten krok, změnit jednu věc a nikdy nezměníte sto procent vlastně. Nějak se začít musí a myslím, že jsme dali už... drogerii jsme trošku poradili, kosmetiku jsem letem světem, jen tak vůbec jsme neřešili parfémy a spoustu dalších věcí, které vás hrozně jako dráždí nebo mrzí, co se děje, to je jako velký problém. A zase laik prostě netuší, jak moc je to důležité. Ale možná pojďme se přesunout, ať to stihneme probrat časově, k té tvé expertíze vlastně v rámci těch kontrolních laboratoří, kdy jsi měla možnost seznámit se vlastně s kontaminací půdy, vody a ten koloběh a cyklus látek v přírodě. Je to tak moc hrozné, jak se to často cituje? Kontaminace půdy, těžké kovy v potravinách, jo...
...a tak dále.
Prostě tak... ještě si to zhoršujeme. A i když píšu takový článek, že i ta půda má úžasnou schopnost opravy původem a napomáhá tomu právě ten mikrobiom půdní, ale trvá to přibližně... kolik jsme ji ničili, tak tolik bude trvat oprava, závisí to...
Já jsem se tou půdou zabýval, budu se jí zabývat čím dál víc, protože to je hrozně zajímavé. A z hlediska potom i toho, co nám pak chybí v tom potravním řetězci. Vlastně půda matka živitelka, tak jenom pro, pro zajímavost, vlastně aby, aby vznikl centimetr půdy vlastně kvalitní, tak to je sto až tisíc let. A když je kvalitní, tak za sto let se tam už jako vytvoří ta organická nebo hmota. Ale jinak prostě pokud to jsou nějaké těžší půdy nebo jako víc jako žula a podobně, tak tam to sunce, mráz a pak tedy muselo pracovat vlastně staletí, aby to něco udělalo. A když si vezmeme, že půda vlastně já nevím z nějakých čtyřiceti pěti procent jsou to minerály, polovina je voda, vzduch a pak tam je vlastně to... robota těch organických látek a půdních mikroorganismů. Ale to je vlastně to, co jako se dneska cituje jako problém, nejenom jako půdní eroze, ale ta diverzita vlastně. Tak a to, co potom to dělá s pH půdy a to, co to potom dělá v té výživě, že třeba se cituje hodně často deficit selenu, ono to není jenom tak, že by tam chyběl v té půdě, on jako samozřejmě hodně rozmanitý a co se týče zastoupení v té půdě, takže je tam opravdu od jednoho miligramu až jako do tisíce miligramů na tuším kilogram půdy. Ale, ale vlastně on je... on může být třeba nedostupný, že se vlastně nedá... že v těch kyselých půdách vlastně na to... na železo a a my ho tam máme, ale ty rostliny ho pak nedokážou vlastně přijmout a my ho pak vlastně nemáme ve výživě. A takhle vlastně, to je jedna věc, kterou jsme zmínili, ale jsou desítky takových faktorů, které vůbec si neuvědomujeme a vlastně je to ta intenzifikace toho zemědělství.
Přesně tak.
A dospěla jsi tam ty k nějakému závěru nebo něco, na co si dáváš pozor ve vztahu ke svému zdraví s tím, že ty si uvědomuješ tyhle rizika? Jako co si třeba striktně... podobně jako toxické mýdlo, tak že by sis striktně řekla: „Tak tohodle se neúčastním.“ A že jsi něco jako úplně zavrhla a doporučila bys to lidem, anebo...?
Jak pH půdy ovlivňuje vstřebávání těžkých kovů do bylinek a lesních hub?
Víš, to... to je tak náročná věc, protože půda se prolíná celým, celým tvým, celou tou naší republikou. Ty nemůžeš oddělit tu půdu, že tuto je můj pozemek a tu si budu žít a hrát si svoji... pije, pije s... očka, ale my se dotýkáme všeho. Ale co by som velmi já upozornila a na to si třeba extrémně dávat pozor, je právě pohyb těchto kontaminantů do potravního řetězce a do potravin. Už asi všichni vědí, asi aj tedy doufám, že je to pohyblivé v tom kyselém pH, kde my máme samozřejmě kyselé a zásadité pH, víme asi všichni. Pokud chcete dostat z půdy ze zahrádky nějakou mrkev kvalitní, tak tam nebuďme na kyselém pH, protože tam ta mrkev neroste. Určitě, jak nás poslouchají zahrádkáři, tak vědí, že občas povápní tu půdu, že občas použijí, kromě struktury a za odlehčení a dodání nějakých látek, tak změní trošičku pH směrem do té... do toho zásaditého. Nicméně být velmi zásadité, to jsou takzvané zasolené půdy, kde už například není přístup vody pro tu rostlinu. To je, jak nevítá ani selen, tak nevítá ani vodu, darmo stojí ve vodě, ale jsou tam tak velké molekuly, že ta rostlina ti vyschne. To jsou... to jsou věci, které, které například mě v laboratoři velmi překvapily, protože běžný člověk si myslí, že dáš půdu, zaliješ, uděláš nějaký vodní výluh a přecedíš to přes nějaké sítko a kádinku a tak. A já na to koukám a to se vůbec nepohlo. Prostě ta půda zadržela tu vodu neuvěřitelným způsobem. To jsem si nafotila, já to ještě do dneška mám vyfocené, a prostě nepohlo nic. Ani milimetr té vody neprotekl, výkon prostě ta půda to držela. Takže... no a když se vrátím k tomu pH, tak upozorňuji na kyselé půdy v lesích, protože bývají často kontaminované a my si myslíme, že jdeme do lesa, nasbíráme si skvělé bylinky, ale my si tam nataháme do těch bylinek těžké kovy, nataháme si plno kontaminantů. Na to pozor, a je to i při houbách. A to je věc, která... se kterou se já setkávám reálně, že: „Však to jsem si vzala.“ A hovořím: „A znáš, jak kontaminovaná ta půda v tom lese?“
Není to zase jednoduchá problematika, proto se dnes cituje velice často nebo mluví se vlastně o hydroponii, o aquaponii, že vlastně jsou to ty uzavřené vlastně systémy pěstování. A jo, je prostě doba jedová a je potřeba vlastně dívat se na to vždycky v kontextu k něčemu konkrétnímu. Možná často, často se řešily v našem oboru ryby, kontaminace doputíme rtuť a tak dále. Nakonec, když jsem se díval na ty statistiky nebo na ty toxikologická data, tak to nebylo překvapivě až tak hrozné, jak jsem myslel, jenom u některých druhů. Některé naopak jako dopadly docela dobře, takže ta pozornost se tomu věnuje. Ale dávaly se vlastně na misky vah divoce odlovené ryby, které tedy mají lepší profil mastných kyselin a pro naše zdraví jsou z tohoto hlediska přínosnější, ale upozorňovalo se na kontaminaci moří, že jo, tam je obrovský problém. Ty to budeš jako chemik vědět, že to je vlastně ještě... ještě horší pro tu absorpci do těch organismů nebo těch všech vodních živočichů. A byly tam i dioxiny a PCB a dál...
A perzistentní organické látky.
A vím, že tam je tedy problém s těžkými kovy. Občas opravdu v tom systému včasného varování vlastně se, se to objeví, jako že to jsou nadlimitní hodnoty. Teď abych neplácal, nechci... museli bychom si to asi dohledat a není to díl přímo na těžké kovy, ale vím, že to bylo jako třeba pětinásobně zvýšené. A když si vezmeš, že ty by ses rozhodla žít zdravě, řekněme: „Tak já si dám dvakrát týdně tu rybu.“ A najednou tam bylo... a teď jestli to bylo jako padesát ppm, jo, jako...
Opravdu.
To není... Ty víš, že ty limity jsou přísné, že to je třeba jedna ppm, jako že to jsou fakt malé hodnoty.
Toxicita je vysoká, na mně vidíš přesně... v motouzech...
Pro nás to jsou bezrozměrné veličiny, jako většina lidí si to nedokáže třeba, nemají chemii, představit. Ale bylo to závažné téma a proto se začalo zase jakoby upozorňovat na to, že není špatně ty systémy vlastně recirkulačního chovu nebo akvakultura. A tam zas trpí to, že ty použiješ nějaké standardizované krmivo, kde jsou geneticky modifikované nějaké, a nebo, nebo je to naprofilované, takže to vlastně mění profil těch mastných kyselin té ryby. Takže i když máme čisté krmivo, GMO free... a nechci do téhle problematiky zabíhat, protože to taky jako není tak jednoduché. A vždycky to nemůžeme jako říct jakože to je čisté zlo a... ale opravdu byl problém z hlediska té výživové hodnoty. Takže na jedné misce vah je tedy kontaminace potravin, půdy, na druhé potom, když to uchopíme, jako chceme ty věci, ten problém vyřešit, odstranit, tak zase třeba nějak ovlivníme tu nutriční hodnotu. Tak zkus říct, na co si dáváš pozor ty, jako třeba v potravinách, je něco, co vyloženě preventivně... třeba tedy lesní houby, dáváš si pozor, kde je sbíráš?
Kolik těžkých kovů a rtuti absorbují divoce rostoucí houby a ryby?
Když je to...
Jako opravdu na zamyšlenou.
Takže...
Určitě ne ve městě sbírat, kde, kde tedy...
Spad a to je mrak.
Že to ano, to...
...daleko, ano.
Takže já jsem noberace...
A stejně, stejně si přineseš domů a zkonzumuješ já nevím kolik miligramů rtuti, protože ty, ty houby jsou jako velký jako...
Mládenec, to je to, co i ryby, aj houby prostě, to jsou jako takové houby (špongie), které to nasávají. My kdysi jsme robili v rámci chemické fakulty na laboratořích, jsme přidávali barviva do akvária na ryby a bolo velmi překvapivé... no jasně, byli jsme mladí, tak jsme se trošku tak smáli z toho, ale ta ryba prve jako dostala tu letální svoji dávku, tak ho nasorbovala. A ona byla červená, anebo žlutá, podle toho, jaké barviva jsme tam dali, tak my jsme byli schopni ty ryby zabarvit. Ono se to zdá, že je to směšné, ale je to tragické.
Já vím, že třeba olovo většinou jde na kostní hmotu, že arsen jde tuším játra, kde to jde sledovat. Já si na to jako dávám pozor pak zase v biochemiích, kde se to nějakým způsobem dá interpretovat, který ten orgán je zatížený a pak jdeš po tom, co by mohlo být asi tím kontaminantem. Takže se to dá.
Takže to a ještě to jsou ty, ty věci, které se dívám, kde koupím, a odkud si jich vezmu. To je také strašně důležité pro mě. A ještě, ještě u ryb to dost sleduju. U ryb to spíš si tu rybu nedám, jako kdyby byla pro mě pochybná z nějakého důvodu, že nemám ověřený zdroj, tak to se radši vyhnu rybě. A to já, já miluju mořské plody, miluju krevety, ústřice a to je tedy jemně našlapané, to, to mám... mám...
...ráda. Tam je to téměř nemožné...
Který...
...se vlastně čistý. Já je mám taky moc rád, ale v podstatě to beru přesně jako asi kdybychom si šli teďkon na balkon zakouřit pět cigaret.
Asi tak. Já...
To tak jako s nadsázkou říkám, že to je, že to je jakoby vlastně hodně toxická potravina, no.
Víš například o tom, víš, takže někdy, někde...
V rovnováze, tak víš... nepovažuju to za zdravou potravinu, ale současně se nezhroutím z toho, že když někde mají na výběr a chci lehké jídlo, dám si krevety a, a ještě se tomu jako společně zasmějeme, že si tedy jako dáme trošku těžkých kovů a, a aditiv, které to konzervují, protože to vlastně maso je extrémně náchylné na to kažení.
To je krásné v tom, že pokud dáš do toho tu lehkost svou, že se zasměješ nad samým sebou a dovolíš si být šťastný v tom, že: „Mám na to chuť, tak si to dám,“ tak já prostě věřím v to, že to tělo se vyrovná i s těmi... vyrovná se, pokud bychom to nejedli každý den, lépe to je, samozřejmě, to akorát přepálíš. Něco je pochopitelné, jako kdyby ses postavil na ten balkon já a koně... fajčit... a mě by asi zabila jedna cigareta, ale dobře, pokud si dám deset, tak garantujeme, že mi bude zle. Tak tak to máš...
...natrénováno.
Ano, ano, takže toto je například pro mě také extrémní, dávám si pozor velmi na biopotraviny, velmi, to jakože důležité pro mě, velmi.
Proč mají biopotraviny smysl a jak poznat spolehlivého lokálního farmáře?
Bereš to jako základní vstup na kvalitu. Já, já taky, je to, je to tedy těžké zase udělat ten krok. Pamatuji se, když jsem začínal, tak ty biopotraviny jsou hodně pomlouvané, že to je hnusné, drahé, zkažené a tak dále. Ale já to považuju jako za takovou samozřejmost, abychom se jako navrátili k tomu, k té ekologické produkci. A ano, můžeme používat nějaké intenzifikační metody, to je v pořádku, ono to jako dneska už jinak skoro nedává smysl. Dokonce, co se, když se bavíme o půdě, tak vlastně se bavíme i o tom, jaký problém vlastně ztráta té půdy, zastavování nových ploch a tak dále. Takže my mu tak vlastně jakoby ta aglomerace, to město, je pořád jako v tomhle nejvýhodnější, že na malé ploše ty vlastně vyprodukuješ jako... nebo jsou tam nejmenší... je to vývoj. A takže to není špatně a, a tím jsem chtěl říct, že není ani špatně, když budeš mít rýžové pole a nebude to stoprocentně v ekologickém režimu, jako dává mi to smysl ta, ta rovnováha, správné osobní postoje a tak dále. To jako nejsme na to, nebo já na to nejsem odborník, ale přijde mi, že ta chemie je opravdu nadužívaná, takže ti lidé to tolerují a jen se nad tím jako mávne rukou a neuvědomují si, že možná ten nástup těch civilizačních chorob začíná a končí i tady u toho, že opravdu se to prostředí jako mění. A jsme opravdu pod velkou zátěží té chemie úplně zbytečně.
A i míň máme úctu k té půdě. Já ti tak povím, že každý si to bere akorát, že to je jen prach na botách, které si někdy setřeseš, ale bez té bysme nežili. To je... my nemáme úctu, vy možná často řešíte tu vodu ve velkém měřítku, by som povedala, řešíme aj ty potraviny v nějakém bohu, ale opravdu ta matka země, ze které to vlastně vyrůstá, která je zdrojem všeho, tak nemáme úctu k ní a to je dost také za mě zlé. Takže biopotraviny... nejen ty, ale a já... a hoci jsem dělala roky v tom, tak sama se zeptám: „Ty tomu věříš, že nějaké biopotraviny, ty tomu věříš?“ A že tak hovoříš, že jsme... že jsme tedy propojení, že ty si nemůžeš udělat na svém políčku... a tak pravím ano, je to tak, ale je tam takový přísný režim, že ten farmář ho dodrží a musí, kdyby to nebylo čisté na tisíc procent, protože chováme se... mít k sobě není laskavé. Stačí nám, že spalujeme kadeco na těch dědinách, že nám chybějí nedokonalé spalovací systémy, když topíme, a vznikají nám tam organické látky, samozřejmě vzduchem zanáší se i naše a vedlejší sousední parcela. A my si myslíme, že tedy šťastná slepice nám sezobne šťastnou rostlinku na tom mém, tak bude a bude kontaminovaná.
Například, to je zase o tom vzdělávání, o tom, to mi kolega říkal, že prostě na té vesnici se zase spálí a on říká: „Hele, nepal to, já tam přijedu autem, odvezu to a udělám to prostě, jo.“ Že to je právě o tom, že těm lidem to nedojde, mávnou nad tím rukou a je to, je to škoda.
Mávat... a proto je důležité, když, když víme o tom, že i toto se nám děje a děje se nám to i v té bioprodukci, právě o to je to víc důležité sáhnout po té bioprodukci. My, my znevažujeme, my znevažujeme tu bioprodukci právě tímto: „Tak ale hleďte potom, co tam je bioprodukce,“ a to nám vyhovuje.
Stane se to pak standardem. Já, já taky apeluju na to, abychom v maximální možné míře podpořili vlastně ty producenty, kteří to dělají – nechci použít termín správně, ale co, co nejpřirozeněji a používají tam vlastně těch intenzifikačních metod co nejmíň a vlastně jdou tou cestou těch extenzivních chovů a produkce, tak jak to vlastně tam ta příroda... to je nadesignované a zvládne to vlastně po dlouhou dobu a je to ta udržitelnost, o které se mluví. Takže ty potraviny pak jakoby se vrátí tam, kde byly, bude to poměrně jako dost zásadní prvek všedního dne. A v podstatě neřešíš nic jiného než jídlo, spánek, rodina. A dneska to je tak jako, že tě to zdržuje, otravuje, mělo by to být strašně levné, že jo, a není to důležité, a jen aby to chutnalo. A o tom bychom se taky mohli bavit, co to je chuť.
00:45:36Katarína
Chuť, víš, ono, ono, ono i tuto máme jednoduché cesty. My se snažíme i různé... používat pesticidy a ochranu té rostliny a, a dokonce i na ty svoje zahrádky. Jak to bude vypadat, neboť mu tam tráva vyrostla, tak ne, Roundup co nejlepší. Super, že už je tisíc studií a já nevím, mraky kauz a všeho, nikoho z nás to nezajímá. Víte, co například na takového mravence funguje, nebo obyčejné draselné mýdlo? Zkusil jste si umýt mšice mýdlem z rostliny? Rozpustit si mýdlo v obyčejném roztoku a poutírat ty rostlinky, prostě a pomůžeme v pohodě, protože je to stoprocentně biologicky rozložitelné, když to snědí i ty bakterie v té půdě.
00:46:28Jakub
Nepřijdeš o tu výhodu té zahrady, protože když tam dáš Roundup, tak, tak je to takový zelený koberec, zase jako nemáš tam tu výhodu z hlediska nějaké diverzity mikrobiomu našeho a další ty benefity, které bychom jako mohli tomu přiřadit, když máš zahrádku.
00:46:46Katarína
Ale přitom tam stačí jednoduché přemýšlení a vůbec to nemusí stát, já nevím, hodně peněz, vůbec.
00:46:52Jakub
Musí se o tom mluvit, protože věřím tomu, že ti lidé, když nemají čas to řešit, tak přijedeš, nevím, do zahrádkářství, řekneš: „Chci mít hezký trávník,“ tam tě odbaví a jedeš. A nic moc vlastně nemáš čas jako nad tím nějak spekulovat, přemýšlet, takže je potřeba na to upozorňovat a vysvětlovat a pak se ti lidé asi většinou už rozhodnou jako správně, protože nikdo nebude dělat si naschvál zle.
00:47:18Katarína
Už pokud máš tu myšlenku, zatlačí ti ji někdo do hlavy, tak se s ní začne zaobírat. Ale přesně to je ten koloběh těch látek v přírodě, protože já tam postříkám toho mravence a už jsem poškodila nějakým způsobem půdu, i když právě den Roundup je biologicky rozložitelný, ale má zase i jiné vedlejší účinky. Takže...
00:47:42Jakub
Možná...
00:47:43Katarína
...to je ten koloběh.
00:47:44Jakub
Oslí můstek k tvé dceři, která je taky vlastně vědecky angažovaná, výborně, zajímá se vlastně do detailu, nebo zabývá se mikrobiomem profesně. A trošku jsme spolu mluvili nedávno na jedné akci o tom mikrobiomu, o významu půdy, vlastně o SBO a probiotikách, prebiotikách a tak dále. Tak možná tohle by bylo fajn téma na další díl podcastu, jestli se nám to podaří domluvit, že to je...
00:48:10Katarína
Krásné, je, je.
00:48:13Jakub
...říkám, když to člověk neví, tak tohle mu vůbec nemůže jako docházet, protože to jsou prostě věci, které bereš tak automaticky, ale ony se nám z toho života jako nenápadně vytratily. A pak tady máme najednou nárůst právě těch různých autoimunitních chorob a tak dále. A když hledáš ta pojítka, tak ty je najdeš, ony tam...
00:48:33Katarína
...jsou a je to krásné, že ty je najdeš. A to tvoje tělo... a když my nadáváme na to, že máme k zemi, nebo nějaké autoimunitní onemocnění, ale to je... já na to hovořím, že je super, neboť je to donucení to řešit. A pokud bys to neměl, tak si plaveš na tom svém obláčku spokojenosti a nezajímáme se o ty struktury našeho života, nejdeme ho přizpůsobovat. Spokojený, však na co měnit, co je okay.
00:49:00Jakub
Jo, až když spadneš z toho kopce, tak se nad tím musíš zamýšlet, to už je pak právě dost o dost těžší a mnohdy to ani není jako reverzibilní řešení, no jasně. Napadá mě ještě, když jsi analyzovala ty mraky toxikologických dat, dalo by se říct, co bylo jako nejvíc kontaminované, víš, jako z potravin? To já nevím, luštěniny, ořechy, rýže, brambory...
00:49:29Katarína
Všecko. A že něco ne? Ale víceméně všecko, všecko v řadě, víš? Ono záleží, jakou komoditu máš, ale samozřejmě máš horší a horší oblasti, lepší a...
00:49:47Jakub
Já na to upozorňuju v kvalitě potravin. Když máš prostě támhle rýži z kontinentální Číny, kde víme, jak se k té půdě chovají a jaké, jakou hodnotu má lidský život tam, tam se to ještě, ještě pořád moc neřeší, i když teď už začali. Tak tam odsud jako jsem hodně obezřetný, když víš, že to vlastně ten déšť do těch nížinných oblastí přinese, ta rýže bude jako brutálně kontaminovaná, že rozhodně bych tady odrazoval celozrnné rýže z kontinentální Číny z konvenční produkce. Lidé si myslí, že si koupí támhle – nechci jmenovat značku – celozrnnou rýži a teď už ti jako oslavně ukazují, jak jako jedí zdravě. A říkám: „Panebože, tohle ne, to jsem neschválil.“
00:50:25Katarína
Jako...
00:50:26Jakub
Protože tam je právě ta enormní zátěž už.
00:50:28Katarína
Těmi, těmi xenobiotiky, už bychom zabrali tu celozrnnou. Takže už když by ji oloupali... Paradoxně, ten člověk se těší, že dodává si vlákninu a celozrnné, zní je to super, ale přitom je to právě ta šlupka, která dostává tu největší zátěž a ta rostlina se vlastně takto chrání.
00:50:50Jakub
Nemuseli... to by platilo, nemuseli bychom to řešit, kdyby, kdyby právě jsme nebyla ta chemická generace a kdybychom tedy dávali pozornost těm organickým potravinám. Přesně tak, takže já bych to fakt jako vrátil zase do té roviny racionální, kde je opravdu ta bio certifikace smysluplná, významná. A jenom jako si to musíme tvrdě vydupat. A chápu, že když někdo řeší existenční krizi života, tak, tak jako asi po něm nemůžeme chtít, aby tady striktně kupoval biopotraviny, tam se člověk asi musí nějak dopracovat.
Jak snížit množství arsenu v rýži? Pomůže odmáčení v kyselém roztoku?
00:51:21Katarína
Ale jsou aj cesty. Možná nemusí být všechno certifikát, který opravdu pro ty malé pěstitele je likvidační, může být. A to i ti farmáři, tak v podstatě možná stačí, stačilo rozvinout síť. Nikdo tu není sám za sebe a máme kamarády, přátele, známé. Ten pozná jednoho, druhého, a najít si takového svého farmáře, o kterém třeba nemá certifikát bio produkce, ale vím, jak se chová, jaký je to člověk, jakou má rodinu. Prostě jít a poznat se a dá se to.
00:51:56Jakub
Dá to práci.
00:51:59Katarína
To nekoupíš.
00:52:00Jakub
To na benzínce po cestě...
00:52:02Katarína
No, je to čas.
00:52:05Jakub
Tak, tak. Možná, když už tedy máš takhle nějakou potenciálně kontaminovanou potravinu a dokážeš nám jako chemik říct, jestli pomůže třeba odmáčení a potažmo v jakém roztoku, víš? Třeba dám rýži a říká se, že tedy je často kontaminována arsenem. Pomůže mi ji odmáčet, tu vodu slít, uvařit v nové? Jak to vidíš, dokážeš...
00:52:26Katarína
Bavili jsme se o... přesto by to tak jednoduše vyšlo, s velkou... jakože fajn. Tak pro mě řešení: preference, každou rýži. Ale zase na druhé straně hovoříme, že těžké kovy – což arsen patří k těžkým kovům – je pohyblivý v kyselém pH. Čiže já by som to propláchla určitě a mírně okyselila tu vodu.
00:52:47Jakub
Zkrátka nechat to přes noc odmočit a uděláš něco pro sebe, když je tam podezření, že to je...
00:52:54Katarína
...že to není úplně nejčistší, to je... musíš propláchnout to.
00:52:59Jakub
Je.
00:53:00Katarína
První věc. A nějaký problém tam je, dát nějakou kapku citronu, anebo mírně to okyselit kyselinou citronovou. To nic nestojí, to ani nestojí věru moc peněz, že to je len chtít jednat.
00:53:15Jakub
Jo, fajn.
00:53:16Katarína
Takže prostě takto je... a co je nejdůležitější, o něčem mluvíme, asi to spojí. Arsen rovná se těžký kov v kyselém pH, no tak okyselím tu vodu. Možná prvotně je vědět, abychom měli to pH vody v našich kohoutcích... je sedm a něco, co vím, sedm celé tři, sedm celé dva. Je zásaditější, anebo tedy pH neutrální na sedm, ale většinou i Češi i Slováci mají tu vodu tvrdší a to se hned hýbe přes tu sedmičku. Na nějaké kyselé pH máme pod tím, pět, čtyři, tři s kyselinou, takže si to tak spojit. Ale, ale přicházet tak jako s lehkostí. Můžou se ještě lidé setkat s tím, s čím se setkávám já, že: „Proč ty jsi taková přísná? Všechno toto takto řešíš a i ty jíš ty... to jsou tvoje tyto krevety, moje stories, já se někdy i osypu.“ Jo, jo, jo, ano. A že... a že: „Vidíš, ty jsi jedla všechno, tak se z toho neosypeš.“
00:54:26Jakub
Jo, to je taky častý argument.
00:54:28Katarína
Ale je aj pravdivý. A víš proč? Protože čím jsi čistější, tak reaguješ i na minimum. Tomu rozumím. A dostat tu energii a sílu na to, aby tě upozornil...
00:54:40Jakub
Možná provokativní myšlenka: se vyhneš té demenci ve stáří a zareaguješ si jednou za čas na krevety. No, přesně. Ten, ten organismus, který je tím zatížený a musí to vlastně na denní bázi někam jakoby složitě...
00:54:54Katarína
...uklízet, tak.
00:54:55Jakub
...asi kam to jako uklízí, no tak říkali jsme si, co kam zhruba jde a jak moc jako to tělo... řekněme, regulační systémy má k dispozici, má a vydrží jich hrozně moc. Ale asi jako právě to pak není úplně to šťastné stárnutí, no.
00:55:11Katarína
Asi tak. Já... jako třeba to tak brát možná i s lehkostí a řešit ty věci, protože si představ, že máš nějaký obrovský nepořádek v domě. Obrovský... naše tělo má obrovsky něco těch různých toxických látek. Čiže to tělo začíná upracovávat, odkládá, vzniká mu někde choroba, nějaké antioxidační reakce, tedy oxidační stresy kdekade, tak to tělo chodí a upracovává to tělo. A tedy si představ, že máš čistější a přijde jedno... no tak to prudce chytí a vyhodí třeba na tu pokožku, hned se vysypeš. Čili to přesně dává smysl, neboť čím jsi čistější, tím víc reaguješ na něco, anebo... není to standard pro tebe. Jedno stadium, stadium, jen to není dobré, ale máš starou domácnost, tak tam vidíš i kolečko od kafe a už to ti ruší řád. Dobře.
00:56:14Jakub
Často říkám, když přijdeš do místnosti, kde to strašně smrdí, tak tě to práskne přes nos, a když tam jsi půl hodiny, tak jsi spokojená a nic necítíš. Takže to je ta senzitivita, asi no. Prostě to tělo tu... přes tu informaci přestane pak jako nějak sdílet a dál nějak řešit, protože prostě když trvá kontinuálně, tak se to snaží nějak jako vyřešit, ale nebude ti to neustále asi jako hlásit haló. No, fajn. Možná ještě, jak jsi nakousla tu vodu, měl jsem tam dotaz od kolegyně, čím čistit vodu v bazénu. Protože se to řeší a jsme společnost bazénová a snad s největším počtem bazénů na počet obyvatel. A víš, víš jakoby nějaký, čím...
00:57:00Katarína
To udělat? Za mě jedině kyslík.
00:57:03Jakub
Takže takové ty extrahované změkčovače z PVC ne? A právě tam jeden kolega dával vlastně tip na ten kyslík, že jsou s tím spokojení, že to funguje. Takže taky tip pro posluchače, co mají bazén: podívat se po téhle technologii jako nejčistší.
00:57:22Katarína
Je nejčistší a z těch lidských, co existuje, jako třeba i ne chemie...
00:57:28Jakub
To nechceš, tam koupeš děti a nechce se... to se dělá. No fajn. No, mohli bychom popovídat asi další hodiny, takže já myslím, že pro dnešek to úplně stačí. Já ti moc děkuju, že jsi přijala naše pozvání. Doufám, že jsme probrali aspoň pár těch témat, protože tohleto je nekonečné. A třeba někdy příště zase na viděnou, na slyšenou, Kataríno.
00:57:53Katarína
My... já děkujem, že jsem měla tu možnost. Velmi mě těší, mě to bytostně těší, říct něco našim moudrým lidem, našim moudrým posluchačům a dát den prostor na zamyšlení a možná na zlepšení svého zdravotního stavu, kvality života. A v konečném důsledku i na zlepšení našeho životního prostředí, ono to tak všecko se vším souvisí. Takže já děkuju a velmi si toho vážím, Jakube.
00:58:22Jakub
My si toho vážíme a možná tedy na závěr mrkněte na knihu Svět non-toxic, mrkněte třeba na workshopy, výroba mýdla a...
00:58:31Katarína
...podobně, tak.
00:58:32Jakub
My se budeme věnovat v našich podcastech spíš té kvalitě potravin, doplňků stravy, takže tam určitě se dozvíte zase nějaká toxikologická data z tohodle směru. A sledujte nás dál.
00:58:45Katarína
Děkujeme, mějte se.
Upozornění: Žádné informace, které zde zazněly, nepředstavují radu. Jedná se pouze o osobní názory účinkujících a nemohou sloužit k diagnostickým, preventivním, léčebným, zdravotním nebo lékařským účelům. Pokud máte zdravotní obtíže nebo otázky týkající se zdravotního stavu, obraťte se na odbornou pomoc. Neneseme odpovědnost za případnou újmu, která vám vznikne v důsledku nesprávného naložení se sdělenými informacemi. Podrobnosti se dozvíte v informacích o podcastu.
1 komentář
Dobrý večer,
předesílám, že nepředpokládám, že tento komentář bude zveřejněný, protože je do značné míry osobní. Vlastně budu naopak rád, když se dostane pouze k panu Jakubovi. Děkuji.
Velmi rád sleduji vaše podcasty, a nepřestávám obdivovat obří množství informací a zkušeností, které Jakub má, a že se nám je snaží v maximální míře předat. Jsem bývalý VŠ pedagog a vědec, takže si dobře uvědomuji veškeré klady a zápory přednášejícího, ale také obou rolí u mikrofonu.
Pravděpodobně i to je příčinou toho, co mne – konkrétně u tohoto podcastu – hodně rušilo, že se pozvaná paní Katarína dostala ke slovu doslova jen občas. Většinou byla nucena jen potvrdit Kubovy dlouhé komentáře, “áno”, “je to tak”, nebo “presne”. Jakkoliv oceňuji trefnost a správnost Kubových připomínek, nicméně, i tak je to pro posluchače velká škoda, protože logicky očekává především komentáře pozvaného hosta, kvůli kterému daný podcast poslouchá především… Ale jak říkám, rozumím tomu. Kuba se v zápalu zkrátka snaží sdělit maximum informací k danému tématu, jenže si neuvědomuje, že on není dotazovaný, ale tázající se. :-D A mluvit by tedy měl naopak host = Katarína. :-) Jsem rád, že to není s ní jediný podcast, protože i ona má neskutečně obrovské zkušenosti a kombinované vzdělání v zajímavých oborech.
Jsem si však jistý, že se Kuba jistě záhy vyškolí také v roli moderátora, jak ji perfektně ovládá třeba Michal, který se sice také pouze neptá, a občas přidá svou poznámku. Ta však nikdy není delší, než 1-2 věty. ;-) A wotogou.
Těším se tedy na další podcasty, které jsem ještě neslyšel, anžto jich je ještě celá dlouhá řada… MOC za ně všechny děkuji! Nejen Kubovi, ale celému týmu Trime! Moc vám všem fandím z Holandska! ;-)
Honza Markovič, vděčný uživatel (a také “rozdavatel”, protože našim dcerkám a tak…) vašich skvělých produktů! :-)
———
trime.cz:
Dobrý den, moc děkujeme za Vaši zprávu – úspěšně jsme ji přijali a náš tým se jí bude věnovat co nejdříve. 🙌 Mezitím se můžete podívat na tyto užitečné odkazy – možná v nich najdete odpověď ještě dřív, než se vám ozveme: 💬 Help centrum – vše, co potřebujete vědět o našich doplňcích, dávkování, užívání, dopravě, platbě i správě předplatného 🧭 Kde mám začít – stručný průvodce pro nové zákazníky 📚 Blog – novinky, články a doporučení ze světa zdraví 🔁 Správa předplatného – přehledná správa vašeho předplatného 🌱 O nás – dozvíte se více o našich hodnotách, surovinách a přístupu ✉️ Na běžné dotazy odpovídáme co nejrychleji. V případě odborných dotazů, kde je třeba personalizace, může odpověď trvat 1–3 pracovní dny. Děkujeme za vaši trpělivost a pochopení. 😊 S přáním pevného zdraví, Tým Trime